Kdy jste poprvé objevil tyto nenápadné a mizející stopy ghetta?
Narazil jsem na ně při návštěvě Terezína úplnou náhodou a přišlo mi to jako velmi silné téma. Šlo o rytiny na šancích, které během povodní hodně trpí, takže jsem je chtěl uchovat aspoň na fotografiích. I když na tom dělám už rok, tak odhaduji, že mám za sebou teprve třetinu práce.
Hlásí se vám už lidé se svými objevy ze sklepů či půd?
Zatím ještě moc ne. Bude potřeba hodně diplomacie, málokdo si totiž do domu pustí cizího člověka, aby mu tam něco fotil. Lidí s foťáky běhá po Terezíně spousta, takže místní jsou pochopitelně ostražití.
Narazil jste na něco, co vás překvapilo?
Hodně silné jsou obrázky malované pro děti, našli jsme třeba Mickey Mouse nebo koníčka. To v člověku vyvolá emoce.
Je obtížné rozeznat stopy ghetta od "čmáranic" z jiného období?
Někdy je to otázka intuice. Jako příklad uvedu fresku, která znázorňuje kinosál i s lidmi z pohledu jednoho diváka. Není tam žádná datace, ale po diskuzích s historiky jsme podle typu kresby odhadli, že nejde o poválečné dílo. Ale ani o předválečné, kdy tu byla armáda. Takže se dostanete do toho úzkého období ghetta.
Dnes se nápisy na zdech považují za vandalismus. V případě Terezína k němu mají asi hodně daleko.
Vandalismus to určitě není. Každý psycholog vám rozebere, jak hrozné stavy museli v ghettu internovaní lidé zažívat. Nápisy na zdech byly často posledním vzkazem, který mohli po sobě zanechat. Šlo o vyjádření velké úzkosti.
Proč je důležité zachovat aspoň na fotkách i kresby či rytiny na zdech?
Stopy ghetta mizí přirozenou cestou, ale i lidskou rukou. Památková ochrana se zastavila na roce 1941, takže vše, co je z pozdější doby, považují památkáři za bezcenné. Včetně těchto věcí, které dokumentují genocidu, internaci lidí, nesvobodu. Výjimečné je také to, že jde o stopy přímo ve městě, v domech, kde žijí lidé. A nikomu se nežije dobře s pocitem, že má v domě takovéto nápisy z ghetta, proto je lidé při rekonstrukcích často zakrývají. Jde ale o svědectví doby, které by nemělo zmizet bez povšimnutí.
Používáte velkoformátovou techniku. Proč?
Nefotím na digitál, ale na analog 18x24 a větší. Jde o vysokou kvalitu, z fotky poznáte úplně všechno včetně deformací materiálu, způsobu malby nebo rytí. Jde navíc o technologii, u které je zaručené, že vydrží sto let, tedy déle než všechny ty malby a rytiny na zdech. To vám digitální fotografie nenabídne.
Co bude s projektem dál?
Chystáme první představení projektu, půjde o pilotní výstavu, která bude mít 1. května vernisáž v Malé galerii České spořitelny v Kladně.
