Holky z ulice nabízejí chlapům obvykle jiné části těla než ruku. Když se tak ale stane, uvízne mi v dlani leklá ryba. Poprvé, podruhé, popáté.
Nejistota, vysvětluje to příručka o řeči těla. A chabé sebevědomí. Chlapi a vlastní způsob života ho totiž těmhle dívkám a ženám zadupali do země stejně jako jejich důstojnost.
Mladičká Romka Tereza je milá. Je to typ bezelstného člověka, který vám svěří všechny své úspory nebo rodinné trable. Toho druhého má na rozdávání.
„Dělám to zatím jen týden. Ještě jsem nikoho neměla,“ rdí se při otázkách Kateřiny Hanouskové, sociální pracovnice organizace Rozkoš bez rizika (R-R), která ženám v sexbyznysu zajišťuje poradenskou pomoc.
Testy na HIV a syfilis
Organizace ale zabezpečuje třeba i testování na HIV a syfilis. V Ústeckém kraji vyráží Hanousková na výjezdy v tandemu se zdravotní sestrou Annou Slaboňovou.
„Berete drogy?“ ptá se Terezy. „Kdepak, to nemůžu. Už kvůli dětem. Ani bez gumy bych nešla, proto jsem ještě nikoho neměla.“ „Kolik máte dětí?“ „Tři, ale jsem asi zase těhotná. Od dubna jsem to nedostala,“ hladí si bříško.
„Co vás přivedlo k sexbyznysu?“ „Přítele vyhodili z práce, tak jsme se dohodli, že to zkusím. Sedí tamhle v autě, hlídá mě, aby se mi něco nestalo,“ zasměje se.
Se zdravotní sestrou si vyměníme nechápavé pohledy. Její přítel, otec jejich zřejmě už čtyř dětí, ji pošle šlapat, protože jemu se nechce makat...? Co to je?!
„Do Teplic dojíždím. Doma se to nesmí nikdo dozvědět,“ poprvé Tereza zvážní. „Rodina nám teď hlídá děti. Kdyby zjistili, kde jsme, bylo by zle. U nás v rodině vždycky platilo, že chlap se má o ženu a děti postarat,“ omlouvá muže, který sedí opodál v autě a vyjukaně nás sleduje.
Nesoudíme je, upozorňuje organizace
„Nemoralizujeme, nesoudíme. To není naše práce,“ říká mi pak Hanousková během čekání na výsledky testů, při nichž se z prstu odebírá kapka krve.
„Jsme tu proto, abychom klientkám nabídly sociální, dluhové nebo právní poradenství. Nemůžeme hodnotit jejich život, ačkoli je to někdy hodně těžké,“ vzdychne.
Třeba jako když se Terezy zeptá, jestli si už zašla potvrdit těhotenství ke gynekologovi. „Kdepak, přes den jsem pořád s dětmi. Přítel vždycky někam odejde a vrátí se až odpoledne,“ popisuje partnerův vztah k rodině.
Tereza nakonec od R-R dostane kondomy a lubrikační gely, potvrzení o tom, že testy na HIV a syfilis vyšly negativně, informační brožury, těhotenský test a také doporučení, aby se sexbyznysu v těhotenství nevěnovala.
Ale jak potvrzují samy sexuální pracovnice i tým R-R, hlavně Němci jsou po těhotných holkách jako diví.
Pro Kateřinu Hanouskovou je tohle téma palčivé. Sama je totiž v šestém měsíci, pročež také tuhle práci po pěti letech opouští.
Chomutovsku vévodí Ukrajinky, Teplicku Slovenky
Jde sice o vedlejší pracovní poměr (Anna Slaboňová pracuje na ústecké emergency, Kateřina je speciální pedagožka na základní škole), přesto své každotýdenní výjezdy po celém kraji vnímají jinak. „Je to poslání,“ shodují se obě sociální pracovnice.
Tým R-R vyhledává prostitutky nejen na ulici, své klientky má i v klubech a privátech, kam zajíždí jednou za tři měsíce s ohledem na čtvrtletní inkubační dobu HIV. Mezi jednotlivými městy jsou přitom značné rozdíly.
Například v Hoře Sv. Šebestiána nebo na Chomutovsku pracují podle výroční zprávy R-R hlavně Ukrajinky, Teplicko je zase doménou Slovenek. Ženy navíc nezřídka migrují mezi jednotlivými kluby a městy.
„Kamarádka mě přivezla, že si tu vydělám. Chodí Němci, Češi, Vietnamci, taky Arabové. S cikánama ale nechodím,“ vystřelí slovenská Romka Irena.
„Proč? Tady se vždycky domluvíme, že bez gumy ne, ale pak mě přemlouvají, abych nedělala drahoty. Já ale bez gumy nejdu,“ říká a ukazuje kartičku zdravotního pojištění cizinců, kterou si nechává vystavit každé tři měsíce, aby mohla na kontroly k lékaři.
