„Jsme kamarádi, kteří se věnují lezení a o kvalitě používaných chytů jsme měli jinou představu, než byla běžně k dispozici v Česku,“ říká Tomáš Riese, jednatel firmy VirginGrip z Tisé na Ústecku.
Vyrábíte lezecké chyty pro lezecké stěny z polyuretanu. Co si pod tím může představit laik?
Pracujeme s polyuretanem, který je dnes moderním materiálem pro výrobu lezeckých chytů. Je to lehký, pevný, pružný a dobře opracovatelný materiál a z toho vyrábíme barevné lezecké chyty, které jsou vidět na lezeckých stěnách. Když jsme v roce 2016 začínali, zjistili jsme, že polyuretan, který byl tehdy komerčně dostupný, není tak kvalitní, jak bychom potřebovali. Spojili jsme se s německým partnerem a společně jsme vyvinuli vlastní typ s mimořádnými kvalitativními vlastnostmi. Za to jsme získali ocenění pro začínající firmy.
Jste parta čtyř kamarádů, která společně podniká. Berete to jako výhodu?
Určitě, známe se dlouho, všichni lezeme po skalách. Skály a hory máme rádi. A víme, co od sebe můžeme čekat.
Na trhu jste tři roky, kdo přišel s nápadem vyrábět lezecké chyty?
Jarda Ježek, tedy kreativní mozek ve firmě, řekl, že je to lehký a umí to každej. Moje odpověď byla: tak to ukaž. Na začátku jsme si jen zkoušeli vyrábět v garáži, pak se objevila možnost první dílny. Ale to už je spojené s určitými náklady, musí se platit nájem, energie... Začali jsme něco vyrábět a hned v srpnu 2017 jsme se dostali s našimi chyty na boulder-závody (lezení po stěnách) v rámci českého poháru. Zaujali jsme především designem. Pak přišly první zakázky po pár kusech, ale náš polyuretan nebyl podle našich představ. Stáli jsme před rozhodnutím, jestli vyrábět a prodávat i za cenu, že nejsme přesvědčení o stoprocentní kvalitě naší produkce, nebo půjdeme tou složitější cestou a pokusíme se vyvinout nový kvalitní materiál. I když nás to přijde na spoustu peněz s nejistým výsledkem... Šli jsme složitější cestou.
Jak dlouho trvalo, než jste byli s kvalitou spokojeni?
Celý proces trval asi devět měsíců. Oslovili jsme tři zahraniční firmy, z nichž nám jedna vyšla vstříc. Domluvili jsme se na vývoji ne modifikovaného, ale zcela nového polyuretanu. My jsme byli firma, která pro vývoj definovala parametry a testovala. Pomáhali jsme jim s tím od A do Z. Spolupráci si velmi pochvalujeme, protože akceptovali naše požadavky, neustále jsme si posílali vzorky a odlitky. Zhruba na jaře loňského roku jsme měli v ruce zcela nový materiál.
Čím se odlišujete od ostatních?
Designem našich chytů a hlavně stoprocentní kvalitou. Od zákazníků máme příjemnou zpětnou vazbu, kdy říkají, že dosud neměli chyty v takové kvalitě. Všechno si vyrábíme sami. Sázíme na české a evropské partnery. Když jsme začínali, většina lidí si ťukala na hlavu, ale dneska naše soběstačnost ve výrobě vypadá jako velká výhoda.
Jaké máte portfolio výrobků?
V současné době máme v nabídce čtyři sta čtyřicet originálních chytů, což je, myslím, málo. Potřebovali bychom jich tak šest set padesát až sedm set. Firmy, které jsou na trhu dlouho, jich mají až tři tisíce. To už je slušné. Naše produkce je rozdělena do několika kategorií, v rámci jednotlivých kategorií vznikají sety. Vyrobíme třeba chyty pro kamarády v podobě srdcí nebo pirátských lebek. Když bude někdo chtít dát dárek svému kamarádovi, vytvořili jsme samostatnou kategorii FriendsGrip. V současné době máme dvacet různých druhů kostí, srdcí asi patnáct. Docela nás překvapilo, jak se tato řada ujala, dneska si z toho některé stěny staví celé cesty pro lezení.
Jak dlouhá je cesta od nápadu k finálnímu výrobku?
Dlouhá a drahá. Designér navrhne základní model, pak vznikne odlévací forma a v té začínáme odlévat chyty, se kterými dále pracujeme. Materiál je velmi náchylný na rozdílné teploty, musíme s ním tedy pracovat tak, aby byl výsledek perfektní na první dobrou a výstupní kvalita byla ne dobrá, ale exkluzivní. Časem už jsme vychytali různé mouchy a troufnu si tvrdit, že už máme nějakou zkušenost.
