Žena projevila zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu už v průběhu ledna. V zaslaném prohlášení uvedla, že se cítí být vinna ve všech bodech.
„Jako matka jsem selhala. To, čeho jsem se dopustila, nebylo úmyslné. Je to ale neomluvitelné,“ napsala s tím, že se po smrti chlapce chtěla zabít.
Státní zástupce však nejprve pro dohodu neviděl prostor. Nelíbila se mu právní kvalifikace použitá v obžalobě. Tou se měl totiž původně zabývat Okresní soud v Lounech, čemuž kvalifikace odpovídala.
Lounské státní zastupitelství na ženu v létě 2019 podalo obžalobu k tamnímu okresnímu soudu kvůli neposkytnutí pomoci a ohrožování výchovy dítěte, za což by jí hrozilo až pět let.
S tím však nesouhlasila lounská soudkyně Adéla Baranová, která se případem měla zabývat. Podle ní měla být použita jiná právní kvalifikace s vyšší trestní sazbou, a věc by tak měla být projednávána u krajského soudu. Pražský vrchní soud, který následně věcnou příslušnost řešil, jí dal za pravdu a případ se tak přesunul do Ústí.
K dohodě se státním zástupcem nakonec došlo na půdě ústeckého krajského soudu díky tomu, že žena přistoupila na přísnější právní kvalifikaci, a sice na týrání svěřené osoby ve třetím odstavci se sazbou od pěti do dvanácti let.
Senát dohodu schválil a trest je tak pravomocný. „Soud trest považuje za odpovídající. Neměl důvod dohodu neschválit,“ uvedl předseda senátu Roman Felzmann.
Chlapec zemřel v únoru 2019 v důsledku brutálního týrání. Tehdejší partner dnes jednadvacetileté ženy Josef Kuča ho v průběhu několika měsíců bil dlaněmi i vařečkou, kousal po celém těle, sprchoval studenou vodou, posazoval na sporák, pálil cigaretami či žehličkou nebo ho nechával klečet s nataženýma rukama, na které mu pokládal knížky. Podle svých slov ho prý chtěl převychovat.
Neumožňovala mu kontakt s blízkými
Matka však proti tomu nijak nezakročila. Naopak se vše snažila krýt. „Vzhledem k tomu, že nezletilý měl zejména v obličeji viditelné pohmožděniny, trhliny horního rtu, strupy a hluboké defekty kůže po předchozích zraněních, neumožňovala mu kontakt s blízkými, nevycházela s ním z bytu, ponechávala ho zde uzavřeného, a to vyjma 14. února, kdy jej zcela zahaleného vyvezla v kočárku do parku,“ stojí mimo jiné v obžalobě.
„Lékařské ošetření nezletilého nevyhledala, sama pak způsobená zranění ošetřovala nedostatečně pouze dezinfekcí a náplastmi,“ je v dokumentu zapsáno dále.
Několik hodin před chlapcovou smrtí, když už se dítě vůbec nebylo schopné samostatně se pohybovat a jakkoli reagovat, její přítel dítě znovu bil do hlavy a osprchoval studenou vodou.
Matka chlapce podle obžaloby následně vyndala z vany, přes mokré obvazy na nohách, kterými ošetřovala předchozí zranění, mu oblékla dupačky a položila ho do postýlky.
Krev na stěnách, stropu i nábytku
Obžaloba vedle matky vinila i pětadvacetiletého známého bývalých partnerů. Také kvůli nečinnému přihlížení. S chlapcem tehdy sdílel pokoj. Podle lounských žalobců se dopustil nepřekažení trestného činu s horní sazbou tři roky. I jeho záležitost se po zásahu vrchního soudu přesunula k soudu krajskému.
„Byl opakovaně přítomen nepřiměřenému fyzickému trestání nezletilého. Viděl na nezletilém zranění, zejména pak krevní výrony různých velikostí, dále otevřené rány. Na stěnách, stropu i nábytku pak viděl stopy krve a tělesných tekutin, které stříkaly při bití nezletilého do již poraněných míst,“ píše se v části lounské obžaloby věnované zmíněnému muži.
V jeho případě státní zástupce souhlasil s použitím zmíněné právní kvalifikace. S mužem se dohodl na dvouletém trestu odnětí svobody podmíněně odloženém na zkušební dobu tří let. Jedná se o trest souhrnný, protože v mezidobí byl v Lounech odsouzen za krádež. I tuto dohodu soud schválil.
Zmíněný Josef Kuča, v jehož procesu žena a muž vystupovali jako svědci, za své jednání původně dostal u ústeckého krajského soudu šestnáctiletý trest za těžké ublížení na zdraví a týrání svěřené osoby. Pražský vrchní soud však v rámci odvolacího řízení skutek překvalifikoval na vraždu a muži uložil výjimečný trest v délce 22 let. Ten si však neodpyká, protože ve vězení spáchal sebevraždu.
