Jste jedinou výkonnou ředitelkou dopravního podniku, který patří do Sdružení dopravních podniků ČR, ostatních dvacet ředitelů jsou muži. Jaké to je mezi tolika muži?
Jsem sice jediná žena ve vedení dopravního podniku a doufám, že ne poslední, ale vůbec to tak nevnímám. Já obecně nedělím kolegy na muže a ženy, ale na lidi schopné a méně schopné bez rozdílu pohlaví. Tenhle šovinismus mi nic neříká, za každého by měla mluvit práce a to, co po něm zůstane. A jestli je to ženská, nebo chlap, pro mě nehraje roli. A věřím, že ani ostatní nebudou řešit, jestli ředitel nosí sukni, nebo kalhoty.
Ve vedení dopravního podniku nejste nováčkem. Co vím, tak ten ústecký znáte poměrně dobře.
Ano, je to tak. Do dopravního podniku jsem nastoupila téměř před osmi lety jako náměstkyně pro ekonomii a obchod a přes čísla ho znám docela dobře. S některými odděleními, hlavně s těmi dopravními nebo s dílenským provozem, jsem se musela blíže seznámit.
V jaké kondici je firma, které šéfujete?
Myslím, že za posledních pět let se společnost hodně posunula. Vymanila se ze ztrátového hospodaření, narovnala finanční vztahy s městem, zahájila rekonstrukce budov, které má v majetku, připomeňme i rekonstrukci zákaznického centra či zázemí pro řidiče autobusů. V neposlední řadě to byl nákup nových autobusů nebo trolejbusů. Velikou devízou jsou naši zaměstnanci, kterým jsme každoročně navyšovali mzdy nebo benefity. V následujícím roce nás čeká zvýšení cen energií i pohonných hmot. Museli jsme přepracovat finanční plán na rok 2022, aby nám byla naším akcionářem (město Ústí nad Labem – pozn. red.) navýšena kompenzace prokazatelné ztráty podle aktuálních cen vstupů. Už teď můžu říct, že je to v řádech desítek milionů korun, které budeme muset vynaložit za elektrickou energii, CNG (stlačený zemní plyn) nebo naftu.
Simona MohacsiVe funkci výkonného ředitele vystřídala Libora Turka, který na svou pozici rezignoval, aby se mohl věnovat práci poslance. Vystudovala Bankovní institut, obor ekonomika a management, Vysokou školu podnikání a práva, obor právo a Cambridge school, obor finanční management. Je vdaná, má dvě dospělé děti a jednu vnučku. Mezi její záliby patří cestování, turistika, četba, i když poslední měsíce čte především předpisy a dokumentace. |
Jak velkou díru v rozpočtu vám zvýšení cen energií udělá?
Nejdřív jsme byli nešťastní, k jak velkému navýšení cen elektrické energie došlo. Na nákladech na trakční energii se jedná o meziroční nárůst 11 milionů korun. V té době už jsme měli nakoupeno CNG na další rok, bohužel dodavatel nám oznámil, že ukončil svou činnost, tudíž musíme nakupovat za ceny v místě a čase obvyklé. To nám udělá ještě větší propad v rozpočtu než energie.
Zaplatí si cestující víc za jízdenku?
Navýšení neplánujeme a také jsem radě města doporučila, aby k navýšení cen jízdného nepřistupovala.
Budete mít vůbec finance na nějaké investice?
Řeknu na rovinu, že ze svých zdrojů třeba na obnovu vozového parku nemáme. Musíme žádat o evropské dotace. V tuto chvíli máme připraveno několik žádostí na nákup parciálních trolejbusů, autobusů na vodíkový pohon či výstavbu nové trolejové tratě. Mám zprávu, že bude možné využít dotaci i na nákup autobusů, které jezdí na bio CNG. A obnovovat musíme, hlavně na trolejbusových linkách, kde jezdí i téměř 25 let stará vozidla. Pořízení trolejbusu opravdu není levná záležitost, jeden parciální trolejbus stojí zhruba 18 milionů korun.
Jaké jsou výhody parciálních trolejbusů?
Díky pomocnému bateriovému pohonu umožňuje provoz mimo trolejové vedení v řádu jednotek kilometrů. Využijeme je hlavně v době výluk, kdy musíme místo trolejbusu nasadit autobus. Další využití je při prodlužování linek tam, kde trakční trolejové vedení není.
Říkala jste, že nemáte problém s nedostatkem řidičů. Většinou firmy zaměstnance shánějí. Co zaměstnancům nabízíte?
Myslím, že máme přiměřené mzdy s pravidelnou výplatou a kvalitní benefity. Každý rok se snažíme o navýšení mezd nebo navýšení řešíme formou nějakého nového benefitu či navýšení těch stávajících. Ani v době pandemie jsme neměli žádné výrazné výpadky nemocných řidičů, které by omezovaly dopravu. Zvládli jsme všechny linky obsluhovat bez omezení. V tuto chvíli máme proočkovanost přes 80 procent, což je velmi dobré číslo. Vedli jsme i podnikovou kampaň „Udělejme tečku za koronavirem“. Myslím, že zodpovědnost zaměstnanců, kteří jsou denně v provozu a v přímém kontaktu s cestujícími, byla namístě, a chci jim za to poděkovat.
