Podle soudu ženu postupně opouštěli rodinní příslušníci, žít s ní nechtěl ani tehdy třináctiletý chlapec, kterého měla v pěstounské péči. Požáru předcházely spory s insolvenční správkyní.
Invalidní důchodkyně, jejíž jméno redakce nemůže podle zákona zveřejnit s ohledem na ochranu obětí, neboť její vnuk má stejné příjmení, totiž byla v konkurzu. Dlužila různým věřitelům celkem 400 tisíc korun a hrozilo jí, že přijde o dům.
„To byla promyšlená krádež,“ řekla v dubnu o insolvenčním řízení před krajským soudem.
Vinila insolvenční správkyni, že jí nepomohla, ale naopak si „chtěla namastit kapsu“.
Koncem července jí proto žena poslala dopis, ve kterém jí psala, že „ji donutila svým jednáním k tomu nejhoršímu, a to vzít si život spolu se svým vnukem a má tak na svědomí dva životy“.
Obžalovaná u soudu argumentovala tím, že byla zoufalá „z takového bezpráví“. Uvedla, že dopis nemyslela tak, že chce dítě i sebe zabít, chtěla tím prý pouze sdělit, že správkyně je svým jednáním oba připravuje o střechu nad hlavou.
Uspávací léky rozpustila ve víně
Když dopis odeslala, šla koupit benzin. Tvrdí, že ho chtěla do křovinořezu, aby jí soused posekal trávu. Ten však o ničem takovém nevěděl. Na spáleništi se později žádné zbytky křovinořezu ani nenašly.
Podle spisu dala žena vnukovi večer 30. července sklenici s vínem, v němž rozpustila léky, které mají uspávací účinek. Obžalovaná řekla, že šlo o omyl. Ona sama si prý dává léky do vína a chlapci ho dala nedopatřením.
Když šlo dítě spát, podle obžaloby rozlila benzin a založila požár. Po té šla k chlapci do pokoje. Ještě si ze své ložnice vzala urnu s popelem svého syna.
Plamenů šlehajících z jejího domu si jako první všimla sousedka. Do pootevřeného okna chlapcova pokoje házela kamínky, dokud ho neprobudila. Vnuk pak probudil i babičku.
Oheň dům zcela zničil. Za pět dnů žena navštívila pojišťovnu, kde řekla, že hořelo „z nezjištěných příčin“ a chtěla po ní přes dva miliony. Pojišťovna jí je ovšem nevyplatila.
Nevěděla jsem, že benzin hoří, tvrdí obžalovaná
U soudu se žena oháněla tím, že není technicky zdatná a vůbec prý nevěděla, že benzin hoří. Na druhou stranu však sebejistě napadla výpověď policejního technika, který po požáru dům ohledával.
Se psem našel tři místa se zápalnou látkou, zároveň však přiznal, že z místa činu zapomněl odvézt jeden důkaz - kanystr s benzinem. Musel se pro něj vrátit. Podle něj byl na stejném místě, kde ho nechal.
„To je mi záhada. Dcera vypověděla, že kanystr našla a odnesla ho hasičům. Mohl na něj sahat někdo jiný?“ ptala se obžalovaná.
Obořila se i na znalkyni v oboru psychiatrie, podle které je obžalovaná přehnaně emocionální, teatrální a exhibicionistická.
„City dává najevo jen navenek, uvnitř jich není schopná. Jejím motivem bylo potrestání okolí při pocitu křivdy a neocenění. Jejím nástrojem tohoto upozornění byl vnuk,“ řekla znalkyně.
Rozsudek zatím nenabyl právní moci. Obžalovaná se na místě odvolala, státní zástupce si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Případem se tak bude zabývat Vrchní soud v Praze.
