Jaký to je pocit, když se od vás medaile už moc nečeká?
Musím říct, že ta změna je spíš příjemná. Nejlepší by bylo mít formu a výkonnost z roku 2009 a takový klid jako teď... Jsem rád, jak to je, do přípravy jsem dal opravdu všechno. A když předvedu, co umím... Že mám na to být do desítky, je jasné. Medaile je loterie jako u každého jiného sportu.
Ale šanci pořád cítíte?
Kdybych neměl šanci na medaili, tak, jak to říct... Už od začátku, co dělám skikros, se mi na tom líbilo, že často třeba jednou vyletěl člověk, který nikdy nebyl ani do třicítky, a najednou vyhrál závod. A pak už se nikdy neukázal. Proto si myslím, že speciálně na olympiádě, kde ta překvapení bývají častá, ta možnost je. Moje medaile rozhodně není sci-fi.
Na minulé olympiádě se vaše medaile brala jako skoro jistota, jak jste se vyrovnal s tím, že to ve Vancouveru nevyšlo?
Přiznám se, že mi vadily hlavně ty dotazy. Každý mi říkal, že to je škoda. Ale já osobně jsem tam podal nejlepší výkon, který jsem dovedl. A neuměl jsem si představit, co bych měl udělat víc. Nic tak hrozného to nebylo. Sportovec musí umět nejen vyhrávat, ale poradit si i s tím, když se to nepovede.
Dolehlo na vás tenkrát to velké očekávání?
Myslím, že to nebylo rozhodující. Ale je pravda, že práce s psychikou je dlouhodobá záležitost, může vám pomoct podat nejlepší výkon na největší akci. Každý vám řekne, že olympiádu máte brát jako normální závod, nedělat si z toho hlavu. Ale jakou technikou se k tomu dostat, to není na krátký rozhovor.
Bude vám v Soči sedět trať?
Co jsem viděl třeba slopestyle, tak trať bude opravdu veliká. Důležitý bude servis, všechno, co lyže neujedou, tak já nezrychlím. Ale mírnější profil nedělá trať jednoduchou, budou tam velké skoky, ohromný cílový, takových 50 metrů. Když uděláte malou chybu na hraně nebo v letové fázi, může to znamenat docela velký pád. Bude to možná těžší než při Světových pohárech, myslím, že organizátoři trochu soupeří s X-Games. Ale mně trať pocitově sedí.
Skikros je podruhé na olympiádě, jak se za ty roky změnil?
Hlavně v tom, že rozdíly mezi závodníky jsou tak malinké, že když není větší pád, dojíždějí všichni pohromadě. Až do konce se dá předjíždět, ne jako dřív, kdy se první dva utrhli, a pak se dalo jet na neutrál. Teď už je to až do konce boj.
A vy něm najednou musíte nahánět i o 20 let mladší kluky.
Když se člověk postaví na start, nesmí řešit nic. Kluků do 23 let, kteří jsou hodně hladoví, je tam hodně. U mě je proto potřeba zvyšovat dávky tréninku a být opravdu připravenější. Nic jiného nefunguje, než do toho jít po hlavě.
Přitom v březnu vám bude 40.
Je to zajímavé. Pro mě to je taky záhada. Když mi ve 24 říkali, že už jsem zřejmě za zenitem a moje nejvyšší výkonnost je za mnou, tak jsem si tak nějak říkal, že to může být pravda. Ale teď vidím, že to tak nebylo. Jistě, věk nepomáhá rychlosti a dynamice, na druhou stranu těmi zkušenostmi to kompenzujete. A lékařská věda jde taky dál. Rozhodně se teď mnohem jednodušeji řeší zranění, která přicházejí. Tohle posunulo výš tu věkovou hranici lidí, kteří dosahují skvělých výsledků.
Jak na vás pohlížejí závodníci o 15-20 let mladší?
Samozřejmě víc respektu bych od nich přivítal (smích). Ale to si musíte všechno vydobýt na trati. Snažím se jim dokázat, že to nemá nikdo zadarmo.
Motivují vás třeba i jiní úspěšní veteráni jako Jágr, Nedvěd, Bauer, Björndalen?
