Příběh o snaze pomoci rozpadajícímu se objektu začal už před 20 lety. Tehdy uviděla oplechovanou věžičku sušárny Šárka Mejcharová ze silnice mezi Louny a Žatcem, když se spolu s manželem Miroslavem vracela ze služební cesty.
Rozhodli se zajímavou, ale chátrající stavbu, o které se domnívali, že to je kostel, prohlédnout si zblízka. Dorazili do obce, která stojí stranou turistického zájmu, není v ní ani obchod, ani hospoda.
„Hned jsme cítili, že tohle místo bude náš domov. Stavba se nám moc líbila a bylo nám líto, v jakém je neutěšeném stavu, chtěli jsme ji zachránit,“ vzpomíná na první návštěvu podnikatelka.
Druhý den si půjčili na nedalekém letišti letadlo a nad Trnovany se vrátili, aby si prohlédli širší okolí zajímavé stavby. O pár dní později sušárnu koupili, získali k tomu i nedaleko stojící přestavěný mlýn, jehož nejstarší část pochází ze 14. století. Pak však začalo únavné kolečko o získání pozemků, kvůli restitucím se to povedlo až za deset let.
„Deset let jsme čekali na pozemky, pak přišly jiné rodinné ‚radosti‘, které nás trochu zdržely. Nový impulz k realizaci našich plánů přišel nedávno se žádostí chmelařské oblasti Žatecka o zápis na prestižní seznam UNESCO, o který usiluje město Žatec. V nové dokumentaci jsme totiž zařazeni i my mezi nejvýznamnějšími stavbami,“ říká majitelka s tím, že se současně pokouší sušárnu dostat na seznam českých kulturních památek.
Okna podle fotografií
Podle odhadu by záchrana stavby měla stát 40 milionů korun. Jak dlouho by to mělo trvat, manželé přesně dané nemají. Zatím je opraveno několik místností ve mlýně, kam se Mejcharovi přestěhovali.
Následně se pustili do zvelebování zahrady, která byla velmi zarostlá, a do samotné třípatrové sušárny, v níž mají v plánu bydlet i pořádat různé kulturní a společenské akce. S přesným využitím prostoru má Mejcharovým pomoci několik studií, které si nechali vypracovat.
Stavba s charakteristickým vzhledem si má zachovat původní ráz. „Podle dobových fotografií a několika dochovaných fragmentů jsme nechali vyrobit dřevěné repliky původních oken. Minimálně ve věži budou okna vitrážová. V interiéru bychom chtěli zachovat i odstín původní modré na stěnách, byť dnes je velmi složité identický odstín vůbec sehnat,“ popisuje Mejcharová s tím, že celý dům by měl být energeticky soběstačný.
V historickém mlýně má v budoucnu podle záměru Mejcharových vzniknout velmi netradiční bydlení hotelového bytu s několika apartmány. Úpravou by rovněž měla projít náves před stavbami, kterou manželé také vlastní.
