Stát počítá s hlubinnou těžbou v lokalitě Sedmihůrky nedaleko Dubí, kde by se vytěžená hornina měla i částečně zpracovávat. „Primární drcení rudy bude určitě probíhat už na místě v dole, protože hlavním problémem drcení je hluk a prach. Na místě zpracovatelského závodu pak dojde k magnetické separaci, kde se oddělí hlušina od slídových produktů, které jdou potom do následného procesu zpracování,“ vysvětlil novinářům Pavel Čmelík, ředitel útvaru řízení rozvojových projektů ČEZ.
Samospráva v okolí budoucího dolu se k záměru zatím staví poměrně kladně. Máte nějaké informace o tom, že by plánovaná těžba lithia někomu vyloženě vadila?
Já jsem historicky jednal s různými zájmovými skupinami a kdykoliv jsem si myslel, že je někde významný odpor, tak se to nakonec vysvětlilo tím, že šlo do značné míry o nepochopení celého procesu těžby a zpracování. Z nějakého důvodu, a to je historicky dané, tady byly v minulých letech názory, že těžba lithia a její zpracování je velmi neekologické.
Ale dnes je to tak, že uživatelé finálních produktů, tedy automobilky a jejich zákazníci, chtějí ekologické produkty. Nikdo si nekoupí elektromobil ani továrna nevyrobí baterii, dokud neprokážete, že veškerý proces výroby a zpracování je velmi šetrný z ekologického pohledu. Dokonce bych řekl, že požadavky okolí jsou přísnější než ty zákonné. Že by kdokoliv v Evropské unii vyráběl lithium tak, že by tam vznikaly chemické odpady, to není možné. Výsledný produkt by nikdo nekoupil, banky by vám to nikdy nezafinancovaly. To už prostě v roce 2020 a dál není možné.
Máte hotovou předběžnou studii proveditelnosti a momentálně pracujete na té finální, která by měla být hotová do května 2022. Kolik lithia a v jaké hodnotě se tedy v lokalitě Cínovce nachází?
Je potřeba odlišit celkové množství lithia na Cínovci, které je, řekl bych, velmi značné. Jsou to zhruba 3 procenta k dnešnímu dni známých světových zásob. Záleží ale na tom, jaká část je vytěžitelná, aby to ještě dávalo smysl. V hlubinném dole totiž nikdy nemůžete vytěžit 100 procent, vždycky tam musí něco zůstat. V předběžné studii proveditelnosti je, že vytěžíme za 20 let 35 milionů tun horniny, což je asi 1,7 milionu tun ročně.
Globální odborníci na těžbu už ale indikovali, že pokud bude zájem, vytěžitelná část může být i výrazně vyšší. My ale k dnešnímu dni počítáme stále s tím, co jsme naplánovali v rámci předběžné studie proveditelnosti, nicméně k potenciálnímu navýšení by teoreticky dojít mohlo. Finální výsledek bude ve finální studii proveditelnosti.
Kolik vznikne ze 35 milionů vytěžených tun horniny lithia?
Ročně bychom chtěli vyprodukovat 22,5 tisíce tun hydroxidu lithného. Dnes se trh ze strany odběratelů, což jsou výrobci baterií, poměrně mění. V jednu chvíli mají technologii, kdy preferují lithný karbonát a za další dva až tři roky chtějí hydroxid lithný. My ještě v tuto chvíli pracujeme i na tom, co konkrétně bude finálním produktem. Továrna totiž nejde postavit tak, že jeden týden vyrábíte jeden produkt a další týden druhý. I to bude ve finální studii proveditelnosti. Nicméně, když to sečteme, můžeme se bavit o nějakých 500 tisících tunách finálního lithného produktu za 20 let. Cena hydroxidu lithného je dnes na trhu nějakých 16 tisíc dolarů za tunu.
Je tedy podle dat, která máte momentálně k dispozici, v tuto chvíli plánovaná těžba rentabilní?
Máme vypracovaný nějaký model a nenašli jsme žádné výrazné odchylky, které by nám říkaly, že je to nerentabilní, neekologické nebo z nějakého jiného důvodu nepovolitelné. V tuto chvíli to tedy rentabilní je, ale je potřeba říci, že klíčovým hybatelem rentability je cena lithných produktů na trhu, která za posledních dvanáct měsíců stoupá. Samozřejmě jako každý produkt může oscilovat, nicméně my jsme celý projekt a ekonomiku založili na dlouhodobé dvacetileté předpovědi asi osmi nebo devíti renomovaných globálních institucí, podle toho, jak oni si myslí, že se cena lithia bude pohybovat v závislosti na poptávce a nabídce těch surovin. A i s průměrnou cenou, kterou jsme si stanovili, než jsme vstupovali do projektu, která je nižší než ta dnešní cena, je projekt rentabilní.
