Kromě obhospodařování více než 400 hektarů polností drží farma tradici chovu dojnic. Ustála strmý pád výkupní ceny mléka a dokonce investovala do modernizace výroby.
Krávy podojí dva nizozemští roboti. „Ještě před deseti lety bylo v regionu 26 chovatelů dojnic,“ připomíná pětatřicetiletý farmář Lukáš Suchý.
Jak vypadá běžný den šéfa farmy?
Pokud se v noci nestane na farmě nic nepředvídaného, vstávám v šest hodin a jsem tu do té doby, dokud je potřeba. Každý den je originální, a i když máte práci dopředu naplánovanou, může se stát cokoli. Třeba jsme rodili ovci, která potřebovala císařský řez, pak následoval těžký porod mladé jalovice. Do toho se věnujete věcem kolem strojů, během žní se nezastavíte vůbec. Právě ta různorodost mě na tom nejvíc baví.
Vaše rodina je s farmou spjatá přes sto let. V 50. letech zažila farma kolektivizaci. Co se s ní dělo během komunismu? Mohli na ní vaši předci bydlet a pracovat?
Praděd tu hospodařil již před druhou světovou válkou. V 50. letech zabrali farmu komunisté a fungoval zde státní statek. Rodina musela samozřejmě odejít. Po převratu přišel děda s tím, že se sem vrátí. Chtělo to ohromnou odvahu v šedesáti letech znovu se pustit do podnikání. Navíc na místě, které bylo značně zanedbané.
Vy jste v té době navštěvoval základní školu. Bylo jasné od začátku, že chcete pracovat v zemědělství, nebo jste měl našlápnuto k jiné kariéře?
V osmé třídě základní školy jsem byl rozhodnutý, že si podám přihlášku na střední školu na hasiče, zemědělka byla až druhou variantou. Přihlášku na hasičskou školu mi děda vyhodil se slovy: „Ty budeš farmářem.“
Litujete toho?
Rozhodně ne. Jsem pyšný na to, co tu předci dokázali vybudovat a po komunistickém hospodaření znovu obnovit. Sedm let jsem jednatelem farmy, pracují zde můj otec, strýc, pomáhají i další členové rodiny. Děláme vše pro to, aby farma fungovala dál a rozvíjela se. Hasičský sen jsem si nakonec splnil jako dobrovolník.
V minulých letech řada farmářů živočišné výroby vymizela, především ti, co chovali skot na mléko. Jak se daří vám?
Naše stádo čítá 75 dojnic plemene francouzského typu montbeliard. Produkce mléka pro nás hraje velkou roli, ale chováme skot i na výkrm. Ročně odchováme kolem 80 kusů výkrmových býků. Chov dobytka neděláme primárně kvůli byznysu. Při výkupních cenách mléka to ani nejde, před třemi lety se pohybovala na 9,80 koruny, letos 5,90. Farmaření je životní styl a správná farma má fungovat v kruhu. To znamená, že když vypěstuji na polích potravinu, tak část jde na prodej a část dám zvířeti. Hnůj pak zaorám do pole a opět dokola.
Je těžké pro menší farmu obstát v konkurenci velkých zemědělských společností?
Kromě chovu skotu hospodaříme na 420 hektarech půdy, z toho třetina je naše a zbytek propachtovaná. Pěstujeme pšenici, řepku, ječmen, kukuřici. Průměrné výnosy na hektar jsou srovnatelné s republikovým průměrem. Každé podnikání s sebou nese konkurenční boj a v posledních letech přituhuje, hlavně co se týče orné půdy, které ubývá. S velkými konkurenty se ale snažíme vycházet. Daří se nám tak, abychom chod farmy zvládli a neprodělávali.
Kdo jsou vaši odběratelé mléka?
