Postižené děti se díky jejich nápadu učí nové věci na tabletech

Zvednout lžíci, nakreslit rovnou čáru nebo poznat, jak vypadá modrá barva. Pro řadu postižených dětí je to velice obtížné. Sedmnáctiletá Michaela Dvořáková s rodinou vytvořila projekt, který využívá moderní technologie. Prostřednictvím tabletů si děti zdokonalují třeba jemnou motoriku.

Od šestnácti chodí pomáhat do Speciální základní školy v Lounech. Její sestřenice Magdalena Radimská tam pracuje jako asistentka pedagoga, má na starost osm dětí se středně těžkou mentální retardací.

Stejnou profesi má i její maminka, která učí děti s těžkým mentálním postižením a kombinovanými vadami.

Studentka Michaela popisuje vznik společného projektu takto: "Viděli jsme, jak důležité je, aby se děti učily stále něco nového. Zjistila jsem, že existují výukové programy, které jsou přesně pro tento typ postižení. Vyrábí je jen firma Apple a používají se na tabletech iPad."

Michaela s její rodinou se přihlásila do programu Think Big. Díky Nadaci Telefónica získali finance na zakoupení tabletů.

Projekt Think Big

Think Big je celoevropský program skupiny Telefónica, který pomáhá na svět nápadům mladých lidí, kteří chtějí něco vytvořit nebo změnit ve svém okolí. Mladí lidé získají pro realizaci projektů nejen potřebou finanční podporu, ale i vzdělání a telekomunikační vybavení.

V ČR řídí program Think Big Nadace Telefónica a ročně tak podpoří přes 300 projektů.

"Chtěli jsme je objednat u české pobočky Apple. Doufali jsme, že dostaneme slevu, ale bohužel nám nevyšli vstříc. Nakonec jsme mohli koupit jen dva tablety. Děti si na nich prstem zkouší kreslení nebo poznávání zvířátek. Trénují jemnou motoriku a je vidět, že jim to pomáhá. Některé už dokážou udržet v ruce lžíci nebo nakreslí třeba sluníčko. A to je vlastně jedno takové malé vítězství," vysvětluje Michaela.

Pro většinu rodičů dětí ze speciální školy je nereálné zakoupit tablety. Stojí totiž přes deset tisíc. Některým se přeci jen podařilo na ně našetřit a koupili je i na doma. Michaela a její rodinný tým už proškolil pro práci s tabletem všechny učitele i rodiče, takže mohou s dětmi pracovat samostatně.

"Chodím do speciální školy kdykoliv mám volnou chvilku. Většina mých vrstevníků se diví, proč to dělám, když za to nejsou peníze. Někdy je to skoro ztráta času jim vysvětlovat, že všechno není o penězích. Však ocenění už je to, když vidíte, co to pro děti znamená," dodává Michaela.