Dva muži v reflexních bundách si navléknou rukavice, chopí se lopaty a koštěte a s odhodlaným výrazem přejedou hromadu odpadků – to, co lidé naházeli u svých domů do žlutých kontejnerů na plasty.
Jejich úkolem je vybrat z ní nevhodné věci a zbytek poslat na pohyblivý pás a dál do třídírny. Mezi nechtěným končí třeba dětská hokejka nebo kanystry, dál naopak projdou PET lahve či igelity.
Dvojice se nijak neodlišuje od kmenových zaměstnanců litvínovské skládky Celio, přesto mezi ně nepatří. Jsou to vězni ze Všehrd na Chomutovsku. A zdaleka tu nejsou jediní.
„Pracuje u nás čtrnáct vězňů. Vozíme si je sem každý den. Dělají na dělnických postech ve všech provozech,“ uvedl Beno Macík, vedoucí provozu Celia.
Trestané tady zaměstnávají rok a půl. „Já jsem tu přesně takhle dlouho. Byl jsem hned v té první partě. Měli jsme možnost vybrat si, kde chceme dělat. Na Celiu jsem spokojený,“ sdělil třiatřicetiletý Martin, když s o sedm let starším Honzou zlikvidují první hromadu.
Stroj jim vzápětí přiveze další. „Jinou práci bych nechtěl. Vydělám si nějakou korunu, navyknu pracovnímu řádu. Je příjemné vyjet ven z věznice. No..., návraty jsou o poznání horší,“ usmál se Honza, jenž na Celio dojíždí dva měsíce.
Jistota, že nebudou chybět zaměstnanci
Spokojenost vládne na obou stranách. „Všichni odvádějí nadstandardní výkony,“ přiblížil Macík. Pro podnik vězni znamenají finanční úsporu, ale i jistotu, že nebudou chybět zaměstnanci.
Ty kmenové totiž není snadné najít, případně udržet v pracovním procesu. „Vězni třeba nezaspí,“ uvedl Macík.
Na přítomnost odsouzených si stálí pracovníci museli zvyknout. „To víte, že se mi nelíbilo, že budu dělat s někým takovým,“ přiznala Martina, jež na Celiu stojí přímo u třídicí linky.
Z jedoucího odpadu vybírá PET lahve určité barvy. Spolu s ní je tu několik trestaných. „Ale jsou úplně v pohodě,“ dodala.
Jeden ze čtrnácti trestaných má speciální úkol. V hromadách přivezeného směsného komunálního odpadu hledá věci, které by mohly být nebezpečné a způsobit požár.
„Typický příklad: někdo vyklízí sklep. Už se mu nehodí třeba barvy nebo různé chemikálie, tak je zabalí a hodí do popelnice. Tady by pak mohlo dojít k nežádoucí reakci. My chceme tyhle momenty eliminovat,“ podotkl Macík.
Odpad opakovaně v plamenech
Ví, o čem mluví, skládku totiž už několikrát zachvátil velký požár, ten poslední na konci srpna. Několik dní ho likvidovalo 21 hasičských jednotek. Radnice v Mostě a v Litvínově tehdy radily nevětrat.
„Je nám to líto, ale neumíme zabránit tomu, aby na skládce hořelo. To se děje všude na světě. Událost vyšetřovala policie i hasiči. Nikdo nedošel k tomu, že bychom porušili předpisy,“ poznamenal ředitel skládky Jindřich Kauca s tím, že se téměř jistě jednalo právě o reakci směsného komunálního odpadu.
„Skládku monitorujeme několika způsoby. Pochůzkami, kamerovým systémem a měřením teplot teleskopickými teploměry. V určitém rozsahu ručně vytřiďujeme nebezpečné složky komunálního odpadu,“ vylíčil Kauca.
Firma uvažuje o nákupu termokamery. V nejbližší době ji bude testovat. Ani to prý ale nezaručí, že nedojde k požáru.
Na Celiu hořelo i v březnu či loni v září, kdy plameny pohltily halu a zařízení na výrobu alternativního paliva. Příčina byla stejná. „Při zpracování se vznítil odpad, který tam neměl být,“ upřesnil Kauca. Škoda šla do desítek milionů.
