Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jsem hrdá, že jméno Schicht tu stále něco znamená, říká vnučka průmyslníka

  17:59aktualizováno  17:59
Ačkoliv podle jména to nelze poznat, Andrea Ryde je vnučkou slavného průmyslníka Georga Schichta. Před druhou světovou válkou Schicht emigroval do Anglie, zbytek jeho rodiny po válce Československo vyhnalo.

Andrea Ryde (druhá zleva) u rodinné hrobky Schichtů. | foto: Martin Krsek, MF DNES

Ačkoliv se komunisté snažili, jméno Schicht se jim z historické paměti Čechů vymazat nepodařilo. Přesto že je dráždilo stejně jako Škoda či Baťa. Komunistům nepomohlo ani to, že Schichtovým závodům dali jméno Setuza. Lidé ale na Schichta a jeho mýdlo s jelenem nikdy nezapomněli.

Kvitovala to i Andrea Ryde, vnučka posledního majitele někdejšího gigantického podniku Georga Schichta, která před pár dny ve svých 60 letech poprvé v životě navštívila Ústí. Byla se podívat i do bývalých závodů svého dědy, které dnes patří švýcarskému koncernu Glencore. A vyrovnala se také s pohledem na na zdevastované Schichtovy lázně či pustnoucí rodinnou hrobku.

S jakým očekáváním jste jela do České republiky?
Přijela jsem zásluhou dcery, která už v Ústí byla a dovolenou do Čech mi věnovala jako dárek u příležitosti své svatby. Jako dík za všechnu lásku, kterou jsme jí s manželem dali. Já jsem vůbec neočekávala, že bude o mou personu ze strany města a lidí, co tady žijí, nějaký zájem.

Schichtovy závody

Schichtovy závody byly největší drogisticko-potravinářský podnik na evropském kontinentě. Proslul značkami jako Elida, Ceres, Vitello, Radion, mýdlem s jelenem atd. Centrála sídlila v Ústí, filiálky měl po celé rakouské monarchii i v dalších zemích.
Tradici výroby mýdla založil roku 1848 řezník Georg Schicht z Rynoltic. Jeho syn Johann firmu v roce 1882 přestěhoval do Ústí a pozvedl ji mezi nejvýznamnější v rakouské monarchii.
Roku 1907 převzala řízení třetí generace - bratři Heinrich a Georg, kteří posunuli firmu na světovou úroveň. Vedle výroby prosluli i jako průkopníci marketingu, když např. financovali největší letecký závod v historii Rakousko-Uherska (1914).
Za války synové Georga bojovali v britské armádě, syn Heinricha padl v uniformě wehrmachtu. Roku 1945 byli Schichtovi odsunuti z Ústí a jejich majetky byly zkonfiskovány včetně osobního majetku Georga.

Vždyť Schichtovo mýdlo, to je přece pojem.
V naší rodině získat informace o minulosti nebylo jednoduché. Můj tatínek o tom nikdy obsáhle nemluvil, takže jsem si význam svého rodného příjmení neměla jak uvědomit. Rodina mého manžela mi vždy dávala na odiv svou rodinnou historii, jak dosáhli předci tamto a tohle. Dědeček mého manžela byl známý malíř, jiný příbuzný politik, další spisovatel. Už jsem měla trochu mindrák a říkala si, že bych chtěla něčím konkurovat, tak jsem se začala zajímat o naši rodinnou tradici. A musím říci, že po návštěvě Ústí mé sebevědomí velmi stouplo. Jsem hrdá na to, že rodina pochází právě odsud, protože vidím, že ta stopa tady je. A není to tak, že bych byla hrdá na to, že tu byl nějaký majetek, jsem hrdá na to, že jméno Schicht tu stále hodně znamená, že se tu lidé k němu hlásí. Toho si cením nejvíc.

Jaký zvuk má jméno Schicht v Británii, kde žijete?
Moje maminka jméno Schicht nepoužívá, ona si říká Lady S. A to zejména z důvodu, že Angličané mají velký problém s jeho výslovností. Oni vůbec neumí vyslovit Schicht, a když se o to pokoušejí, tak většinou vznikne slovo hodně podobné jednomu neslušnému anglickému výrazu...

