Při vítání Zdeňka Svěráka po padesáti letech na půdě žateckého gymnázia

Při vítání Zdeňka Svěráka po padesáti letech na půdě žateckého gymnázia nechyběly děti s chlebem a solí. | foto: Karel Pešek, MAFRA

Říkali mi přítel Bobulka, svěřil se Svěrák na gymnáziu, kde kdysi učil

  • 0
Zdeněk Svěrák se po padesáti letech vrátil do budovy žateckého gymnázia, kde učil. A byl to návrat hodný krále - nebo aspoň oblíbeného umělce. Školní sbor mu na uvítanou zazpíval některé písničky, k nimž napsal texty, a pak ho přivítaly dvě malé děti v krojích a s tradičním českým vítacím menu.

"Jé! Chleba a sůl," rozesmál se Svěrák. Na hodinovou besedu se studenty a učiteli dorazil i díky tomu, že v žateckém divadle hrálo Divadlo Járy Cimrmana hru České nebe.

Právě o divadle, ale také o filmu nebo o psaní si bývalý žatecký učitel s dětmi povídal. Velká část besedy se ale týkala samozřejmě Svěrákova pobytu v Žatci.

"Myslím, že mě tady studenti měli rádi. Říkali mi přítel Bobulka," vzpomínal herec. A vzápětí přezdívku ochotně vysvětlil.

"Přítel proto, že jsem žáky neoslovoval studenti nebo děti, ale nevědomky jim říkal přátelé. A proč Bobulka? Jednou jsem jim vyprávěl o chmelu a zapomněl, že oni o něm vědí mnohem víc. Tak jsem říkal, že na něm rostou takové bobulky, i když to jsou šišky," přiblížil.

Svěrák na Žatecku vystřídal víc učitelských míst, gymnázium z nich bylo poslední. Nejprve učil na základní škole v Měcholupech, kde byl ale nešťastný, protože jako mladý učitel podle svých slov nezvládal udržet klid a pořádek.

Lepší to bylo na škole v Žatci v Komenského aleji, ale nejlepší právě na gymnáziu, kde děti dávaly pozor a učivo je zajímalo.

Právě v Žatci Svěrák ukončil svou učitelskou kariéru, přestože o ní předtím snil. Dal se ale na uměleckou dráhu. Ještě víc než učitel chtěl být totiž spisovatel.

Místo psaní knih opravoval diktáty, tak nakonec odešel

"Myslel jsem si, že když učil Jirásek a napsal po práci tolik tlustých knih, můžu to zvládnout taky. Jenže jsem učil češtinu, na stole se mi pořád vrstvily diktáty a slohy, a na vlastní psaní jsem neměl čas," popisoval Svěrák.

I po letech tak ocenil přístup tehdejšího ředitele Jiřího Cihly, který jej od odchodu odrazoval jen mírně. Právě Cihla se besedy s někdejším kolegou také zúčastnil a rád na roky 1960 až 1962 vzpomínal.

"Dodnes se chlubím, že Zdeněk byl nejslavnější kolega, jakému jsem kdy šéfoval," řekl Cihla.

Svěrák také vysvětlil, že inspiraci pro své texty bere v životě nebo že sám sebe nepovažuje za velkého filmového herce. Ale při dotazu, co ze svých aktivit má nejraději, přiznal, že herectví v divadle.

"Nejraději jsem na jevišti. Tedy když jsem si jistý textem. Musíte se dvě hodiny soustředit, a to je takové koště, které vymete starosti z hlavy. A když k tomu ještě slyšíte smích, tak vidíte, že to děláte dobře," svěřil se oblíbený herec.