Geolog Vladimír Cajz (vlevo).

Geolog Vladimír Cajz (vlevo). | foto: Andrea Angermannová, MF DNES

Potíže budou na D8 pořád. Vůbec se tam neměla stavět, míní geolog Cajz

  • 303
Svah u prackovické estakády dálnice D8, který se začal v pátek znovu hýbat, zatím nedovolil otevřít spodní z dvojice mostů. „Komise o tom rozhodla správně. Vždy je lepší nebezpečí předcházet,“ říká geolog z Akademie věd ČR Vladimír Cajz, jenž poukazuje na tamní nestabilní prostředí už od roku 1995.

Při cestě z Ústí či Teplic se od tunelu Prackovice změní dálnice D8 v pomalého „šneka“, kdy místo dvou pruhů dálnice pro každý směr jezdí auta jen po jedné polovině autostrády (o důvodech jsme psali zde).

Šedesátkou projedou od tunelu přes prackovickou estakádu a až po dvou kilometrech u mostu Dobkovičky mají k dispozici opět všechny čtyři pruhy a povolenou stotřicítku.

Svah u estakády museli stavaři kvůli pohybům rozebrat a odlehčit, přesto se dal opět do pohybu. Geolog Cajz tvrdí, že v nestabilním prostředí sesuvných akumulací se dálnice vůbec neměla stavět, když existovala mnohem méně nebezpečná trasa (psali jsme o ní zde).

Podle ministra dopravy Dana Ťoka za pohyby ve svahu mohou intenzivní práce u estakády a injektáže. Chce zvolit šetrnější metody a svah se prý během několika týdnů uklidní. Bude to tak?
Naděje, že se pohyb pod estakádou uklidní během pár týdnů, je prozatím jen zbožným přáním. Mohlo by to ale dopadnout i úplně jinak. Pokud se podle pana ministra něco hýbe v hloubce 14 či 20 metrů, může to být také tím, že se intenzivními pracemi případně mohly aktivizovat pozůstatky po staré sesuvné aktivitě. Snad tomu tak není.

Co by se mohlo stát?
To by byl veliký problém, který by pravděpodobně postihl i druhou mostovku, tedy horní funkční polovinu estakády, kterou slavnostně otevřeli, aby splnili očekávání a své předvolební sliby. Pokud by k tomu došlo, tak si raději nepředstavujme důsledky. Právě v těchto místech (násep a krajní pilíře obou mostů na prackovické straně – pozn. aut.) je hornina „proklouzaná“, tedy postižená starými sesuvnými pohyby až do hloubky 40 metrů, možná hlouběji. To jsou ty pozůstatky staré aktivity. Prokázaly to vrty Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které jsem viděl. Co se tam dnes doopravdy děje, to prokáže čas. A my, přímo nezúčastnění, držme usilovně stavařům palce, protože dosud odvedli obrovský kus práce.

Jak velké má D8 podle vás potíže?
Nejsem specialista z inženýrské geologie ani v geotechnice. Nicméně podle mých znalostí zdejšího horninového prostředí myslím, že velmi závažné. A pokud se je podaří odstranit, budou to další obrovské investice. Je nejvyšší čas se rozhodnout, zda nám to stojí za to.

Dálnici bude nutné sledovat navěky?
Problémy v tomto úseku budou neustálé, po celou dobu životnosti dálnice. Doufejme, že zvládnutelné. Pořád se ale bude muset monitorovat, patrně i značně investovat do dodatečného zajištění. Už ten rozsáhlý monitoring, který je nyní nezbytný, sám o sobě jednoznačně říká, že to až tak bezproblémové není. Kde jinde v naší dálniční síti potřebujeme něco tak důsledně sledovat a automatizovat případné uzavření? Také značně složité zajištění stavby, dodělávané na poslední chvíli před slavnostním zprovozněním, které ještě zdaleka neskončilo, celkem jasně vypovídá o tom, že se něco zanedbalo již při přípravě stavby. Z tohoto pohledu se postoj ŘSD, že se vlastně skoro nic neděje, nejeví jako příliš důvěryhodný. Prostě teď jen draze lepíme dohromady něco, co jsme vůbec mít nemuseli. Také si nepamatuji, že bychom někdy slavnostně zprovozňovali polovinu dálnice, a to ještě při poloviční povolené rychlosti. Je to jaksi symbolické, jen tak napůl. A pokusy o ovlivnění veřejnosti, že právě tato trasa byla „optimální“, snad nemohou dopadnout na úrodnou půdu. Zdravý selský rozum každému musí říci, že problémům je lépe se předem vyhnout. Místo toho ale ŘSD raději zvolilo filozofii „my to zvládneme“. To nyní musí prokázat. Ale bude to bohužel za nemalé peníze daňových poplatníků.

Dálnici jsme si projeli v předstihu už 6. prosince:

6. prosince 2016