Jsem opravdu rád, když vidím tyhle lidi, kteří jsou pořád na špici. Kdybych byl sám v tomhle věku, tak se mi funguje trošku hůř. Speciálně třeba Jaromír Jágr v hokeji, to je to samé. Lítá tam s dvacetiletými kluky, ti mu nedarují nic. Spíš se někdy snaží si na něm udělat jméno. A to že pořád dokáže uspět, je i pro mě hodně dobrá motivace. Příklad, že má cenu, dát do toho všechno.
Co na to vaše okolí, že ve 40 zabojujete o medaili na olympiádě?
Mám radost, dostal jsem několik mailů, které byly opravdu bezvadné. Z města, z modelářského klubu, který navštěvuju. Od lidí, s nimiž se stýkám. Prožívají to se mnou. Olympiáda je jednou za 4 roky, nepřeceňuju to, ale líbí se mi ta idea. Je to nejvíc, co ve sportu je.
A co vás láká na modelářství?
V létě si chodím docela často zalétat na ústecké letiště. Mám tam několik modelů, potkávám se tam s modeláři, docela mě ten koníček baví. Začínal jsem u menších modelů z polystyrenu, teď už mám trochu větší a rychlejší. Líbí se mi, když letadlo letí ve vzduchu, člověk ho ovládá, může si hledat místo na nějaké manévry.
V Soči budete vymýšlet asi spíš předjížděcí manévry. Budete útočit spíš ze zákrytu?
Počítám s tím a motivace je to skvělá. Jak jsem prošel těmi lety vývoje naší disciplíny, opravdu vím, že možných cest k medaili, nebo ke zlatu, je hodně. Těším se!
Loni jste po čase vyhrál závod Světového poháru, i to vám pomáhá ve víře, že se to může povést i v Soči?
Už jsem měl několik výkyvů, že jsem vyhrával hodně závodů za sebou i že jsem dlouho nevyhrál. A přesně taková byla ta loňská sezona. Hodně závodů se nepovedlo, pak jsem vyhrál "svěťák", to je pro mě něco, co mi ukazuje, že se nemusí pořád dařit, aby se zadařilo v tom nejdůležitějším závodě.
Až nezvykle rychle jste se loni zotavil po pádu a zranění pánve. Hnala vás vpřed olympiáda?
V těžkých chvílích, jako třeba po zranění nebo když ty výsledky tolik nepadaly, jsem se ohlédl, a řekl si, že to stojí za to. Že jedeme dál.
Pak jste si doma za barákem postavil startovací bránu. Pomůže i tohle k medailovému snu?
Není to věc, která by zvrátila olympijský závod, ale pomoct může.
Jak taková věc vypadá a jak se vůbec realizuje?
Složitě, ale když něco opravdu chcete... servisman Jarda Lučan mi s tím hodně pomohl. Za plotem baráku mám startovací bránu, dvě menší a jednu velkou bouli, pak skok a asi 15 metrů dlouhou brzdnou dráhu. Ta startovací brána je přímo homologovaná na Světový pohár, stála přes 200 tisíc. Ale využíval jsem ji přes léto dost, i Nikol Kučerová (skikrosařka) sem jezdila se mnou trénovat. Je fakt, že to tu způsobilo docela velký rozruch.
Předolympijské závody vám výsledkově nijak extra nevyšly, dá se forma načasovat?
Řeknu vám to za pár dnů. U nás je to fakt velká loterie, bylo to vidět ve slopestylu. Člověk, který byl suverén sezony, skončil pátý. Možná proto jsou právě tyhle sporty bezvadné, že to nikdo nemá dané a jisté. Z letošních prověrek nejsem nadšený, ale tahle sezona je o jednom závodě.
A co bude pak? Další olympijský cyklus?
Zatím si říkám, jak vlastně oslavím ty čtyřicátiny. Závodí s námi Japonec, který je o dva roky starší, ale ten se už málokdy kvalifikuje, letos snad jen dvakrát. Jinak čtvrtý nejstarší skikrosař je asi o 9 let mladší než já... opravdu na další olympiádu zatím nekoukám.
A kdyby vyšlo to zlato, řeknete si skvělá tečka, a konec?
Mám před sebou ten závod a tyhle věci nechávám otevřené. Teď mám jasný cíl.
