"Říkali jsme si mezi sebou, že je snad lepší si sáhnout na život než skončit v Naději. A že s nadějí to v Naději nemá nic společného," popisovala debaty s kolegy záchranářka Jitka Kufová.
Stejně jako další svědky ji vždy zaskočil zápach v budově. "Působilo to tam depresivně, nedůstojně. Staří lidí se šourali po chodbě v chodítku, na sobě měli často jen takzvaného andělíčka, takže měli holá záda a byli bez spodního prádla," vzpomínala Kufová.
Lékař záchranky David Richtr také nebyl nadšený ze zápachu, ale profesně mu vadily i jiné problémy. Podle něj ve stacionáři chyběly informace o zdravotním stavu pacientů, nebyl tam ošetřující lékař, personál nic nevěděl.
Obě obžalované se už dříve hájily, že v domově byli hlavně lidé se stařeckou demencí či Alzheimerovou chorobou. Takoví bývají apatičtí, je s nimi složitá domluva a třeba pleny potřebují měnit velmi často. Zápachu se tak prý dalo těžko zabránit.
Měli mít vyškolený personál, zdůraznil lékař
"Chápu, že tam měli takové pacienty. Tím spíš ale u nich měl být vyškolený zdravotnický personál," zdůraznil Richtr.
K týrání důchodců podle obžaloby docházelo v letech 2008 až 2010. Podle výpovědí svědků v domově neměli dostatek jídla a pití, chyběla hygienická péče.
Někteří svědci popisovali problémy i z dřívějších let, kdy ve stacionáři ještě nepůsobila Hatašová, která nastoupila až v roce 2008 (další výpovědi zde).
Hlavní líčení bude pokračovat v pátek dalšími výslechy svědků. Obžalovaným hrozí za týrání svěřené osoby až osm let vězení.