Váš děd Georg se z Ústí do Londýna odstěhoval roku 1929, kdy se ujal funkce prezidenta koncernu Unilever (i dnes je to jedna z největších světových firem, stojí například za značkami jako Rama, Fa nebo Hellmann’s - pozn. aut.), který Schichtovi spoluzakládali. To je přece hvězdná kariéra.
Nikdo z rodiny už není aktivní v řízení Unileveru. Před deseti lety ho opustil poslední člověk jménem Schicht, můj bratranec. Každý ale máme nějaký podíl a nikdo z nás ho nechce prodat, protože jej držíme jako tradici, i když to není nějak extra výnosné.

Váš otec se do Anglie vystěhoval v šestnácti. Hlásil se k severu Čech?
Začátky, když neuměli anglicky a nosili podivné německé jméno, nebyly jednoduché. Automaticky tu rodinu házeli do Německa, nikdo nás neřadil k Čechoslovákům. Ten původ rodině spíše uškodil. Můj tatínek by si nikdy nekoupil Volkswagen nebo nějaký německý výrobek, kterým by se prezentoval. Distancoval se od německého původu.

Natolik, že se vzdal tak slavného příjmení?
Naslepo píchl prstem do telefonního seznamu a tam stálo příjmení Selbie, a tak se nechal přejmenovat a byl Ernest Selbie. V průběhu války a po ní se hlavně v Británii na Němce pohlíželo jiným způsobem a hrozilo, že se rodina při užívání svého příjmení dostane do nebezpečí kvůli tomu, že by je obviňovali ze spolupráce s nacisty. Když napětí ve společnosti pominulo, otec se k příjmení Schicht vrátil. Já i ostatní sourozenci už jsme se narodili zase jako Schichtovi.

Váš děd finančně podporoval československou exilovou vládu v Londýně, víte o tom?
Byla jsem moc mladá, moc jsem to nechápala, ale vím o tom. Otec zase bojoval v britské armádě, dodnes mám doma medaili, kterou dostal, když ho demobilizovali.

Přesto vaší rodině Československo po válce zkonfiskovalo majetek jako nepřátelům národa. Traduje se kvůli tomu u vás nějaký pocit křivdy?
Křivdu mohly cítit ty první generace. Mně se to nestalo, stalo se to dědečkovi, takže mě osobně se to už netýká, já jsem to bohatství už neměla a nejsem na něj zvyklá. A ani jsem se tím nikdy moc nezabývala, o jaký majetek jsme po válce přišli. Je akorát smutné, že jsou dnes některé Schichtovy památky v tak špatném stavu. Ale necítím kvůli tomu žádnou zášť nebo něco takového.

Stála jste v ruinách Schichtových lázní, kdysi chlouby sociální politiky Schichtových závodů, navštívila jste monumentální rodinnou hrobku, která se rozpadá...
To je část, která je velice smutná, protože si umím představit, o jak nádherné stavby kdysi šlo. Na druhé straně berme to, že život je takový, a není-li konkrétní majitel, dopadají věci tímto způsobem. Je to škoda, ale musíme to brát jako součást dnešní reality.

S jakými pocity se teď budete vracet domů?
Jsem velice šťastná, že až mi dcera dá vnuky, tak jim budu moci příběh jména Schicht předat. A už se těším na další příležitost vydat se do Ústí.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Na severu Čech v sobotu bourali motorkáři, zasahoval i vrtulník

Hned tři nehody motorkářů vyšetřovali o víkendu policisté v Ústeckém kraji. U dvou z nich musela motorkáře s vážnými zraněními do nemocnice transportovat...  celý článek

Dům naproti žateckému pivovaru, ve kterém má vzniknout po opravě muzeum.
Muzeum pivovarnictví v Žatci má skluz, pivovar už ale chystá exponáty

Opravu zchátralého domu ve svém sousedství připravuje žatecký pivovar, který počítá s tím, že tam otevře Muzeum pivovarnictví. Projekt za 14 milionů korun však...  celý článek

(ilustrační snímek)
Muž zmlátil svého známého, mrtvola plná šrámů se pak našla ve vodě

Kriminalisté obvinili z pokusu o vraždu čtyřiapadesátiletého muže z Chomutovska. Při hádce napadl svého o dvanáct let mladšího známého, jehož tělo bylo v...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.