Přestože všude bílý i červený burčák tekl proudem, kvůli chladnému létu vinaři otrhali zatím jen pár hroznů právě na burčák. Opravdová sklizeň ale začne zhruba za měsíc.
Trochu složité to také proto letos bylo s obřím hroznem, který se pravidelně ve Velkých Žernosekách draží. Letos poprvé ho nedodalo Žernosecké vinařství, ale složili se na něj všichni místní vinaři.
Na letošním jubilejním vinobraní se po dvaceti letech loučil se svojí rolí i Bakchus – třiasedmdesátiletý Jiří Mudra, který je těžce nemocný. "Jsme moc rádi, že přes všechny potíže dnes opět přijel mezi nás a že se s ním můžeme rozloučit," řekla zastřeným hlasem starostka Ludmila Pafelová, která letos poprvé jela v průvodu na voze s Bakchusem.
"Buď zticha, nebo budu brečet," houkl na mi Bakchus, přihnul si vína a dál rozdával veselí.
"Pijte všichni se mnou, samotného mne to nebaví," povzbuzoval přihlížející, které dlouho pobízet nemusel.
Když vůz zmizel z davu, unavený Jiří Mudra si zapálil cigaretu a dál na drncajícím vozu upíjel víno. Pohodlné sezení to věru není, ale kdo chce mluvit s "bohem", vybírat si nemůže.
"Každé z těch dvaceti vinobraní bylo skvělé a paní starostka toho pro obec tolik udělala. Je nejlepší," říká se slzou v oku pan Mudra, který roli Bakchuse před dvaceti lety převzal od pana Rosy. "Ten byl skvělý. Kdo asi přijde po nás," přemítá do rytmického klapotu koňských kopyt.
"Letos mi na vůz i z vozu už musel pomoci syn a kamarádi," vysvětluje omluvně a z hlavy si sundává vinou révu. "Já mám lidi hrozně rád a dobrou partu a u toho vždycky byla. Třeba když se toho dožiju, tak tu příští rok budu zase," říká s úsměvem, když míří domů se převléknout. "A letos to jdu s lidmi pořádně oslavit," mává, než zmizí v domě.
