„Kdokoliv měl někdy v ruce starou pivní lahev, ví, že v minulosti bývaly mnohem pestřejší než dnešní unifikované výrobky. Počátkem 20. století kolovaly v nespočetných variantách,“ vysvětluje ředitelka zámku Iveta Krupičková.
Lahve se podle jejích slov od sebe lišily podle výrobců, jichž bylo před první světovou válkou mnohem víc než dnes, dále podle druhů piva, jež se do nich stáčelo, a také dle označení či způsobu uzávěru.
Řada lahví nesla například reliéfní označení výrobce, třeba ve formě šlechtických erbů.
Pivní lahev je též dokladem někdejší rozmanitosti regionálních pivovarů, do její historie se promítají i hospodářské dějiny. Průmyslový rozvoj a nové technologie ovlivnily jak samotné vaření piva, tak i výrobu lahví či jejich uzavírání.
Pivovary zpočátku o prodej v lahvích nestály
V poslední třetině 19. století se i v českých zemích masově rozšířily pivní lahve. „Samotné pivovary ale přistupovaly k prodeji svých produktů do lahví jen neochotně. Zejména v průmyslových oblastech, kde bylo běžné pít pivo během pracovní doby,“ podotýká Krupičková.
Proto tehdy vznikla živnost stáčečů, kteří zajišťovali stáčení piva ze sudů do lahví a většinou i jejich distribuci až přímo k zákazníkovi.
„Vzhledem k vysoké konkurenci nebylo možné vybírat zálohy a proto stáčeči sháněli prázdné lahve, kde se dalo, jen aby nemuseli kupovat nové. Na několika místech dokonce vznikly i směnárny lahví, aby se zajistilo že piva jednoho pivovaru nebudou prodávána v lahvích jiného výrobce,“ poznamenává Krupičková.
Poslední místnost expozice je věnována fenoménu stáčíren. Vystaveno je kompletní vybavení stáčecí dílny.
Výstava nazvaná Malé dějiny pivní lahve potrvá na zámku až do konce března příštího roku.
