Jednašedesátiletá Květoslava Giňová sedí v kanceláři Centra sociálních služeb ve Varnsdorfu, usmívá se a čeká, až jí tamní pracovníci připraví balíček potravin. Před Giňovou se hromadí těstoviny, olej, piškoty i marmeláda.
„Děkuji mockrát, to si zase pochutnám,“ těší se žena, jejímž domovem je pokojíček bez příslušenství ve varnsdorfské ubytovně. Jak se tam dostala, nechce říct.
Jen lakonicky prohlásí, že nemá kde bydlet a ani dost peněz na to, aby si mohla kupovat jídlo. Za pomoc centra je vděčná, a než odejde, zahrnuje tamní zaměstnance mnohonásobnými díky.
Sklad materiální pomoci ve Varnsdorfu funguje od loňského listopadu. Radnice spolupracuje s azylovým domem v Dolním Podluží, v Jiřetíně pod Jedlovou i s komunitním centrem Cedr v Krásné Lípě. „Jejich terénní pracovníci vybírají lidi, kterým pak pomoc směřují,“ přiblížila koordinátorka sociálních služeb při radnici ve Varnsdorfu Romana Cupalová.
Kde bude pomoc nejúčinnější, vědí lidé, kteří se sociálně vyloučenými pracují v terénu. Potraviny tak dostávají i někteří obyvatelé ubytovny pro sociálně slabé a vyloučené.
Lidé z vyhořelého domu
Vedle Květoslavy Giňové třeba i Viliam a Sebastian Kotlárovi, otec a jeho jedenáctiletý syn.
„Bydleli jsme s příbuznými v domě, ale ten nám vyhořel. Proto jsme na ubytovně, k příbuzným už nechceme, bylo by nás moc,“ uvedl otec Viliam, invalidní důchodce, který Sebastiana vychovává sám. Matka jim prý utekla, když bylo klukovi osm let.
Sebastian touží se z ubytovny dostat. „Chtěl bych bydlet někde normálně,“ říká a pohrává si se sbírkou modelů autíček. Za pomoc jsou vděční. „Jsme rádi, že máme kde být, co jíst, nechtěl bych se synem zůstat na ulici, to bych o něj mohl přijít,“ doplnil Kotlár.
Sklad materiální pomoci, kam se zboží dováží z centrálního skladu v Litoměřicích, je umístěn v omšelé budově za varnsdorfskou radnicí. V místnostech jsou regály plné trvanlivých potravin: jsou tu těstoviny, rýže, med, dětské výživy, konzervy, ale i toaletní papír a dětské pleny. To všechno dávají skladu sponzoři, zpravidla velké obchody.
„Kdo by si myslel, že jsou tady věci, kterým končí trvanlivost, tak by se pletl. Jsou to potraviny, kterým garance končí i třeba za dva roky,“ sdělila Cupalová. Nově jsou ve skladu i věci do domácnosti, nádobí a další vybavení.
Nárok nemá každý, kdo si řekne
„To máme pro ty, kteří takovou pomoc potřebují, třeba po požáru. Ale nádobí můžeme dát i těm, kteří se třeba budou stěhovat z ubytovny do samostatného bydlení a nebudou mít dost peněz na to, aby si základní potřeby koupili,“ poznamenala Cupalová.
„Plánujeme skladovat a rozdávat i lůžkoviny, ručníky. To dostanou i ti, kteří si najdou nové bydlení, aby si z toho starého, třeba z bytu v nechvalně proslulé Kovářské ulici, ve svých věcech nepřinesli šváby či štěnice,“ podotkla (o dezinsekci sídliště jsme psali zde).
V další místnosti jsou balíky s označením A a B. „Jsou to balíčky první pomoci. Jsou v nich opět trvanlivé potraviny, dětská výživa a dostávají je ti, již je akutně potřebují. Balík B je menší. Jsou v něm opravdu jen základní potraviny a dáváme je třeba bezdomovcům,“ dodala Cupalová.
Za půl roku existence varnsdorfského skladu se dostalo pomoci více než stovce jednotlivců i rodin.
„I když tu máme dostatek věcí, rozdáváme skutečně střídmě. Není to tak, že dáme každému, kdo si řekne. Přidělujeme podle kritérií, a tak se dostává skutečně těm nejpotřebnějším,“ upozornila Tereza Pecháčková, která rozdělování pomoci koordinuje.
