Petr Vaculík se musel ve třiatřiceti letech smířit s tím, že nic neuvidí. Jeho masérské ruce začali vyhledávat i muži a sportovci.
„Masíruji, protože mě baví pomáhat lidem od bolesti a povídat si s nimi,“ říká nevidomý muž.
Cukrovku mu lékaři diagnostikovali v mládí.
„Lékaři mě upozorňovali, že v důsledku toho mohou nastat další zdravotní komplikace, například amputace končetin, ztráta zraku. Od dětství jsem hůře viděl a nosil brýle,“ vypráví.
Ovšem to, že by mohl oslepnout, si nepřipouštěl. „Pak jsem jednou v práci přestal vidět na jedno oko. V nemocnici v Praze lékaři konstatovali, že to je v důsledku přerušení očního nervu,“ vzpomíná Vaculík.
Následně ztratil zrak i u druhého oka. „Byl to naprostý šok. Z nemocnice jsem se do Chomutova vrátil zcela slepý. Nevěděl jsem, na koho se obrátit, kde získat kompenzační pomůcky. Největší oporou mi byla rodina,“ líčí.
Musím být i psycholog, míní nevidomý masér
Postupně se musel naučit s handicapem dělat každodenní věci. „Byly to takové běžné věci, třeba naučit se vůbec chodit ven, orientovat se v prostoru, číst. Dlouhou dobu mi trvalo naučit se chodit se slepeckou holí,“ říká.
„Když jsem šel za roh nakoupit potraviny, cesta, jež mi předtím trvala pár minut, najednou zabrala i půl hodiny,“ vysvětluje Vaculík. I přes ztrátu zraku chtěl ale pracovat a uvažoval co dál.
„Snažím se být optimistou a nikdy jsem se nelitoval. Je důležité se za handicap nestydět, nezavírat se doma, ale najít si něco, čeho chcete dosáhnout,“ je přesvědčený.
Kamarád masér mu řekl o možnosti kurzu masérství pro nevidomé. „Zajímalo mě to a před šesti lety jsem absolvoval speciální kurz, kde jsem se naučil vše o těle od anatomie, chirurgie, somatologie až po psychologii,“ popisuje.
Masér musí být podle Vaculíka tak trochu i psycholog, rád si s nimi popovídat, vyslechnout je a poradit. Následně si vybudoval vlastní masérnu. „Splnil jsem si tak velký sen,“ přiznává.
První klientky byly stydlivé ženy
Zpočátku k němu chodily především ženy, které se ostýchaly vysvléknout před mužským masérem, například kvůli nadváze. Postupně přicházeli i chlapi, protože masíruje především silou, což oceňují, že to není jen takové lechtání.
„Chodí ke mně i sportovci, například hokejisté, kulturisté. Škála klientů je pestrá,“ dodává nevidomý muž. Nabízí klasické masáže zad a šíje, končetin a chodidel.
Nabízí ale také masáž na nefritovém lůžku. Jde o speciální vyhřívané lehátko, které napomáhá k dokonalejšímu uvolnění ztuhlých svalů.
Do práce ho doprovází psí společník, šestiletý Gryf.
„Mohu se na něj stoprocentně spolehnout, vyhne se překážkám, jako jsou lampy, cedule, ale i lidé,“ chválí svého věrného čtyřnohého přítele.
„Upozorní mě na výkop v komunikaci nebo schody. V práci každého klienta přivítá, občas vyloudí nějaký pamlsek, a když masíruji, leží klidně poblíž,“ dodává Vaculík.
