Cyklus velkoformátových barevných partitur doplňují Jírovy strojky, poskládané z nefunkčních věcí nalezených na šrotišti.
Výstava představuje obrazy namalované v posledních dvou letech.
„Plochu svých ‚hudebních‘ pláten zaplňuje Václav Jíra chronologicky, podle přesného sledu hudební kompozice, s každým prvkem obrazu dokáže spojit přesnou časovou stopu ve skladbě a případným divákům (posluchačům) ji podle zvukového originálu oddirigovat,“ popsal kurátor Vladimír Drápal.
Hudba Jíru uhranula v roce 2013 při poslechu rozhlasového pořadu Rondo muzikoložky Wandy Dobrovské.
Od té doby vytvořil řadu „hudebních obrazů“. Výstavě dominuje fragment z 21 metrů dlouhého obrazového cyklu Nóise podle skladby Ondřeje Adámka.
„Ondřej Adámek mě fascinuje. Podle jeho hudby pracuji už sedm let a je mi nejmilejší,“ zmínil Jíra s tím, že než se pustí do malování obrazu, poslouchá prý vybranou skladbu den co den, od rána do večera.
„Trvá to třeba i měsíc. Pocity musejí zvítězit nad rozumem. Nemohu přijít do ateliéru a začít tvořit ovlivněn například negativními zprávami, musím do hudby zcela proniknout. Snažím se dostat do duše skladatele a stát se skladatelem obrazu,“ popsal Jíra svou tvorbu.
Galerijní ticho přerušuje zvuk klapání, vrzání, pískání a skřípění. To halasí jeho strojky, jež návštěvníky vítají zvukem i světlem.
„Poťouchle lekají, dokážou také napsat dopis pravým husím brkem či s náramným rámusem spustit bubny z vyřazených praček. Opravdovým principem jejich vzniku zůstává radost ze života, úcta k ‚nepotřebným‘ věcem a humor,“ podotkl kurátor.
Výstava potrvá do 8. března a její součástí budou i komentované prohlídky. První z nich je naplánována na pondělí 16. prosince od 18 hodin, což bude v předvečer Jírových 80. narozenin.
Galerie města Loun se nachází v budově Vrchlického divadla. Ve zdejším divadelním sálku pak vystavuje i Jírův syn Václav. K vidění jsou tu jeho monotypy, pro něž byly námětem pohyby trávy, koruny stromů a zrcadlení hladiny řeky Ohře.
