Vladimír Kaiser na pouti Portugalskem.

Vladimír Kaiser na pouti Portugalskem. | foto: Vladimír Kaiser

Ústecký archivář se vydal na pouť Portugalskem, pomáhala mu škeble

  • 3
Ústecký archivář Vladimír Kaiser se vydal pěšky z jihu Portugalska na sever. Už podruhé zamířil do křesťanského poutního místa Santiago de Compostela ve Španělsku. Poutnická cesta mu trvala měsíc, ušel přes pět set kilometrů. Při kontaktu s místními lidmi mu pomáhal obrázek svatojakubské mušle.

"Chtěl jsem do Santiaga de Compostela ujít takzvanou portugalskou cestu. Ze dvou možných jsem si vybral tu těžší, která se jde až z jihu Portugalska," říká sedmapadesátiletý archivář.

Do španělského poutního místa šel poprvé v letech 2003 až 2008 přímo z domova přes Francii. Tehdy ušel asi 3 100 kilometrů. Příští rok chce dokončit zbývající úsek své cesty.

Barokní poutní kostel se sloupem v Lamegu.

Antický most pod městem Guarda.

Zbytek římského chrámu ve městě Evora.

"Na Iberském poloostrově se mi líbilo tolik, že jsem si řekl, že dokud mi to ještě chodí, měl bych to tam poznat trochu víc. A zem člověk pozná nejlépe právě při pouti," přibližuje Kaiser.

Pěší anabáze začala 10. dubna na jihu Portugalska ve městě Castro Marim a skončila 5. května v severní části země v Peso da Régua. Odtud zbývá k hrobu svatého Jakuba v Santiagu asi 200 kilometrů.

Češi jdou touto cestou poprvé, říkali místní

Na pouť se takto vydali dva. "V Portugalsku jsou snad nejhodnější a nejpřátelštější lidé v Evropě. V první moment na vás koukají, jako byste přistáli někde z Měsíce, protože tam v podstatě nejsou turisté. Za celý měsíc jsme potkali pouze tři svatojakubské poutníky. Všichni říkali, že jsme vůbec první Češi, kteří touto cestou do Santiaga jdou," říká Kaiser.

Portugalsko fotoaparátem Vladimíra Kaisera.
Portugalsko fotoaparátem Vladimíra Kaisera.
Portugalsko fotoaparátem Vladimíra Kaisera.

Poutníci do Santiaga de Compostela se poznají podle toho, že mají objemné batohy a na nich obvykle obrázek svatojakubské mušle, která je jejich symbolem.

"Když místní viděli, že máme na ruksaku škebli, zastavilo nám třeba auto, vystoupil pán, a dal nám kilovou krabici dánských máslových sušenek. Jinde jsme se ptali dvou dědů na cestu, oni nám poradili a ještě nám dali dvě plechovky limonády," vzpomíná ústecký archivář.