Ředitel Národního parku České Švýcarsko Pavel Benda je vášnivým ornitologem.

Ředitel Národního parku České Švýcarsko Pavel Benda je vášnivým ornitologem. | foto: Viktor Chlad, MAFRA

V teplé zimě zůstali severští ptáci u moře, říká po sčítání ornitolog

  • 1
Ornitologové letos měli při každoročním sčítání vodních a mokřadních ptáků slabší výsledky. Ředitel Národního parku České Švýcarsko Petr Benda je přesto s víkendovou akcí spokojený. "Tahle zima není nejlepší. Nicméně viděl jsem hohola severního, morčáka velkého nebo orla mořského," říká.

Kde jste byl ptáky pozorovat a kolik jste jich napočítal?
Kolegové byli u Labe, já u rybníků v jižní části Děčínska - ve Staré a Nové Olešce nebo v Markvarticích. Všechny čárky jsem ještě nespočítal, ale kolem 400 ptáků jsem viděl.

Sčítání vodních ptáků

Koná se každý rok na pěti kontinentech a přináší cenné poznatky o početnosti ptactva i jejich reakci na měnící se meteorologické podmínky.

Letošní výsledky zatím nejsou k dispozici, loni v lednu bylo v Česku napočítáno 59 druhů ptáků v rekordním počtu 242 293 exemplářů.

Nejpočetnějším druhem byla loni kachna divoká, následovala husa běločelá, lyska černá, husa polní a kormorán velký.

Překvapením byly rekordní počty tzv. mořských kachen, tedy druhů, které obvykle zimují na moři, bylo zjištěno 90 jedinců poláka kaholky a 115 jedinců turpana hnědého.

Stále častěji se v době zimování na území ČR objevují i nepůvodní šířící se druhy, jako jsou berneška velká, husice nilská či kachničky karolínská a mandarinská

Říkal jste, že letošní zima není na sčítání ptáků nejlepší. Proč?
Ti severští přiletěli v malém počtu. Je teplá zima, takže jich hodně zůstalo na pobřeží Baltského či Severního moře. Nicméně třeba u hoholů jsem letos čekal, že jich přiletí méně, a viděl jsem dvacet kusů.

Které druhy vodních ptáků jsou u nás běžné a na jaký výjimečný exemplář jste se těšil?
Jsem léty vycvičený, takže se na nic netěším a pak jsem mile překvapený. Běžné jsou u nás labutě, různé kachny, lysky, kormoráni. Velmi zajímavý je morčák velký. Je to kachna, která ale jako kachna vůbec nevypadá, a má zajímavý způsob života. Živí se rybami a žije v dutinách stromů, což je velmi netradiční kombinace. Samec je krásně vybarvený, samice o něco skromněji, ale zase má vzadu na hlavě z peříček takový módní "rozcuch". Moc jí to sluší.

Kolik druhů ptáků, nejen těch vodních, žije v Národním parku České Švýcarsko a jeho okolí?
V parku i sousedním Šluknovském výběžku jich hnízdí nebo hnízdilo 150 druhů a dalších 230 druhů se u nás zastaví při svém tahu. Některé druhy už odtud zcela zmizely, třeba dříve běžná koroptev. Naopak se zde usídlil vyhubený krkavec, vrátil se jeřáb popelavý, spatřit můžete i luňáka červeného. A díky našemu projektu návratu sokola stěhovavého máme jeho největší kolonii ve střední Evropě.

Neuvažujete o tom, že se po takovém úspěchu pokusíte vrátit zpět do přírody i některý další původní vyhubený druh?
Zvažujeme, že bychom se mohli pokusit o návrat zvláště chráněného jeřábka lesního, který tu byl pozorován naposledy v 80. letech, nebo vyhubeného tetřeva hlušce, který zde hnízdil naposledy v roce 1983. Ale je to opravdu náročný a drahý projekt, navíc s nezaručeným výsledkem. V první řadě bychom asi zkusili jeřábka.

Proč je návrat tak těžký?
Je nutné získat divoké ptáky z přírody. Ti z odchovů jsou pro vypuštění do přírody absolutně nevhodní, neumí v přírodě přežít. V odchovnách dostávají granulované krmivo, což jim například zkracuje trávicí soustavu, a pak přirozenou potravu nejsou schopni strávit. Největší problém tak je, kde získat kvalitní ptáky.

Máte šanci získat nějaké divoké jeřábky lesní? Žijí ještě někde?
U nás se vyskytují vzácně v Beskydech a Jeseníkách, o něco málo hojněji pak ještě na Šumavě. My bychom ale chtěli oslovit kolegy na Slovensku, kde je těchto ptáků přece jen výrazně více.

Co je pro úspěšný návrat ptáků nejdůležitější?
Zmizeli z nějakého důvodu a ty příčiny musíte odstranit. Kdybychom to neudělali, tak bychom je vlastně přivezli na popravu. U nás byly dva hlavní důvody, prvním je přeměna lesa. Jeřábek potřebuje pestrý les, vysoké a nízké stromy, keře, bobuloviny. My lesy cíleně měníme k původním roky, a máme už tak dost míst, kde by mohl jeřábek přežít. Třeba špičková lokalita vznikla na spáleništi u Jetřichovic.

Druhou příčinou bylo co?
Predátoři. Musíme snížit stavy lišek, kun a divočáků. Jeřábek hnízdí na zemi a stavy této zvěře, i když je redukujeme, jdou stále nahoru. Pokud s tím něco neuděláme, jeřábci sice přežijí, ale mláďata neodchovají. Kuřata neumí létat, matka je vodí a neměla by šanci. Nebylo to ideální, ale dříve v každé vesnici někdo chytal lišky a kuny. Dnes to nedělá nikdo a vesnice i města jsou plné kun, což ptákům nesvědčí.

Kolik byste museli přivézt ptáků, aby byl jejich návrat úspěšný?
Každý rok tak dvacet a museli by se do přírody vypouštět několik let po sobě. Jak dlouho by to trvalo, je těžké odhadnout. Musíte sledovat, jak to probíhá. Také se může stát, že to skončí špatně, že ne všechny příčiny jejich vyhynutí jsme odhalili. Uvidíme.