Obří sál se veřejnosti otevřel v úterý poprvé po 280 letech. Nejprve byl roku 1733 rozdělen na malé místnosti, při válečném bombardování pak z celého zámku zbyly jen trosky. Obnova sálu stála 13 milionů eur.
Obří sálV drážďanském Rezidenčním zámku byl vybudován před 460 lety. Je dlouhý 57 a široký 13 metrů, konaly se v něm slavnosti. V prvních dvou stoletích své existence prošel několika proměnami a když pak v roce 1733 zemřel kurfiřt August Silný, jeho syn Friedrich August II. nechal sál přebudovat a rozdělit do menších místností. Dalších 280 let byl Rezidenční zámek bez Obřího sálu a během 2. sv. války byl celý Rezidenční zámek zničen. S novou stavbou zámku začala již NDR, od roku 1990 je jeho dostavba hlavním kulturním projektem Svobodného státu Sasko. Obnova zámku zatím stála více než 330 milionů eur. |
"Otevření Obřího sálu je milník v historii Rezidenčního zámku. Díky němu můžeme lidem ukázat 350 nejvzácnějších předmětů ze sbírek. Ale jsou to stále jen 2,5 procenta všeho, co máme v depozitářích," podotkl ředitel muzea Zbrojnice Dirk Syndram
Muzeum ochraňuje majetek saských vévodů a kurfiřtů. Státní umělecké sbírky Drážďany v depozitáři ukrývají takových předmětů 13 500.
Historie sbírky sahá do 15. století, kdy Albrecht Srdnatý založil v Rezidenčním zámku vévodskou komoru brnění, která se postupně plnila skvosty z Evropy i Orientu.
V Obřím sále nyní část z nich ožívá a návštěvníkům přibližuje turnajová klání 16. století. Na téměř skutečně vypadajících dřevěných koních sedí figury rytířů v životní velikosti oděné do skvostného brnění.
Výjev zachycuje i historické klání z obrazu
V jedné ze scén mohou návštěvnicí spatřit i historické jezdecké klání mezi kurfiřtem Augustem Saským a Fabianem von Schöneich. Jejich souboj namaloval Heinrich Göding a obraz je v sálu vystavený také.
Dřevění koně mají v zámku historii dlouhou stejně jako turnaje. Každý živý kůň měl dřevěnou kopii a na těch byla ve zbrojnici uložena zdobená sedla, uzdy a další výzbroj. Během 2. světové války všechny kopie shořely, muzeum si proto na výstavu nechalo udělat jedenáct nových.
Kromě zbraní či chráničů jsou v sále i slavnostní brnění saských kurfiřtů. Ta nebyla do bitev, protože jemná tepaná díla zlatníků jsou tak tenká, že by svého nositele neochránila.
K nejvzácnějším patří dvě brnění původně vyráběná pro švédského krále Erika XIV. Protože ale vypukla válka, nikdy je nedostal.
Synové kurfiřtů dostávali brnění už od pěti let
Vzácné kusy, jež tepal antverpský zlatník Eliseus Libaerts, koupil saský kurfiřt Kristián Saský. První jako dar pro bratra Jana Jiřího I. Saského. A protože chtěl mít stejně krásné, za dva roky koupil zlaté brnění s mytologickými motivy i pro sebe.
"Kromě bojovníka Herkula je ve středu kyrysu hlava Medúzy, protože podle legendy, když ji protivník spatří, zkamení," podotkl Syndram.
Vedle brnění pro dospělé je v sále i zbroj pro děti. Synové kurfiřtů ji dostávali už od pěti let, aby se naučili válečnému umění.
"Souboje dospělých nebyly tak nebezpečné, jak se nám dnes zdá. Na koních se jezdilo rychlostí maximálně 25 km/hod. Ale když někdo spadl, bolelo to a spoustu modřin měl určitě," dodal Syndram.
