„Co vám mám říkat, je to tu super,“ vyklání se usměvavá krátkovlasá blondýnka Kateřina z okna nádherné roubenky obklopené upravenou zahradou. Člověk jako kdyby se ocitl v pohádce.
Není divu, že se do místa s manželem zamilovali a z chalupářů se proměnili na občany s trvalým pobytem. Za sebou přitom nechali poměrně exkluzivní etapu života.
Žili v Praze, kde muž pracoval jako kardiochirurg. „Teď má ordinaci poblíž. Jestli mi Praha chybí? Ale jděte. Ta přece nechybí nikomu po třicítce,“ vypráví Kateřina, obyvatelka Kytlic. Nebo snad Kytlice?
Název čerstvé Vesnice roku Ústeckého kraje 2018 nutí na jazyk obě varianty.
„Jednou se dokonce podával podnět na Ústav pro jazyk český. V odpovědi bylo, že správně je obojí. Místní ale říkají ty Kytlice, takže radši pište tuhle variantu,“ vtipkuje starostka obce Monika Hladíková ve své kanceláři.
Že je veselá kopa, dokáže vzápětí, když odpoví na otázku, co obec udělá s milionem, který za titul dostane.
„Opravíme veřejné osvětlení v naší části s názvem Mlýny. Proto jsem do té soutěže šla. Já potřebuji prachy,“ zasměje se nahlas.
Chalupu tu měli Horníček, Brodský či Řehoř
„Teď vážně. Moc jsem si to přála nejen kvůli penězům, ale i kvůli tomu, že podle mého máme hodně co nabídnout a čím se pochlubit,“ dodává.
Hned zmiňuje třeba chrámový sbor, přírodní koupaliště, na které ze břehu dohlíží velký vodník, nebo opravené a známé lesní divadlo, v němž hraje místní ochotnický spolek.
Režíruje ho dramatička a držitelka titulu Dáma české kultury Helena Albertová, místní čestná občanka a svého času také manželka dnes již zesnulého herce Pavla Landovského. Mimochodem přede dvěma lety získaly Kytlice v soutěži Vesnice roku modrou stuhu za společenský život.
Známé osobnosti Kytlice milují. Na chalupu sem jezdili třeba herci Miroslav Horníček, Zdeněk Řehoř či Vlastimil Brodský. Dnes tu můžete potkat třeba zpěvačku Petru Černockou, herečku Táňu Fischerovou, spisovatelku Irenu Obermannovou nebo člena kapely Divokej Bill Václava Bláhu.
„Ten nám za ocenění slíbil koncert,“ podotýká starostka, která dokončuje své první volební období.
Když se objeví volná nemovitost, je hned pryč
Zájem o bydlení tady je enormní. „Lidé sem jezdí nebo volají a ptají se na pozemky. Ty ale nejsou. Ani nemovitosti na prodej. Když se nějaká objeví, je k mání chvíli,“ říká Hladíková. Je bývalá učitelka, jež v Kytlicích žije od roku 2001. Přivedla ji sem prý malebnost obce.
Teď tam staví hasičárnu, i ona prý bude mít pro Kytlice tolik charakteristický roubenkový vzhled. Zvelebuje se nádraží a fungují tu obchod, pošta, hostince či školka.
„Máme tu aktuálně jedenáct dětí. Od září jich ale bude patnáct,“ vypráví Přemysl Chlad. Ano, v mateřince mají učitele, který sedí i v zastupitelstvu. V Kytlicích si koupil dům před jedenácti lety.
„Akorát zima je tu trochu smutná. To spousta lidí odjede,“ líčí Chlad. Během letní sezony tu totiž je i přes tisíc lidí. Chalupy i penziony ožijí.
„Jediné, co mi tu chybí, je asi tak akorát bankomat,“ zmíní paní Simona, když kolem úřadu tlačí kočárek. Je další bývalou Pražačkou, co tu žije čtyři roky.
Snaha získat ohlas také od někoho, kdo je zdejší o něco déle, se naplní za chviličku. V podkroví úřadu obývá jeden ze čtyř obecních bytů Markéta Rauchová. Bývalá pošťačka je obyvatelkou Kytlic 55 let.
„Přivedla mě sem láska. Jsem obrovský patriot,“ usmívá se v obýváku se zkosenými stěnami.
Skutečně po modré obloze nad Kytlicemi nepluje ani jeden negativní mráček? „Je tu opravdu nádherně. Ale… přála bych si, aby někteří lidé byli upřímnější,“ pokrčí rameny Hladíková.