Kolik firem se v Česku výrobě chytů věnuje a odkud jsou vaši zákazníci?
V celé Evropě je asi sedmdesát firem, z nichž je asi deset, které si stoprocentně vyrábí své vlastní produkty. V Česku jsou další dvě firmy, které patří mezi top v Evropě. Všechny ostatní evropské firmy včetně té jedné české berou strojově vyráběné lezecké chyty od dvou velkých evropských dodavatelů. Máme už zákazníky z celé Evropy. Podíl zahraničních zakázek je 95 procent naší výroby. Máme distributora pro Pobaltí, Rusko a Bělorusko, pro Anglii, Irsko, Španělsko, Portugalsko, Francii, Švýcarsko, Skandinávii, Benelux a Japonsko. V jednání jsou dodávky do Austrálie, Tchaj-wanu a Jižní Koreje.
Tomáš Riese
|
Jak často se musí chyty na lezeckých stěnách měnit?
Naše výrobky vydrží v dobrém stavu na stěně zhruba tři roky. Nejvíce je ničí lezecké boty s tvrdou gumovou podrážkou. Výhodou ale je, že se povrchy dají renovovat a znovu použít. I na skále jsou často používané cesty, třeba na vápenci, časem úplně vyhlazené, je to stejné jako na umělé stěně.
Jak o sobě dáváte vědět?
Účastníme se veletrhů a výstav. Sice to není úplně levná záležitost, ale zákazník reálně vidí, jak chyty vypadají, předvedeme a poradíme, jak jednotlivé sady poskládat, může si osahat různé povrchy a na místě vybrat to, co potřebuje. Pokud dneska chcete hrát evropskou ligu, nemůžete ignorovat sociální sítě. Na nich se už dneska odehrává i byznys.
Proč si myslíte, že jste uspěli?
Zatím si nejsme jistí, jestli jsme uspěli. I když máme několik kamarádů, kteří chyty také vyrábí, na začátku nám nechtěl nikdo nic říct. Dneska si už některé tipy na výrobu najdete na internetu. My šli cestou pokus omyl. Než jsme třeba zjistili, proč se nám dělají v odlitku bubliny, proč je povrch místo černý světle šedý, nějakou dobu to trvalo. Ani nespočítáme, kolik jsme zničili materiálu nebo jsme ho použili jenom jednou. Tu cestu jsme si vyšlapali sami, byla to pro nás velká profesní, ale i životní zkušenost.
Jste po třech letech fungování spokojeni? Uživíte se?
Vzhledem k tomu, že jsem na podzim odešel z manažerské pozice v Belgii, tak někdy na jaře jsem si řekl, že by to mohlo jít. Nemáme žádné dluhy, od dubna letošního roku jsme soběstační. Nebojíme se investovat nemalé peníze do marketingu, propagace. V Česku je v segmentu umělých stěn pořád ještě problém chtít něco dokázat. Investovat úsilí, čas a samozřejmě i finance.
Nastala situace, kdy jste to chtěli „zabalit“?
Jednou. Bylo to před prvním velkým veletrhem loni v listopadu. Byli jsme fakt na dně, bez financí, nechtěně jsme se museli vystěhovat z první dílny. To jsme toho měli dost a říkali si, jestli nám to za to stojí. I přesto jsme se snažili dodat zákazníkům nasmlouvané věci, ale bylo to hodně vyčerpávající. Veletrh byl takovým bodem zlomu. Říkali jsme, že buď to dopadne, nebo končíme. Přijeli jsme na veletrh do Norimberka mezi ty nejlepší firmy a my kluci z Tisé jsme vůbec netušili, do čeho jdeme.
Co plánujete na příští rok?
To je jednoduché – zvýšit počet zákazníků, výrazně rozšířit portfolio výrobků, jít dál než jenom vyrábět polyuretanové chyty, ale zkusit i další výrobkové řady pro umělé lezecké stěny. Chceme si udržet a upevnit vazby na evropské a mimoevropské distributory. A nutné jsou i investice do strojního zařízení. Ale na to si nejdříve musíme vydělat. Doufám, že to zvládneme.
Lezete po skalách. Kde to máte nejraději?
Nejraději u nás doma, tady v Tisé. Ale také v Labském údolí. Tam se sice moc často nedostanu, ale Tiské stěny mám za barákem.
