O tomto krytu historici dlouho věděli, že na daném místě je, ale dosud neměli příležitost ho prozkoumat. Až teprve teď, když pozemek, kde se kryt nachází, změnil majitele a ten se pustil do výkopových prací, které ho odkryly.
Kryt vznikl na samotném konci války, v roce 1944, a sloužil k ochraně před tlakovými vlnami a odlétávající sutí při bombardování. Přímý zásah by nevydržel.
Svému účelu stavba posloužila dvakrát, a to během bombardování města v dubnu 1945, kdy spojenci ostřelovali nedaleko ležící železnici a chemičku. Po konci války se kryt uzavřel, zabednil a zasypal hlínou.
„Jedná se o typovou stavbu složenou ze skruží skládaných do sebe. Takových krytů je v Ústí více, unikátností tohoto je jeho stav,“ vysvětluje historik ústeckého muzea Martin Krsek.
Díky tomu, že byl hermeticky uzavřený a zasypaný, zůstal vnitřek krytu neporušený, vyvápněný a s dochovanými dřevěnými lavičkami. Kromě interiéru je například zachovaná i krycí nátěrová barva na hlavních vchodových dveřích.
Historici plánují komentované prohlídky
Kapacita prostoru byla podle stavebních plánů šedesát osob, ale realita mohla být jiná. „Jistě to nebylo tak, že když napočítali šedesát lidí, dveře se zavřely a nikdo další už dovnitř nemohl,“ poznamenává Krsek.
Součástí krytu byly větrací otvory, aby se v něm lidé neudusili, a také nouzový východ. Ten měl podobu šachty vyplněné sypkou sutí, která tam byla kvůli tomu, aby prostor nezasypalo nic jiného.
Pokud by došlo k závalu hlavního vchodu, stačilo tuto suť odhrabat a dostat se ven tudy. Dveře nouzového východu se přitom otevíraly dovnitř krytu, proto ani při závalu nehrozilo jejich zablokování.
„Ze začátku jsme nevěděli, zda majitel kryt nezlikviduje, nakonec se ale rozhodl jej zachovat. Příští týden s ním máme schůzku, kde se domluvíme, co bude dál,“ dodává historik.
„Uvažujeme o umístění informační tabule a případných komentovaných prohlídkách. Velkou výhodou krytu je, že se nachází blízko muzejní budovy a případně by nebyl problém ho spravovat,“ nastínil jeho budoucnost Krsek.
