„V současné době trávím spoustu času v Ploskovicích, kde s týmem pracujeme na restaurování nejen soch,“ říká akademický sochař Libor Pisklák, který se podílí na opravách jednoho z nejkrásnějších zámků u nás.
Část budovy ploskovického zámku je schovaná pod lešením. Co přesně se tu děje?
Zámek se dočkal velkých oprav. Kromě jiných prací probíhají postupně v jednotlivých etapách restaurátorské práce na veškerých kamenných prvcích pláště budovy. To znamená, že se opravují všechny římsy, balustrády, dekorativní vázy, sochy či schodiště. Teď se restauruje severní část balustrády osazená dekorativními vázami a čtyřmi alegoriemi soch. Rozdělané máme i pískovcové prvky pod arkádou, balustrádou a schodištěm.
Jsou sochy a dekorativní vázy originály, nebo návštěvníci vidí pouze kopie?
Většina jsou kopie, které byly vytvořeny zhruba v padesátých letech. Původní nejsou ani dekorativní vázy a sochy na atice pod pískovcovou balustrádou střechy. Originály soch tu ale jsou, uložené v sala terreně, což je sál v přízemním podlaží zámku. Nicméně kopie zdobí zámek už pomalu 60 let, restaurátorský zásah je opravdu nutný. Na jižní straně zámku pak stojí přímo originály soch.
Budete sochy restaurovat na místě, nebo je sundáte a opravy budou probíhat v ateliéru?
Sochy zůstanou na místě, nikam je nepřesouváme, proto to lešení. Přesun soch je zákrok poměrně složitý, přistupuje se k němu v případě závažného poškození, kdy opravy nelze provést na místě. Z lešení se udělá detailní průzkum kamene, kde se vyskytují jaké poruchy a v jakém rozsahu je kámen degradován, jaká jsou na něm nebezpečná místa.
Jak se sochy, římsy nebo schodiště čistí? Vezmete do ruky kartáč a drhnete a drhnete?
To samozřejmě taky (směje se). Na povrchu kamene se nejdříve musí zlikvidovat mikrovegetace, mechy a lišejníky. Pak dojde k samotnému očištění povrchu, což provádíme různými chemickými přípravky a čisticími gely. Pak se povrch dočistí tlakovou vodou a kartáčem. Po technologické pauze aplikujeme prostředky, které kámen zpevní a vyplňují se v něm různé trhliny, které se objevily. Jako poslední provádíme tvarovou rekonstrukci obarveným tmelem, který texturou a vzhledem musí odpovídat kameni.
Libor Pisklák
|
Jak dlouho trvají práce na jedné soše?
To se nedá odhadnout, záleží, v jakém je stavu. U jednotlivých kroků se musí dodržovat technologické pauzy. Například když se provádí zpevnění a na kámen se aplikuje křemičitan nebo jiný zpevňující prostředek, trvá nějakou dobu, než se tzv. zasíťuje. Pauzy mezi jednotlivými kroky mohou trvat až tři týdny. Tmely zase potřebují vyzrát, aby barevné retuše, které následují, byly nanášeny na vyzrálý materiál.
Používáte při „ohledání“ sochy nějaké speciální diagnostické přístroje, nebo jejich poškození vidíte na první pohled?
I na přístroje někdy dojde. Hlavně v případě, kdy je socha v takovém stavu, že se musí restaurovat v ateliéru. Pokud například hrozí její rozlomení. Sochy jsou totiž většinou osazované na kovové čepy, které korodují. Třeba u barokních soch jsou největší defekty právě ve spodní části. Kámen může být roztržený, ale taky se stane, že sochu vytesali opačně po segmentech a rozpadá se.
Při restaurátorských pracích se často objeví něco z dávné historie, o čem jsme dosud neměli ani tušení. Je to případ i ploskovického zámku?
