Nárůst populace zaznamenali odborníci proti minulému pozorování před čtyřmi roky pouze v západní části sledovaného území v Sasku.
„Vydry po kraji putují. Jejich většímu pohybu a rozšíření však brání člověkem přetvořená krajina, kde je spousta překážek a nástrah,“ říká Kateřina Poledníková, zooložka obecně prospěšné společnosti Alka Wildlife, která se spolu s kolegy v rámci přeshraniční spolupráce a ještě spolu s ústeckým muzeem a saskou společností AG Naturschutzinstitut Region Dresden výskytem vydry v Krušných horách zabývala.
V uplynulých letech se ochránci snažili zmapovat všechna zdejší vydří teritoria i migrační trasy, a tím do budoucna pomoci, aby se jich v prostoru mezi horami a řekou Ohří mohlo usadit víc. Úkolem bylo také zjistit, odkud vydry do hor vlastně doputovaly. Zda z německé strany, či z jižních Čech, kde jako jedna z mála v Česku přežila část vydří populace i 20. století.
Díky rozboru trusu, jímž si malí predátoři značkují svá území a který představuje dobře dostupný zdroj vydří DNA, experti zjistili, že vydry pocházejí převážně ze Saska. Potvrdil se tak předpoklad, že vydry ve východní části českých i německých Krušných hor jsou plně závislé na migraci ze severu, a je tak třeba nutná mezinárodní spolupráce, aby byly zajištěny migrační koridory. Počty jedinců na našem území se totiž dají stále počítat jen na desítky.
To, že se nemají vydry kam vracet, způsobuje uměle vzniklá krajina či průmyslem znečištěné vody. „Překvapilo nás, jak je situace na potocích na české straně špatná. Je tu hrozně málo původních ryb, a pro vydry tak velmi chudé prostředí. V Mostecké pánvi jsou zase problémy s průchodností a znečištěním vodních toků. Na druhou stranu zde ale po těžbě uhlí vznikají nová jezera a tůně, které se pro vydry stávají novým životním prostředím,“ upozorňuje Poledníková.
I proto si vydry na české straně hor častěji než ty německé pochutnávají například na obojživelnících, kteří podobné tůně obývají.
Velkým překvapením pak pro vědce bylo, že hlavní potravou vyder, které žijí u Labe od Děčína po Hřensko, se stal invazivní druh ryby – hlaváč černoústý, jehož výskyt byl na českém úseku řeky doložen teprve v roce 2015. Při studii z roku 2012 byla hlavní složkou potravy zdejších vyder vranka, okoun, hrouzek a plotice.
Největší nepřítelem jsou automobily
Vydrám také nepřeje automobilová doprava. Vydry jsou totiž velké cestovatelky. Každou noc proplavou několik rybníků a putují kilometry řekou či potokem, aby zkontrolovaly celý svůj revír. Kvůli umělým překážkám na vodních tocích však často přecházejí silnice, kde pak hynou pod koly aut.
Takto uhynulým vydrám se nejen v rámci projektu Lutra Lutra, ale i v rámci celé republiky dlouhodobě věnuje zoolog ústeckého muzea Václav Beran.
„Každý rok se k nám dostane tak čtyřicet až šedesát uhynulých vyder. Ve skutečnosti jich ale budou stovky. I když se k nám ale dostane jen zlomek, jsme schopni určit, v jakých lokalitách se jich kolik nachází. Tím, že je většina uhynulých vyder nalezena na silnicích, tak vlastně sbíráme i údaje o rizikových místech, kde hynou pod koly aut,“ říká zoolog.
Největším nepřítelem, který ve velkém reguluje stav těchto šelem, jsou totiž podle vědce právě automobily. U rizikových míst se proto snaží vědci najít společnou řeč se správci komunikací i toků a zlepšit prostředí nejen pro vydry, ale i další živočichy, jako jsou obojživelníci, ježci, kuny či tchoři.
Pokud to jde, instalují pod mostky lávky. V lednu tak vznikl třeba malý přechod na jednom z potoků u Mostu. Na jižní Moravě na silnici přes Novomlýnskou nádrž zase při probíhající generální opravě vznikly propustky v hrázi umožňující zvířatům projít bezpečně pod silnicí.
18. prosince 2017 |
