Muž se odškodnění od zlodějů domáhá marně, jsou na sociálních dávkách

Dům devětatřicetiletého Mirka z Ústí nad Labem vykradli několikrát po sobě zloději. Policie je sice chytila a soudy lapky pravomocně odsoudily, uznanou škodu z nich ovšem poškozený dosud nevymohl. Oba zloději žijí na sociálních dávkách a naděje, že jim část z nich úřad práce strhne na umoření pohledávky, je malá.

Ilustrační snímek | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Náhradu škody nelze ze zákona vymáhat po lidech, kteří pobírají dávky ve hmotné nouzi. Což je právě příklad dotyčných chmatáků, kteří vykradli Mirkův dům. Lze je uplatnit pouze v několika případech - peníze je možné strhnout z podpory v nezaměstnanosti, podpory při rekvalifikaci, rodičovského příspěvku a odměny pěstouna.

Co se stalo

Lupič si z Mirkova domu odnesl nářadí, mikrovlnnou troubu, mrazicí box, oblečení a peníze. Škodu policie vyčíslila na 16 tisíc korun. Dvaatřicetiletý recidivista z Předlic loupil v podmínce a ústecký okresní soud ho poslal na dva roky za mříže.

Druhý lupič postupoval podobně. Do Mirkova domu sedmadvacetiletý muž vnikl oknem a ukradl měděné kabely. Pro svoji příští návštěvu si připravil odmontované dveřní kování. Majitel ho ovšem chytil při činu a zavolal policii. Tohoto zloděje soud poslal do vězení na deset měsíců.

"Dokud jim někdo nedá práci, budou páchat přestupky a trestnou činnost dál," pozastavuje se Mirek nad tím, jak je nastavený systém. Nezbývá mu, než se informovat, zda dotyční uvedené dávky pobírají. Pak by měl šanci, že aspoň část z celkové škody někdy uvidí.

Mirek se na to zeptal na úřadu práce, ale s žádostí kvůli zákonu o ochraně osobních údajů neuspěl. "Osobní údaje klientů jsou po úřadu práce oprávněny požadovat pouze zákonem vyjmenované státní orgány, například soudy, policie a jiné," zněla odpověď úředníků.

Peníze už neuvidí

Mirek dlouhodobě pečuje o svou těžce nemocnou matku. Kvůli své finanční situaci nechce platit za poplatky exekutorovi či soudu zbytečně. "Šel jsem za exekutorem zeptat se na to, jakou mám šanci, že od nich peníze vymůžu. Řekl mi, že zaplatím poplatek tři a půl tisíce korun a stejně od nich nikdy nic neuvidím. Není jim totiž co vzít," říká Mirek.

Muž tedy zatím nemá v ruce žádný dokument, například exekuční příkaz či usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí, na jehož podkladě by mohly úřady konat.

Teoreticky by se mohl obrátit na stát a žádat jej o peněžitou pomoc podle zákona o obětech trestné činnosti. Jenže ten pamatuje jen na ty, jímž bylo fyzicky ublíženo či způsobena újma v sexuální oblasti.

Nedobytná pohledávka

Mirek vzhledem ke své tíživé ekonomické situaci může žádat o zproštění zaplacení či snížení soudního poplatku. "Ano, to bych udělat mohl," připouští poškozený. K možnému úspěchu se staví rezervovaně. "Na soudu mi na příslušném oddělení řekli, že mají na vyřízení pohledávky deset let. Podívají se na ni hned, jak to podám, a pak až těsně před vypršením lhůty," říká rezignovaně Mirek.

V jeho případě tak zřejmě jde o dlouhodobě nedobytnou pohledávku. Kolika lidem úřad práce strhl část podpory kvůli umoření škod či dluhů, jež hříšníci napáchali, není jasné. "Úřad práce ČR bohužel nemá tato data k dispozici. Naše informační systémy nedisponují aplikací, která by toto umožnila sledovat," uvedla mluvčí úřadu práce Kateřina Beránková.

(Poškozený si ze strachu z možné pomsty nepřeje zveřejnit své pravé jméno, redakce ho však zná, pozn. red.)