Prostitutky v klubech si zdraví hlídají víc
Podle Slaboňové je Irena výjimkou. Ženy v pouličním sexbyznysu prý obvykle nejsou tak svědomité. „Klientky do ničeho nenutíme. Někdy trvá dlouhé měsíce, než k nám získají důvěru a nechají se testovat,“ vysvětluje zdravotní sestra.
Jiné je to u žen v klubech, které mezi sexuálními pracovnicemi platí za vyšší ligu. Jde převážně o Češky, jež si hlídají nejen zdraví, ale i soukromí.
Dlouhovlasá Petra, která patří ke stálicím teplické pouliční scény, zprvu také není příliš sdílná. Pak se projeví to, že při čekání na kšeft ani při kšeftu samém toho moc nenamluví, a rozpovídá se.
Práci prý dělá 16 let, tedy od té doby, co ji máma v šestnácti letech vyhodila z domova. Má dva náctileté syny, oba vědí, co dělá. „Už jsou velcí, chápou to,“ tvrdí Petra.
Po tolika letech už sexbyznys vnímá jako regulérní zaměstnání. Nic jiného podle svých slov neumí, nikde by ji prý nevzali. Na ulici chodí často s nechutí, byznysu se prý už tolik nedaří.
„Za ty roky jsem si sice vybudovala stálou klientelu, ale v létě tu ve vedrech stojím třeba celé hodiny, než někdo zastaví,“ vyvádí mě z omylu, že letní sezona vrhá do náručí sexuálních pracovnic více mužů bažících po ukojení.
„Kdepak, zima je lepší. V létě totiž chlapi jezdí s rodinami po výletech, tak na mě jen od volantu mrknou a jsou rádi, když se odtrhnou aspoň večer,“ dodává.
Vyskákat, vyčurat a vymazat pochvu
Také Petra vymáčkne kapku krve z prstu ruky, kterou nepracuje. To aby na něm nebyl zapomenutý sekret některého z klientů. I ona dostane certifikát, že je „čistá“. Říká, že drogy nebere a bez ochrany zásadně nechodí.
Už se jí ale několikrát stalo, že kondom praskl, což je černá můra všech sexuálních pracovnic. „To se jdu do sprchy vypláchnout, pak pomůže sklenička červeného vína,“ nabízí radu.
Na oplátku dostane jinou: vyskákat to, vyčurat a vymazat pochvu speciálním gelem. „Rozhodně nevyplachovat hadicí od sprchy, ze které se odmontuje hlavice, jak to dělají některé ženy. Tím se sperma dostane ještě hlouběji,“ upozorňuje Hanousková.
Podle Petry je aktuálně v teplických ulicích jen hrstka holek, které drogy neberou. Vpichy dobře maskují, zákazník má tak jen malou šanci odhalit, jestli jde o narkomanku, nebo ne.
„Já to ale poznám, a když si vedle mě stoupne feťačka, tak ji vyženu. Chodí bez gumy za 10 eur, ale já mám cenu 25 za komplet a feťačky mi ji snižují. Zákazník se pak zeptá, proč chci s gumou, když tamhleta ne. Jim je jedno, jestli smrdí, je špinavá, hlavně když je to bez gumy...“ rozčiluje se.
„To chlapi opravdu tak často odmítají gumu?“ ptám se. „Všichni,“ přitakává děva, což posléze potvrzují i ostatní sexuální pracovnice. Třeba Marie, která unaveně sedí na zídce u hlavního tahu mezi Dubím a Teplicemi.
Kondom? Jen u nových klientů
„Že nechodí bez gumy? Kecaj. Já gumu chci jen u nových klientů. U stálých ne,“ přiznává. Není jí dobře, včera tu prý stála dlouho do noci, aby si vydělala pět stovek potřebných k přespání na penzionu.
Taky se o slovo hlásí absťák. „Beru pervitin. Dlouho jsem byla čistá, ale pak jsem zase začala,“ přiznává Marie.
„Na ulici jsou tyto ženy proto, aby nepáchaly trestnou činnost. Proto nesouhlasím s kriminalizací sexuální práce. Když jim ji města zakážou, prostitutky začnou krást. Jako závislé na drogách si jinak nevydělají,“ podotýká Hanousková.
Díky důvěře, kterou si R-R u svých klientek dlouhé roky budovala, se kněžky lásky nechávají testovat a znají zdravotní i právní následky šíření pohlavních chorob. Padne-li tato důvěra, může se například syfilis rozšířit strašně rychle.
„Ženy poskytující placené sexuální služby jsou zvláště ohroženou skupinou. My se je snažíme posilovat, aby si dokázaly vytvořit vlastní limity a hranice nejen při práci v sexbyznysu, ale i ve svém osobním životě,“ vysvětluje Hanousková.
Tomu, že to má smysl a že lze pošlapanou důstojnost jejích klientek opět oprášit, věří stoprocentně. „Proto se za nimi chci vrátit co nejdříve. Nejspíš ještě na mateřské,“ poznamenává Hanousková.