Předloni jste ve vozech MHD zavedli elektronický odbavovací systém. Byla to správná cesta?
Bezpochyby. Dneska je už standardem prodeje jízdních dokladů. Na měsíční bázi sledujeme, jak se vyvíjí prodej jednotlivých jízdenek. Vidíme, že se od doby zavedení zvyšuje počet cestujících s elektronickou jízdenkou, a to i přesto, že nám čísla trochu zkreslil covid, kdy spousta lidí pracovala z domova, byly zavřené školy a celkově byl omezen pohyb osob a využití MHD. Někteří cestující byli zpočátku k elektronickému odbavovacímu systému velmi skeptičtí, teď už snad vidí, že zaplatit jízdenku kartou je jednodušší a hlavně pohodlnější.
Ubylo se zavedením nového systému ve vozech MHD cestujících bez jízdenky?
Podle čísel, která máme k dispozici, počet cestujících bez platného jízdního dokladu nestoupá.
Zhruba před dvěma měsíci začali ve vozech městské hromadné dopravy jezdit s revizory také strážníci. Má to nějaký efekt?
Určitě. Na kontrolovaných linkách nikdo bez jízdenky nenastoupí. Rapidně se snížil i počet cestujících, které jsme museli z autobusu nebo trolejbusu vykázat právě proto, že neměli platnou jízdenku. Nedělám si iluze, že pokud akce nebudou trvat delší dobu, tak se to nevrátí do stejných kolejí. Proto vyjednáváme s městskou policií kontinuální pokračování těchto akcí. Zlepšila se i kázeň cestujících. Když jede na lince kontrolor se strážníkem, nedochází k obtěžování ostatních cestujících. Zlepšení přisuzuji právě přítomnosti pracovníka přepravní kontroly a strážníka městské policie.
Myslela jsem, že na pořádek ve voze dohlíží i řidič.
To ano, má to v pracovních povinnostech. Na druhou stranu nesmí opustit svou kabinu. Lidé jsou více agresivní, než tomu bylo dříve. V minulosti jsme několikrát řešili napadení řidiče i přepravního kontrolora. Nedivím se, že někteří řidiči mají obavy a v případě problémů ve voze nezasahují. Spousta lidí si myslí, že si můžou dovolit všechno a nikdo nemá právo ho jakkoliv omezovat a nejsou ochotni dodržovat jakýkoliv řád. A podle toho vypadá chování v dopravních prostředcích. Ale nic není černobílé. Někteří lidé si zase stěžují, že se ve voze necítí bezpečně a řidič je ten, kdo by ji měl zajistit. My se snažíme zajistit bezpečnou dopravu pro naše cestující, a zároveň chránit naše zaměstnance.
Kde vidíte dopravní podnik za pět deset let?
Jako firmu s bezemisní, ekologickou a bezpečnou dopravou. Chtěla bych, aby k bezpečné dopravě přispěla i průjezdnost, respektive námi požadovaná neprůjezdnost městem pro osobní dopravu. K incidentům, škodám na majetku a na zdraví dochází především z přeplněného provozu ve městě. V rámci klimatické neutrality bychom chtěli v létě klimatizovat a v zimě svítit v našich areálech z energie, kterou vytvoří naše solární elektrárny, které chceme vybudovat na střechách budov. A velkým úkolem je zavedení autobusů s vodíkovými palivovými články.
Jak jste daleko?
Na projektu pracujeme už dva roky. Získali jsme status strategického projektu od Regionální stálé konference. V areálu Společnosti pro chemickou a hutní výrobu budeme stavět vodíkovou plnicí stanici. Stavební povolení už máme, se Spolchemií pak máme podepsanou smlouvu o právu stavby. Teď jednáme se Státním fondem životního prostředí, jak koncipovat dotační výzvu, abychom dosáhli na dotační peníze. Výzva by měla být vypsána v prvním pololetí tohoto roku, a pokud budou finance schváleny, což předpokládám, tak do 400 dnů bychom měli mít první autobusy. Pokud půjde vše podle plánu, budeme první v republice.
Kolik autobusů na vodíkový pohon chcete pořídit?
V plánu je nákup dvaceti autobusů. Unikátnost projektu je, že budeme mít první plnicí vodíkovou stanici, kam nebude vodík dovážen, ale bude tam proudit vodíkovodem. V našem areálu pak zrekonstruujeme haly údržby, kde se budou opravovat, servisovat a udržovat vozidla s vodíkovými palivovými články. V rámci rekonstrukce budovy bych chtěla, aby se v podzemních nádržích zachytávala dešťová voda a následně se používala jako užitková. Je otázka, kde všude se může použít. Ideální by bylo na myčce autobusů, ale zatím nevím, jestli to bude možné.
Co byste vzkázala ústeckým cestujícím?
Aby s námi dále jezdili a byli ohleduplní nejen k sobě, ale i k našim řidičům. A když nebudou spokojeni, ať se ozvou, jsme rádi za jejich podněty.
