"Musel jsem si plnit povinnosti. Čtrnáct dní v kuse jsem byl v krizovém štábu, kde jsme koordinovali síly od Prosmyk po Prackovice a spolupracovali jsme s hasiči Lovochemie," vzpomíná.
Nejdramatičtější chvíle zažil v Lukavci, kde se hrozivě zvedala hladina říčky Modly. Zastavila se jen dvacet centimetrů pod hranicí, po jejímž překročení už by ji museli odčerpávat.
Z ubytovny na zimním stadionu v Lovosicích jeho jednotka zachraňovala stařenku, která nejprve nechtěla odejít, a nakonec ji museli evakuovat na člunu.
Balaštíkův vlastní dům povodeň zatopila už podruhé. S manželkou se rozhodli, že v něm dál žít nebudou. V srpnu se přestěhovali do jiného, dál od vody.
"Náš první dům je neprodejný. Teď v něm přebývá kamarád," poznamenal Balaštík.
Zeman: Záchranáře bych neodmítl
Jeho děti straší vzpomínky na povodeň dodnes. "Vždycky, když začne pršet, ptají se, jestli zase přijde voda," zmínil Balaštík.
Medaile ho potěšila. "Ještě jsem nikdy žádnou nedostal," reagoval.
Přiznal také, že v prezidentské volbě hlasoval pro Zemanova soupeře. "Tchyně ho ale volila, ta mi bude závidět," poznamenal Balaštík s úsměvem.
Zeman ponechal ocenění záchranářů ve svém programu přesto, že se jeho návštěva proti původnímu plánu zkrátila ze tří dnů na dva.
"Kdybych měl někdy odmítnout účast na jakékoli akci, neodmítl bych akci záchranářů," poznamenal Zeman. A připojil historiku o tom, jak na Hradě předával Zlatý záchranný kříž dokonce fence labradora.
