Od 11. května se školy otevřely žákům 9. tříd. Jaká opatření jste museli zavést?
Kvůli návratu žáků do lavic bylo potřeba rozvrhnout přesný harmonogram výuky a dohledů nad žáky na chodbách, dále jsme se řídili „manuálem“ MŠMT o hygienických a bezpečnostních opatřeních. U deváťáků nevznikly žádné problémy ani větší komplikace.
Žáci z 1. stupně se vrátí 25. května. V komunikaci s jejich rodiči před časem vaše zástupkyně uváděla, že se jich do školy chystá sotva čtvrtina a škola nemůže zajistit, aby je učili jejich učitelé. Působilo to skoro až odrazujícím dojmem: děti ve škole nechceme. Jak to je? Chcete učit a chtějí učit vaši pedagogové?
Odmítám, že by cílem textu mělo být, že děti ve škole nechceme. Jistě mi dáte za pravdu, že každý psaný text může na každého působit jiným dojmem. To je prostě slabina psané komunikace. Text, který jsme rozesílali rodičům, jim měl vysvětlit jasnou realitu – co se bude dít, když dítě pošlou do školy. Spousta rodičů se domnívala, že když pošlou dítě do školy, bude chodit do své třídy, se svými spolužáky a bude mít svou paní učitelku. To ale v důsledku pokynů z ministerstva školství nelze zajistit. Jestliže se skupiny nesmí mísit, musíme jako kritérium dělení žáků do skupin vzít v potaz i to, zda žák po vyučování půjde do školní družiny. Obyčejně se ve školní družině mísí děti z různých tříd. To je nyní zakázané. Dále pokud by učitelka trávila s dětmi ve škole čas 5 až 6 hodin, těžko by pak mohla vyučovat ještě distančně zbytek třídy. Rozhodli jsme se, že prezenční výuku zajistíme jinými pedagogy než třídními učitelkami. Ty budou dále vyučovat distančně a budou koordinovat výuku svých žáků prostřednictvím zmíněných pedagogů. Všichni učitelé by ze všeho nejradši učili běžným způsobem. Distanční výuka je pro mnohé o hodně náročnější než prezenční. Když si vezmete češtinářku, matikářku či učitelku cizího jazyka, které vyučují 80 až 100 žáků a s každým zvlášť komunikují nad jeho domácí prací, každému odpoví, vypisují dětem chyby v pracích a musí zvládnout i technická úskalí při otvírání dokumentů zaslaných žáky, mnohdy pracují i více než 10 hodin denně. Chci zdůraznit, že je to naše práce, nestěžujeme si. Bereme vzniklou situaci racionálně a s nadhledem, ale ohrazuji se proti tvrzení, že by naši pedagogové nechtěli učit.
Na čem trváte, aby pedagogové s dětmi pravidelně dělali?
V prvé řadě bych rád vysekl poklonu všem rodičům, kteří ke své práci a starosti o domácnost přibrali ještě role učitelů. Rodiče, kteří při svých home officech nebo po své pracovní době ještě pomáhají dětem s úkoly, zvlášť v této době, by zasloužili speciální ocenění. Naším cílem je rodičům tuto novou roli ulehčit, neztěžovat. A z reakcí rodičů vím, že se nám to daří.
Michal ChalupnýJe absolventem Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Vystudoval obory učitelství biologie a chemie a také školský management. Na ZŠ Metelkovo náměstí v Teplicích působí již 20 let, z toho 12 let ve funkci ředitele. |
Ihned po zamezení přístupu žáků do školy jsme začali řešit, jak na výuku. V té době nikdo nevěděl, jak dlouho bude zavření škol trvat. Ladili jsme různé přístupy, komunikovali s rodiči a doteď stále vylepšujeme metody výuky a komunikace. Pedagogové rozhodně nemají pokyn, kolikrát mají děti během distanční výuky vidět přes webkameru. Učitelé většiny předmětů zasílají pravidelně žákům práci rozličného charakteru a zhruba 4/5 z nich provozují nebo rozjíždějí výuku prostřednictvím konferenčních hovorů. K tomu je já ani nikdo jiný nenutí. Přesto učitele v rozjezdu této výuky podporuji – školíme se, vzájemně sdílíme, co se komu osvědčilo. Konferenční hovory mají své výhody i nevýhody. Nejvíce je využívají třídní učitelky 1. stupně. Tam, kde konferenční hovory učitelky se třídou probíhají, si je rodiče i paní učitelky chválí. Jsou ale i takoví rodiče, kteří kvitují s povděkem, že učitelka konferenční výuku nerozjela a že si výuku dětí mohou rozvrhnout sami. Na 2. stupni, kde mají žáci i 13 předmětů, je nemožné, aby se touto formou dálkově vzdělávali ve všech předmětech. Protože máme téměř 750 žáků, je jasné, že se nezavděčíme všem jejich rodičům. Někomu vadí, že úkolů posíláme hodně, někdo zase volá po tom, abychom je přidali. Někdo chce online výuku a například rodina, která odjela na chatu, ji nechce. Někomu zase vadí, že úkoly učitelé zasílají v pátek a ne v pondělí...
