Město odmítlo Sověty zásobovat potravinami a benzinem, proběhla i generální stávka. „Lidé z obav z války vykoupili zásoby mouky a dalších potravin,“ říká historik ústeckého muzea Martin Krsek.
Jak vpád do města probíhal?
Obsazení Ústí nad Labem okupačními vojsky nijak nevybočovalo ze situace v jiných městech. Sovětští vojáci se ve městě objevili v noci z 20. na 21. srpna 1968. Okupační vojska vnikla na ústecký okres na hraničním přechodu v Petrovicích 20. srpna okolo desáté hodiny večerní. První tanky projely Ústím od Božtěšic před půlnocí 20. srpna, přesuny pokračovaly téměř celou noc. Zásobovací a cisternové vozy projížděly městem ještě celé dopoledne druhý den. Během přesunu došlo k nehodě tanku, ten v Hrbovicích sjel do potoka a převrátil se.
Účastnila se invaze na Ústecku i východoněmecká armáda?
Ačkoliv se srpnové invaze účastnili i vojáci socialistického Polska, Maďarska, Bulharska a Německa, účast německých vojáků a jejich podíl na invazi dodnes oficiální německá místa bagatelizují. Zaznamenal jsem jedno svědectví, že se na území Ústecka pohybovaly i německé jednotky, ale podle oficiálních dokumentů to není prokázáno. 21. srpna hodinu a půl po půlnoci uzavřela německá strana všechny hraniční přechody a přerušila telefonické a poštovní spojení ven z republiky.
Byli tu i mrtví?
Ústí drží jedno smutné prvenství. Je hlášena první oběť okupace, už 20. srpna v nočních hodinách sovětský tank zachytil v Předlicích mladého muže, který na následky zranění o dva dny později v ústecké nemocnici zemřel.
Jak se stavěli Ústečané k okupaci?
Lidé je rozhodně s otevřenou náručí nevítali, dávali najevo svoji nelibost. Pamatuji si na vystoupení válečného veterána Nikolaje Kubariče, který bojoval na východní frontě. Předtím strávil tři roky v gulagu. Se sovětskými vojáky měl stejnou bojovou zkušenost. Velitelé byli většinou váleční důstojníci, se kterými Kubarič vstup na naše území probíral a vysvětloval jim, že v Československu rozhodně žádná kontrarevoluce není. Sám byl rozčarovaný a svoje kolegy ve zbrani upozorňoval, že tohle není přátelská pomoc, ale okupace.
Jak vnímali okupaci tehdejší představitelé města?
Už ve čtyři hodiny ráno se sešla rada městského národního výboru a všichni vedoucí odborů. Na narychlo svolaném mimořádném zasedání ve 13 hodin odsoudili intervenci a odmítli zásobovat ruské vojsko potravinami a benzinem. Proběhla generální stávka a lidé z obav z války vykoupili zásoby mouky a dalších potravin.
Docházelo i později k incidentům?
V březnu 1969 při oslavách vítězství nad hokejisty Sovětského svazu na mistrovství světa ve Švédsku došlo k útoku na sovětskou komandaturu v Ústí nad Labem. Ta se stala místem, kam přišli lidé skandovat a projevit radost z toho, že jsme alespoň tímto způsobem porazili tu sovětskou moc. Existuje několik verzí, jak se následně rozpoutal útok na komandaturu. Někdo říká, že sovětský velitel chtěl situaci uklidnit a připít si s lidmi na vítězství, ale před demonstranty zakopl a přitom vystřelil z pistole, kterou měl v ruce. To samozřejmě zní trošku nepravděpodobně. Druhá verze je, že si velitel myslel, že výstřelem do vzduchu demonstranty rozežene, což bylo bráno jako útok. Komandatura sídlila v nynější Vaníčkově ulici v blízkosti parku, takže lidé začali na budovu házet drny trávy, kameny a nakonec zapálili i vozidla, která před budovou stála. Přivolaní příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti se snažili dav zklidnit, ale neměli šanci. Došlo i na nějaká zranění v řadách Veřejné bezpečnosti, k zatýkání ale nedošlo. Celou akci ovšem monitorovala STB, teleobjektivem pořizovala fotografie a z celé události vznikl i filmový záznam. K samotnému zatýkání došlo později na základě pořízených fotografií, ale podle dokumentů k žádným drastickým trestům nedošlo nebo o nich nevíme. Dá se říci, že „hokejové protesty“ po celé republice byly tečkou za pražským jarem.
