Tak už možná vím, jak hrozná musela být zima Libuši Šafránkové a dalším hercům, kteří na přelomu let 1972 a 1973 na loveckém zámečku Moritzburg natáčeli kultovní pohádku Tři oříšky pro Popelku. Zámek vypínající se z vody jezera bičuje silný ledový vítr a déšť, zima se mi dává do celého těla. Na výstavu ale chci a se mnou i had návštěvníků čekající před zámkem na otevření.
Popelka na zámku MoritzburgNa Moritzburgu se konala výstava Tři oříšky pro Popelku už na přelomu let 2009 a 2010, přišlo 150 tisíc lidí. Velký úspěch vedl k uspořádání současné, ještě větší výstavy. Stála 750 tisíc eur a je na ploše 2 tisíce metrů čtverečních. Hlavním magnetem jsou originální šaty filmových postav půjčené z Barrandova. Výstava potrvá do 26. února. Otevřeno je od úterý do neděle od 10 do 17 hodin, 24. a 31. prosince od 9 do 12 hodin, vstupné je 7 a 3,50 eura. |
"Za prvních šest týdnů výstavu vidělo již 50 tisíc lidí a když k tomu připočítáme i související akce, blíží se to číslo k 70 tisícům," říká k obrovskému úspěchu mluvčí zámku Petra Brommerová. Kvůli frontám jsou zde dvě pokladny, takže had se rychle tenčí.
"Ty jsou neuvěřitelně maličké," diví se v plesovém sále, kde jsou kromě červánkových Popelčiných šatů vystavené desítky dalších originálních kostýmů Theodora Pištěka, Martina Šárová, která na zámek přijela s dětmi z Prahy.
"Mně se nejvíc líbí rébusy a hádanky od sovy Rozárky a krabičky s pohádkami," líčí nadšeně její syn Jan. V sálech totiž stojí dřevěné "promítací kamery", a při každém zatažení za kliku se v okýnku objeví nové políčko krátké pohádky. U nich je stále plno a nečekají zde jen děti. Dík jedné z nich třeba odhalím, jak vznikl trik, kdy z oříšku vypadly celé Popelčiny šaty.
Popelčina nevlastní sestra spadla ze saní do jezera těhotná
Neustále plno je i ve dvou promítacích sálech, kde se diváci dozvídají od českých a německých herců zajímavosti ze zákulisí natáčení. Třeba to, že Popelčina nevlastní sestra Dora - Dana Hlaváčová - byla při pádu saní do jezera těhotná.
Anebo to, že závěrečný odjezd Popelky a prince přes pláně rozhodně nebyl tak ladný. Točil se na Šumavě několikrát, protože v jeden okamžik princův kůň spadl na louce do neviditelné zasněžené jámy. Koukaly mu jen uši.
"A scénu, kdy běžím po schodech za Popelkou jsme kvůli silnému větru, který odnášel nasněžený polystyrén, točili několikrát. Vyběhl jsem ty schody asi padesátkrát," líčí z plátna princ Pavel Trávníček a diváci hltají každé písmenko německého překladu.
Při natáčení herci mluvili česky a německy, na kamery se tvářili, že si rozumí, ač to nebyla to pravda. "Jednou jsme s kolegy vtipkovali na účet macechy - Caroly Braunbockové. Najednou přišla a povídá: Pozor pánové na řeči, já jsem studovala v Karlových Varech," vypráví se smíchem Trávníček.
V každém sále jsou i v češtině tabule o historii pohádky i hercích a všude se hrají úryvky z filmu. Jen slyšet mluvit Libuši Šafránkovou německy je... No nezvyk.