Jeden velice zajímavý nález tady je. Na arkádě jsme objevili nové prvky, o kterých nikdo nevěděl. Vypadá to, že na ní probíhal podobný koncept vodních prvků, jako je v grottě (umělé jeskyni) ve sklepení zámku. Místa byla zaházena vrstvou omítek, když jsme je opatrně sundali a odpreparovali, zjistili jsme, že na kamenných pilířích byl systém váz, do kterých shora z chrliče proudila voda a přes vázy přepadávala ven.
Je to zajímavé z toho důvodu, že to ukazuje, jak byl řešený prostor na jižní straně zámku. Dochovaly se jenom relikty váz a teď se rozhoduje, co s tím. V následné etapě budou práce vycházet z těchto nálezů. Vytvořit ucelenou rekonstrukci těchto prvků by ale bylo velice složité.
Jak dlouho zrestaurované sochy vydrží, než budou potřebovat další zásah?
Záleží, na jak exponovaném místě stojí. Za dnešních klimatických podmínek vydrží 15 až 20 let, než je potřeba další oprava. Když se dělá pravidelná údržba, tak i delší dobu. Podle mého názoru je pravidelná údržba alfou a omegou památkové péče. U nás to funguje tak, že se památka nechává dožít a pak se dělá velká akce, která to nějak zkonsoliduje. Ale chybí další průběžná údržba. Vím, že je to složité, ale pokud by fungovala pravidelná údržba, ušetřily by se i velké peníze.
Podepisuje se na zámeckých sochách i průmyslové prostředí severních Čech?
Určitě. I když dnes je situace mnohem lepší než třeba v sedmdesátých letech. Tehdy byl vliv špatného životního prostředí hodně znát. Na kamenech se objevovaly síranové krusty, které destrukci povrchů zásadně ovlivnily. Dnes je to znatelně lepší. Ale objevují se nové poruchy, se kterými nikdo nepočítal. Vlivem klimatických změn, kdy i u nás máme vedra a sucho, vysychá podloží, vysychají jíly, na kterých objekty stojí. A ty začínají praskat a hýbat se. Dlouhotrvající sucho tak negativně ovlivňuje statiku památek.
Na opravy přispívají i filmaři Zámek Ploskovice stojí ve stejnojmenné obci v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji asi 6 kilometrů východně od Litoměřic. Každoročně navštíví zámek v Ploskovicích kolem 30 tisíc lidí. Letos to kvůli pandemii koronaviru, kdy i tady museli odložit zahájení sezony, bude určitě méně. „Jsem na sezonu docela zvědavá. Když přijde víc než 15 tisíc návštěvníků, budeme mile překvapeni,“ říká kastelánka Jana Zimandlová. V současné době na zámku za plného provozu probíhá dlouho plánovaná rekonstrukce. Opravuje se fasáda, vyměňují okna a restaurují všechny kamenné prvky. „Za mého působení je to první větší rekonstrukce,“ podotýká kastelánka, která tu pracuje téměř 35 let. Lešení kolem budovy bude stát minimálně dva roky, celkové náklady za opravy se vyšplhají na více než dvacet milionů korun. Zámek láká nejen turisty, ale i tuzemské i zahraniční filmaře. Ještě před vypuknutím pandemie koronaviru tu americký štáb natáčel scény do akčního filmu, virus pak ale natáčení přerušil. „Ti se určitě vrátí. A další dvě nebo tři filmařské akce se ještě připravují,“ prozrazuje Zimandlová s tím, že peníze z natáčení jsou pro zámek zajímavým přivýdělkem. Část z nich jde právě na nutné opravy, byť od návštěvníků občas slyší, že se tu štáby střídají, ale na zámku to není vidět. „Někteří doslova říkají, že je v příšerném stavu. Když to slyším, strašně mě to mrzí,“ zmiňuje kastelánka. „Udělali jsme i díky tomu třeba průzkum vodního systému nebo odvodnění pod zámkem. Bohužel to jsou však věci, které návštěvník nevidí,“ dodává. |
