Ve volbách v Terezíně uspělo deset stran, každá má ale jen jednoho nebo dva zastupitele. Vidíte mezi nimi nějakého svého nástupce?
To zatím nechci nijak komentovat, aby mě lidé nenařkli z ovlivňování. Ačkoli někteří to už udělali. Neúčastním se ani žádných jednání, musí si to tu už rozhodnout sami. Trochu mě mrzí, že v minulých letech se do křesla starosty nikdo nehrnul, ale jakmile se rozneslo, že Čechová končí, tak se objevilo deset kandidátek. Já jsem přitom starostkou už dávno být nemusela.
Mandáty v Terezíně
|
Narážíte na to, že jste se do úřadu vrátila v roce 2007 po pětileté pauze?
Ano. Předtím jsem byla starostkou osm let a už jsem se těšila do důchodu. V Novém Boru máme opravený domek, kde bychom bydleli se synem, kolem je krásná příroda. Co by mi tedy chybělo? Jenže mě tehdy zradilo zdraví a místo důchodu jsem létala po operacích s kolenem a páteří. Když jsem se v roce 2007 dala dohromady, byly volby a o starostování neměl nikdo zájem.
Vy ale také ne, že?
Nechtěla jsem to dělat. Jeden z adeptů na starostu mě ale přemluvil, abych ho zastoupila na tři měsíce, než si zařídí své podnikání. Nakonec ale couvl a zůstalo to na mně na dalších sedm let. Teď už ale definitivně končím.
Nepřemlouvali vás kolegové z úřadu?
To víte, že ano. I lidé na ulici mi vyčítají, že chci skončit. Neodcházím ale proto, že bych chtěla utéct od práce. V březnu mi bylo 74 let a vezměte si další čtyři roky k tomu. Jedno koleno operované, v druhém třetí stupeň artrózy a na krku další operace, která mě vyřadí na půl roku. V dubnu jsem se složila a doktor mi řekl, že to bylo první varování. Nejsem sebevrah, zdraví mám jenom jedno. Sedm let jsem se tu obětovala na úkor svého důchodu. Už ale cítím, že mě to zmáhá.
Nevypadá to tak, energií přímo sršíte.
Čilá jsem ale jen do oběda, pak to jde se mnou z kopce. Doma na mě čeká muž, který je v důchodu už 16 let. Jenže já přijdu večer utahaná a když se mě ptá, jaký byl den, tak jen odseknu, aby mě nechal vydechnout. Sednu do křesla a usnu. Každý rok je znát, a tak jsem řekla: Nezlobte se, už nemůžu.
Růžena ČechováNarodila se v roce 1940. Před svým nástupem na radnici pracovala jako dětská sestra. V roce 1988 se stala tajemnicí městského úřadu v Terezíně, v letech 1990 až 1994 byla místostarostkou. V čele radnice usedla v letech 1994 až 2002 a 2007 až 2014. Zastupitelkou byla nepřetržitě od roku 1976 až do letoška, vždy jako nestraník. |
Zůstává za vámi ale množství práce. Čeho si ceníte nejvíce?
Asi toho, že se nám v roce 2010 podařilo vyjednat pro Terezín dotaci 500 milionů korun na opravy opuštěných armádních budov. Někdejší hejtmanka Jana Vaňhová to tehdy chtěla pro Ústí, později abychom to rozdělili půl na půl, ale senátor Alexandr Vondra mi kladl na srdce, abych trvala na celé částce pro Terezín. Moc mi tenkrát pomohl. Těší mě, že se na opravy budov dívají pozitivně už i lidé v Terezíně.
Dříve byli proti?
Byli skeptičtí. Remcali, že peníze půjdou do baráků místo toho, aby se vytvořila nová pracovní místa. Jenže k tomu nebyla dotace určená. Já je ale chápu, odešla armáda, skončil podnik Fruta a z Terezína se stalo mrtvé město, kde o práci nezavadíte. Průmysl sem nedostanete kvůli památkářům a pietě, výstavba není možná kvůli sevření hradbami. Takže naší jedinou nadějí je turismus.
O turisty by nouze být neměla, vždyť Památník Terezín byl loni nejnavštěvovanějším místem kraje. Kde je tedy problém?
Do Památníku sice přijelo asi 215 tisíc lidí, ale ti často zase nasednou do autobusů a jedou pryč. Mnozí ani nevědí, že je za Památníkem ještě staré pevnostní město. Právě to chceme změnit, před dokončením je například dělostřelecké muzeum v opraveném objektu Kavalír II, které by mohlo přilákat návštěvníky. Sále také doufáme, že se podaří dotáhnout zápis Terezína do UNESCO.
Jak je to se zápisem daleko?
Bylo to na dobré cestě, ale hejtmanka Vaňhová prosazovala spolu s německou stranou zápis Krušnohoří. Víme také, že pevnost Terezín se sama nechytne, a tak jsme na přípravách spolupracovali s Francouzi, kteří mají zájem o zápis svých pevností. Věřím, že to dopadne dobře, ostatně i premiér Sobotka mi potvrdil, že je vše na dobré cestě.
Jakmile odevzdáte úřad, odjedete za synem do Nového Boru?
Kdepak. Kdybyste tak viděl můj byt, to je skladiště! Čekají mě tam hory prádla na žehlení, koberce musím vyčistit, pokoje vymalovat. Nejprve se tedy vrhnu na byt, abych ho dala do pořádku. Ráda bych také jezdila do lázní nebo k moři. Ale nějaký čas samozřejmě zůstanu k dispozici v Terezíně, kdyby nové vedení potřebovalo s čímkoli poradit. Můj muž by jel na chalupu hned, ale já si budu muset na novou situaci chvíli zvykat.
