Krajský soud v Ústí nad Labem (Ilustrační snímek)

Krajský soud v Ústí nad Labem (Ilustrační snímek) | foto: Karel Pešek, MAFRA

Po amnestii začal vraždit. Jen mávl rukou a přiznal se, říká policista

  • 63
Prvním Severočechem odsouzeným na doživotí v samostatném Česku se stal v polovině devadesátých 46letý Jaroslav Zezula. Ve vězení strávil už tehdy skoro polovinu života. Krátce poté, kdy jeho poslední trest zkrátila amnestie, spáchal první vraždu, čtyři měsíce poté druhou.

„Byl jediným pachatelem, který se mi sám dobrovolně přiznal,“ vzpomíná na Zezulu Václav Dvořáček, jenž v roce 1994 případ vyšetřoval.

„Obhájkyně se mohla zbláznit a žádala o přerušení výslechu. On ale jen mávl rukou a řekl: Nechte mě být, já chci říct, jak to bylo,“ říká Dvořáček. Policie však měla dost důkazů i bez Zezulova přiznání.

Dvořáček ho popsal jako tichého, usedlého muže. Posudek znalců ale zněl jinak. Ti řekli, že Zezula je primitiv, psychopat, agresivní a asociální osobnost. „Po činech neprojevil lítost a prognóza jeho resocializace je značně nepříznivá,“ konstatovali.

O narušené osobnosti svědčí i chování obžalovaného před soudem. Během procesu se usmíval, a když se ho předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze zeptala, zda chce něco říci v závěrečné řeči, kterou obžalovaní obvykle využívají k tomu, aby se omluvili a pokusili se soud obměkčit lítostí, Zezula opět jen mávl rukou.

Zavraždil dva staré muže, které chtěl okrást

Poprvé byl Zezula odsouzen v roce 1970. Soud ho poslal na tři a půl roku do vězení za znásilnění 70leté ženy. Následovaly další tresty za loupežná přepadení žen. Ve vězení Zezula strávil skoro dvacet let. Poslední devítiletý trest si neodseděl celý, amnestie ho pustila z cely o rok dřív. Krátce nato se z lupiče Zezuly stal vrah.

Kriminální případy 90. let

Bylo to v září 1993. Zezula se rozhodl, že vykrade byt 77letého invalidy v Litvínově. Vlezl tam oknem. Stařík ho odstrkoval a bránil mu ve vstupu, Zezula ho ale snadno přemohl a zbil. V bytě pak hledal peníze a cennosti.

Když neuspěl, popadl nůž a seniora řezal po těle, aby ho donutil prozradit, kde má peníze. Invalida nic neřekl. Zezula ho proto bodl do břicha a zmizel, aniž si z bytu něco odnesl. Odpoledne našla těžce zraněného muže jeho dcera. Otec jí ještě popsal, co se stalo, druhý den v nemocnici ale zemřel.

V lednu 1994 Zezula vraždil znovu. Dvaasedmdesátiletého muže nejprve při návštěvě okradl o 250 korun, a když je propil, vrátil se do jeho bytu a začal hledat další peníze.

Důchodce volal o pomoc. Zezula vzal z kuchyně sekáček na maso a několikrát jím muže udeřil do hlavy a do obličeje. Znovu začal hledat v bytě, ale když uslyšel starcovo sípání, vrátil se k němu a dobil ho. Za několik dní ho zatkla policie.

Zavražděnému zprvu pomáhal

Zezula se totiž s obětí znal, zavražděnému muži nejprve pomáhal. „Uklízel mu, chodil nakupovat, než mu přeskočilo v hlavě,“ řekl bývalý policista Dvořáček, jenž je nyní už v důchodu. Sousedé po vraždě popsali vraha policii.

Zezulu poslal do vězení na doživotí ústecký krajský soudce Karel Šemík v únoru 1996. „Byl to první a poslední doživotní trest, který jsem uložil,“ říká Šemík. I on už je teď na penzi.

Nad nejvyšším trestem ale nepochybuje. „Zezula byl zvlášť nebezpečným recidivistou, který napadal staré, nemohoucí lidi,“ dodal soudce.

Odsouzený se odvolal, trest ale o dva měsíce později potvrdil Vrchní soud v Praze. Zezula už z vězení nevyšel. Podle informací MF DNES v něm zemřel letos 31. července.