Otto Pankok zvěčnil příběh romské ženy, která přežila koncentrační tábor. Kresba uhlem pojmenovaná Gaisa na zemi vznikla v roce 1948. | foto: Archiv

Výstava ukazuje umělce bojující proti diktatuře, exponátů jsou stovky

  • 0
V ústeckém muzeu je k vidění výstava o převážně německých umělcích první poloviny 20. století, kteří se postavili diktatuře. Expozice obsahuje stovky knih i obrazů, jde o největší zápůjčku exponátů v poválečné historii Ústí. Výstava nazvaná Svoboda a láska potrvá do 2. září.

Umělci přijali za svůj expresionismus a stáli za zrodem tzv. Nové věcnosti - německého uměleckého stylu, jehož výrazné, barevné obrazy často tematizují sociální problémy a politiku.

Svoboda a láska

Vystavené obrazy pocházejí ze soukromé sbírky Gerharda Schneidera, knihy ze soukromé sbírky Jürgena Serkeho.

V německém Solingenu na základě Schneiderovy sbírky vznikla veřejná nadace zabývající se pronásledovaným uměním, takže díla je možné vidět v muzeu v Solingenu.

V Česku obrazy poprvé vystavilo Muzeum Montanelli v Praze. Některá díla mají v Ústí nad Labem českou premiéru. Collegium Bohemicum akci pozvalo do Ústí, protože jde o volné pokračování projektu o antifašistech.

"Co se týče obrazové části výstavy, ta přibližuje německé tvůrce, kteří v době, kdy nastoupil Adolf Hitler, byli ještě velmi mladí. Přesto zůstali jako jinak smýšlející lidé věrní modernímu umění. Část pak byla pro své myšlenky vězněna, část se dostala do emigrace, část musela na frontu jako řadoví vojáci," říká Jan Šícha z Collegia Bohemica.

Expozice věnovaná knihám nabídne pražské německy píšící literáty z doby mezi válkami, k nimž se řadí Franz Kafka či Max Brod, Čechy píšící německy (Jiří Gruša, Libuše Moníková) nebo překlady současných literátů do němčiny (Radka Denemarková, Jaroslav Rudiš).

Několik set exponátů bude k vidění v šesti místnostech, jejich pojistná cena je podle Jana Šíchy závratná. "Moc mě těší, že můžeme v Ústí nad Labem představit největší zápůjčku zahraničního umění v poválečné historii města. U obrazů návštěvníci najdou obsáhlé životopisné údaje, literární část ukazuje další souvislosti. Je to jedinečný pohled," dodává Blanka Mouralová, ředitelka Collegia Bohemica.

Celou jednu místnost zabírají obrazy německého malíře a sochaře Otto Pankoka. "Jsou to dojemné a velmi lidské obrazy romské ženy, která se dostala po válce z Osvětimi, ale neměla kam jít. Týral ji bývalý esesák, i po válce jí tak v malém pokračoval koncentrační tábor. Pankok jí pomohl, esesáka dostal za mříže, mladou ženu k základnímu hmotnému zajištění," popisuje část výstavy Mouralová.

Obraz měli nacisté spálit, ale přehlédli ho

Novou věcnost zastupuje například Eric Isenburger, portrét jeho manželky je velmi působivý. Má podivně zkroucené ruce, odkazuje totiž na ve své době velmi módní výrazový tanec, kterému se paní Isenburgerová věnovala.

"V další místnosti je představena válečná grafika, která přibližuje zánik a utrpení. Najdeme zde i alegorický obraz připomínající Prahu ovládanou Heydrichem. Také vypálení Lidic velmi oslovilo umělce, najdeme o nich i knihu od Heinricha Manna, který v Československu dostal politický azyl, pak šel dál, do Ameriky," líčí Mouralová.

Velmi pohnutý osud má za sebou obraz Oscara Zügela Ministr propagandy z roku 1933. Po dokončení byl zabaven a jako "degenerované" umění měl být spálen na dvoře stuttgartské státní galerie.

Když však Zügel po mnoha letech v exilu v roce 1951, po návštěvě ředitele stuttgartské státní galerie, potkává tamního domovníka, ten mu sděluje, že ve strojovně leží tři krabice s jeho obrazy, které nacisté při pálení přehlédli. Jednalo se o díla zkonfiskovaná v roce 1934, mimo jiné i obraz Ministr propagandy.