Vypadá to, že máte od rodičů dobrou zpětnou vazbu…
Ano, po 11. březnu vyžaduji často zpětnou vazbu, například formou dotazníků rodičům či učitelům. Zajímá mě, jak jsou rodiče spokojeni, jak žáci v distanční výuce fungují, jak bychom mohli rodinám pomoci, zjišťujeme společně důvody, proč někteří žáci či rodiče nereagují, a podobně. Z dotazníků, které vyplnily přes tři stovky rodičů žáků 1. stupně v dubnu, vyplývá téměř stoprocentní spokojenost se systémem výuky. Rodiče si většinou chválí spolupráci s třídní učitelkou. Tuto zpětnou vazbu žádají pravidelně i třídní učitelky. Jsme tedy s rodinami v kontaktu a snažíme se jim vycházet vstříc.
Většina učitelů si dnes s technikou rozumí, ale co tací, kteří moderní technologie neovládají? Máte takové? Dostali volno a jsou nyní doma?
Každý učitel v dnešní době nějakým způsobem ovládá didaktickou techniku a technologie. Bez toho už v dnešní době není možné vyučovat. Máme elektronické třídnice, elektronické žákovské knížky, notebooky a zobrazovací techniku v každé třídě. Učitelé využívají nejen pro výuku desítky různých softwarů. Nikdo z nich nedostal volno a už vůbec ne kvůli tomu, že by neovládal moderní technologie. To by bylo v roce 2020 absurdní.
Máte i pedagogy, kteří se vyloženě od 25. května do školy bojí, že by se mohli nakazit koronavirem?
V tuto chvíli mám informace, že pouze jedna osoba z našich 53 pedagogů nastoupí v květnu pracovní neschopnost. Kvůli svému zdravotnímu stavu nechce riskovat. Takže strach v našich řadách určitě nevládne. Naopak. Třetina našich učitelů buď spadá do takzvané rizikové skupiny, nebo do ní spadá někdo z jejich domácnosti, a přesto jsou ochotní v případě potřeby nastoupit na prezenční výuku.
Podle čeho budete na konci roku žáky klasifikovat? Dostanou vysvědčení?
Netrpělivě jsme čekali na pokyn ministerstva školství, které vydalo vyhlášku o hodnocení výsledků vzdělávání žáků ve 2. pololetí. Byla překvapivě stručná. Je v ní zhruba uvedeno, že hodnocení žáků má vycházet hlavně z podkladů získaných do 10. března a dále je možno přihlížet k práci během distanční výuky, popřípadě k hodnocení žáka z 1. pololetí. Hodnocení na vysvědčení tedy bude vycházet ze známek získaných v únoru a učitelé přihlédnou k tomu, jak žáci pracují po dobu distanční výuky. Pochopitelně je spousta předmětů, kde známky žáci získat nestihli, anebo není možné je hodnotit na dálku, například tělesná výchova. Tam si vypomůžeme známkami z 1. pololetí. Žáci vysvědčení dostanou, a pokud to nebude možné na konci června, dostanou jej v září. Všichni víme a jsme s tím srozuměni, že vysvědčení za 2. pololetí bude mít velmi nízkou vypovídající hodnotu, v životě jsou ale mnohem důležitější věci.
Je podle vás reálné, aby se ve škole s kapacitou cca 750 žáků dodržovaly rozestupy a aby nedocházelo k „běžnému“ kontaktu mezi žáky?
Už jen kdyby se nám 25. května vrátila do školy polovina žáků 1. stupně, což je více než 200 dětí, znamenalo by to problém z hlediska prostoru a personálu. Každý, kdo si přečte pokyny hygieniků, ví, že čím více žáků se po tomto datu vrátí do lavic, tím větší organizační náročnost to bude představovat.
Bylo podle vás nutné zavřít základní školy v celé republice na tak dlouhou dobu?
Nejsem z těch, kteří by vládu či ministra za každé nové rozhodnutí nebo nařízení kritizovali. Někdo řídí školu, někdo stát. Věřím, že ministři jsou obklopeni odborníky a že vydaná rozhodnutí mají opřená o pevné argumenty.
V době, kdy byla škola uzavřena, proběhly zápisy. Vy řadu dětí do prvních tříd přijímáte – vyjma sourozenců – na základě losu. Jak to bylo ošetřeno, aby si nikdo z rodičů nemohl stěžovat na nepřijetí?
Nikdy nic neošetříte tak, aby si nikdo z rodičů nestěžoval. K losování jsme přistoupili poprvé za existenci naší školy z jasných důvodů, byla zakázána přítomnost dětí při zápisu. Přesto se někteří rodiče ozývali, že losování je neobjektivní. Co už jiného by ale mělo být objektivnější než anonymní losování za přítomnosti státní notářky?
