Obžalovaní dlouholetí zaměstnanci chemičky Jan Doskočil a Václav Macal podle obžaloby 13. srpna 2015 chybovali tím, že po masivním úniku propylenu nespustili vodní a parní clony. Tím by podle vyšetřovatelů přinejmenším zmírnili následky havárie, která si nevyžádala žádné zranění, ale napáchala miliardové škody.
Státní zástupce Jan Schindler je původně vinil z obecného ohrožení z nedbalosti ve třetím odstavci, kde je sazba od dvou do osmi let vězení. Tu dříve stanovil na základě vyčíslené škody. Při závěrečné řeči však navrhl uznat je vinnými ze stejného trestného činu ve druhém odstavci se sazbou od šesti měsíců do pěti let.
Podle Schindlera totiž z dokazování vyplynulo, že míra škody není dost dobře zjistitelná.
„Rozsah důsledků, které vyplývají z jednání obviněných, není dost dobře zjistitelný, ale není nulový,“ podotkl Schindler při své závěrečné řeči.
Oběma obžalovaným navrhl uložit peněžité tresty. Janu Doskočilovi 50 tisíc, Václavu Macalovi pak 40 tisíc. „Případně podmíněné tresty na dolní hranici sazby s přiměřenou zkušební dobou,“ dodal Schindler s tím, že muži měli spustit minimálně vodní clony.
Obhajoba chce zproštění obžaloby
Naproti tomu obhájce obou mužů Tomáš Sokol navrhl zproštění obžaloby.
Doskočil i Macal se od začátku hájí, že pro nespuštění clon měli pádné důvody. Opakují, že by šlo o neefektivní krok, kdy únik propylenu byl mimo jiné mimo jejich dosah. Zároveň podle nich šlo o bezpečnost ostatních pracovníků, protože clony mohou generovat statickou elektřinu a tím iniciovat výbuch. Na pracovišti se přitom ještě pohybovali lidé.
13. srpna 2015 |
V průběhu dokazování se objevila i spekulace, zda bylo dost páry v parních clonách.
Názory znalců obhajoby a obžaloby na spuštění clon se lišily. Nicméně i znalec obžaloby, jenž tvrdil, že clony spustit měli, při hlavním líčení uznal, že muži byli v nezáviděníhodně situaci.
Popisoval, že v podniku byla v onen den složitá komunikace, že bezpečnost byla na úrovni roku 1983 nebo že bezpečnostní předpisy stavěly pracovníky do nešťastné pozice. Ty totiž pracovníkům nestanovují za povinnost okamžitě clony spustit.
„Předpisy vždy požadovaly zhodnocení situace. V čem spočívá ta nedbalost obžalovaných? Že tu situaci vyhodnotili jinak? Měli zhodnotit celou řadu faktorů a oni došli k tomu, že v dané chvíli není možné clony spustit. Byla celá řada důvodů, které objektivně bránily tomu, aby clony spustili,“ podotkl obhájce Sokol.
Podle něj se k případu celkově stále váže celá řada nejasností, které absolutně neumožňují jeho klienty odsoudit.
„Brali jsme tehdy v potaz veškeré možné údaje a dokumenty, které nám dávaly možnost se rozhodnout. Vše jsme vyhodnotili na základě znalosti, zkušeností, předpisů. Vím jistě, že bychom se dnes rozhodli úplně stejně,“ vyjádřil se ve své závěrečné řeči obžalovaný Doskočil.
„Vše detailně zkoumali zástupci mezinárodního pojišťovacího konsorcia. Nic nerozporovali,“ dodal. Unipetrol za událost dostal od pojišťoven nakonec přes deset miliard korun.
Rozsudek má padnout 18. června.
15. března 2018 |