Denně vyprodukujeme až 1 500 litrů mléka. Máme uzavřenou smlouvou na odběr s mlékárnou v Praze, která patří do skupiny německé společnosti. Odebírají od nás i regionální výrobci sýrů. Část produkce zůstává u nás na farmě na přímý prodej v automatu na mléko.
Automaty na mléko byly obrovský boom před několika lety, pak zájem začal upadat. Kolik takto prodáte?
Lidé si k nám navykli chodit, jsou to místní i přespolní. Odběr je ovlivněn počasím. Pokud je hezké počasí, přijedou sem lidé na výlet a rovnou si koupí čerstvé mléko. V takové dny prodáme i 120 litrů za den, jinak je to průměrně 60 litrů.
Ve stáji panuje dosti volný režim. Krávy se chodí podojit samy. Vše obstarají dva nizozemští roboti Astronaut. Pro náhodného návštěvníka to vypadá jako sci-fi...
Když mi říkali, že se budou chodit dojit samy několikrát denně a ještě stát ve frontě, nevěřil jsem tomu. Ale je to tak. Automat má jednotlivé dojnice díky speciálnímu obojku s čipem plně pod dohledem. Počítač už během dojení vyhodnotí kvalitu mléka, monitoruje průtok při dojení, množství nadojeného mléka. Krávy mají svobodu, podojit se dojdou, kdy ony samy chtějí, několikrát denně, což přispívá k jejich větší pohodě, a tedy i vyšší produkci. Ty nejlepší nadojí i 50 litrů denně. Systém se také stará o přesné krmné dávky jednotlivých kravek. Do té doby byl život ve stáji řízen podle pevně stanovené doby dojení dvakrát denně. Prvního robota jsme pořídili před třemi lety, druhého letos na jaře. Za cenu jednoho bych si mohl pořídit luxusní vůz, o tom ale farmaření není.
Ve stáji máte dokonce nainstalovaná automatická drbadla. To je skoro jako wellness...
Kravky mají k dispozici dva rotační kartáče a je o ně velký zájem. Když chtějí podrbat, musejí do kartáče strčit a ten se pak 30 vteřin točí, pokud chtějí déle, musejí opět vyvinout aktivitu.
Jak moc nahrazují roboti lidskou sílu?
Automatizace v chovu vypadá hezky, ale lidský faktor v tomto oboru hraje důležitou roli stále, a to se nezmění. Na druhou stranu je čím dál tím těžší najít spolehlivého zaměstnance, který bude mít k hospodářství vztah. Když jsme před třemi lety pořídili prvního dojicího robota, bylo to spíše z nutnosti. Potřeboval jsem ke stádu další tři zaměstnance, abychom péči o kravky zvládli, ty jsem ale nesehnal. Nakonec jsem stál před rozhodnutím buď investice do robota, nebo zrušení chovu, protože v té situaci už bychom na to nestačili. Péči o stádo nyní zvládají dva zaměstnanci, kteří se střídají ve směnách.
Kolik máte zaměstnanců?
Pracuje u nás deset lidí, z toho tři jsou rodina. Mladým lidem se do zemědělství moc nechce, nemají ke zvířatům a přírodě vztah. Myslí si, že je velká dřina jako v dobách, kdy naši předci chodili z polí ztrhaní. To už dnes není pravda, velmi pomáhají moderní stroje. I proto se snažíme naši farmu co nejvíce zpřístupnit lidem, aby viděli, jak to funguje.
Nebojíte se, že rodinná tradice jednou skončí?
Farma s tak dlouhou tradicí je dost zavazující, nesmí být ale svazující. Pokud se bude farmě dařit, o následovníky se nebojím.
Součástí farmy je agropenzion. Je o agroturistiku zájem?
Za šestnáct let, co jej provozujeme, jsme získali široký okruh klientů, kteří se k nám vracejí. Neustále se snažíme rozšířit program, aby zde zažili pokaždé něco nového. Oblíbené jsou svatby na klíč. Máme i chovný rybník. Agroturistika nám výrazně finančně pomáhá.