V rámci posouzení vlivu na životní prostředí jste k projektu předložili dokumentaci EIA, ale ministerstvo životního prostředí po vás chce, abyste ji doplnili o řadu studií, například rozptylovou, hlukovou či hydrogeologickou. Vy sami jste před časem avizovali, že trváte na plném posouzení v procesu EIA. Jste tedy skutečně připraveni dokumentaci doplnit?
Určitě počítáme s tím, že dokumentaci doplníme. Už v době žádosti jsme věděli, že nějaké dodatečné studie přijdou. V následujících několika měsících by měly být všechny studie vypracované a v příštím roce by mělo být všechno hotové a dokumentace by měla být doplněná o veškeré požadavky. Některé studie jsou závislé na ročním období, takže bychom to rádi dokončili do konce příštího roku.
Česká geologická služba i Obvodní báňský úřad pro území kraje Ústeckého v rámci vyjádření k dokumentaci uvedly, že chtějí, aby byly z rudy zpracovány i další prvky z vytěžené horniny, například rubidium či cesium. Plánujete v budoucnu přetěžit to, co zbude z těžby lithia?
Prvků v té hornině je samozřejmě více, nicméně aby to mělo nějaké ekonomické využití, nedají se z toho ty prvky dostat samy. Bývají k tomu různé náklady navíc. My se samozřejmě v rámci předběžné i finální studie proveditelnosti díváme na obsah těch prvků, jakým způsobem by třeba šlo přiřadit určitý prvek do výroby a zhodnotit ho, jenže tím, jak jsou tam prvky zastoupeny málo, je to prakticky negativní. Ještě to ale není dokončené, v rámci finální studie proveditelnosti, která bude veřejná, bude stoprocentně jasné, zda se nějaký prvek dá či nedá využít. Všeobecně je ale ta charakteristika taková, že pokud je tam nějaký prvek využitelný, tak ve velmi omezené míře.
Lithium (Li)Lithium (Li) je stříbrolesklý a velice reaktivní kov, takže se v přírodě vyskytuje jen ve sloučeninách. Je nejlehčí ze všech kovů a velmi měkký, ale tvoří pevné slitiny s ostatními kovy. Největší zásoby lithia na světě leží v Bolívii na dně solných pánví. Mezi největšími producenty lithia na světě figurují Austrálie, Chile, Argentina, Čína a Zimbabwe. Protože lithium dobře vede teplo a ukládá elektrický proud, je považováno za kov budoucnosti a na celém světě je po něm obrovská poptávka. Hojně se využívá hlavně při výrobě baterií pro elektromobily. V Česku jsou podle odhadů asi tři procenta světových zásob, z toho naprostá většina právě na Cínovci, kde se nachází v minerálu zvaném cinvaldit. Další, avšak mnohem menší naleziště je u Horního Slavkova. |
Vysoká škola chemicko-technologická momentálně v areálu Lafarge cement v Čížkovicích testuje vysokoteplotní metodu získávání lithia z horniny. Jedná se o patentovanou technologii InCeMet. Existuje však i druhá metoda, která má produkt z horniny dostat za pomoci louhování. Pokud byste se nakonec rozhodli pro tento postup, kde by to probíhalo?
Já bych jen opravil ten pojem. Všichni říkají loužení, ale není to tak, že by to probíhalo jako v minulosti a loužilo se někde v nějakých dolech kyanidem a podobně. Tady se ten termín používá trochu neodborně, je to spíše vodní lázeň. Funguje tak, že do separované slídy přidáte nějaký reagent (reakční látka – pozn. autora), s kterým to spečete, a finální produkt se potom máčí ve vodě. V roztoku vzniknou sloučeniny různých kovů a následuje dlouhý proces, při kterém z těch sloučenin dostáváte produkty, které potřebujete. Na konci je absolutně čisté lithium, které je potřeba pro výrobu baterií do elektromobilů.
Všechno by pravděpodobně probíhalo ve zpracovatelském závodě, o jehož umístění není rozhodnuto. Máme vytipované dvě až tři lokality a myslím si, že do třech až čtyřech měsíců padne rozhodnutí.
