Bývalý vápencový důl na úpatí kopce Bídnice nad Litoměřicemi, který za druhé světové války nacisté přebudovávali na podzemní zbrojní továrnu, slouží jako úložiště nízko a středně aktivních odpadů už od roku 1966.
Velké stavební úpravy, jejichž rozpočet se pohybuje okolo 66 milionů korun, budou zahájeny ještě během letošního roku.
„Stávající kapacita úložiště vystačí pouze do roku 2025, je tedy třeba zajistit náhradní kapacitu,“ informuje ředitel Správy úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO) Jiří Slovák.
První etapa rekonstrukce zahrnuje podzemní práce, jejichž cílem je posílit bezpečnost práce v podzemí a stabilizovat prostory po těžbě vápence pro ukládání radioaktivních odpadů.
„Budou nově zabezpečeny obslužné chodby a upraveny ukládací komory tak, aby lépe vyhovovaly současným i budoucím manipulačním prostředkům pro ukládání odpadů,“ poznamenává Slovák.
Současná kapacita ukládacích komor činí 10 250 kubíků a je už naplněna zhruba ze 75 procent.
„Ročně se tu ukládá zhruba 400 sudů s radioaktivním odpadem pocházejícím z průmyslu, výzkumu či nemocnic. Jedná se například o znečištěné pracovní oděvy, využité zářiče či laboratorní pomůcky,“ přibližuje Michaela Bubeníčková z litoměřické radnice.
Po revitalizaci ukládacích prostor začne druhá etapa, v níž půjde o rekonstrukci příjezdové komunikace a stavbu nové přejímací haly.
„Prostor pro přebírání odpadu nedoznal od šedesátých let změn. Přejímka se děje venku pod přístřeškem v podstatě na dešti,“ líčí Slovák. Nová hala má umožnit rychlou a bezpečnou přejímku odpadu v souladu s nejmodernějšími technologickými trendy.
Jelikož rozšíření kapacity doprovodí i posílení bezpečnosti, vedení města s tím nemá problém. Už stávající úložiště považuje za naprosto bezpečné, pro úpravu pak samo stanovilo řadu podmínek.
„Nikdy nedošlo k žádné mimořádné situaci ani úniku radioaktivity,“ říká starosta Ladislav Chlupáč s poukazem na monitorovací systém, který radioaktivitu v okolí úložiště hlídá.
„Kromě toho byla zpracována i studie zaměřená na rozptyl radonu, která prokázala, že okolí není negativně ovlivňováno,“ podotýká vedoucí odboru životního prostředí Pavel Gryndler.
„Pro modernizaci jsme pak za město stanovili několik podmínek, abychom měli jistotu, že i nová opatření budou udělána s ohledem na bezpečnost,“ zdůrazňuje Chlupáč.
Zaměření úložiště se přitom úpravami nezmění, radioaktivního odpadu z jaderných elektráren se tu lidé obávat nemusejí.
„Richard není hlubinné úložiště, proto tu nikdy nebudou ukládány odpady typu vyhořelého paliva,“ ujišťuje Chlupáč.
Jeho slova potvrzuje i ředitel SÚRAO Slovák: „U hlubinného úložiště musí být prokázána bezpečnost minimálně na 100 tisíc let. Tato kritéria úložiště Richard nesplňuje.“
