„Různé zájmové skupiny do celého procesu vnáší emoce, vytváří tlak, stanovují nesmyslné cíle a postupně zcela vytlačují zdravý rozum,“ říká o vývoji situace Petr Lenc, generální ředitel těžebních společností Sev.en Energy.
Zasáhla koronavirová krize i do těžebního průmyslu?
Opatření v souvislosti s koronavirem nás zasáhla jako všechna odvětví. V energetice to ale bylo přece jen trochu specifické. Naše provozy jsou součástí kritické infrastruktury státu a museli jsme být stoprocentně připraveni dodávat uhlí a elektřinu, kdykoli bylo potřeba, aby nedošlo k nějakému kolapsu. Na jaře se i v souvislosti s pandemií snížila spotřeba elektřiny, a vzhledem k celoevropskému systému upřednostnění obnovitelných zdrojů tím byly zasaženy především tradiční elektrárny, včetně těch našich. Přesto jsme museli být 24 hodin denně stoprocentně připraveni. Nastupovali jsme zejména ve špičkách, jež obnovitelné zdroje nedokážou pokrýt, či v případech, kdy to bylo nutné kvůli stabilitě sítě. Doly i elektrárny v portfoliu skupiny Sev.en tak v průměru vyráběly při velmi nízkých výkonech, a dopad do naší ekonomiky je tedy značný. Nicméně se musíme připravit na to, že podobná období s nízkým výrobním výkonem nebudou v budoucnu ojedinělá. Proto nyní optimalizujeme obchodní strategii firmy a snažíme se rozkročit i do pro nás ne úplně tradičních oborů.
Lom ČSA skončí v řádu několika let. Lom Vršany má těžební limity dané až do roku 2050. Jak velký dopad by pro firmu mělo zkrácení doby těžby zde?
Uhlí z lomu Vršany je stále zásadním, navíc domácím palivem pro výrobu elektřiny v uhelných elektrárnách. Zároveň jde o lom s nejdelší životností u nás. Uvědomujeme si, že proces dekarbonizace je nevratný, a nepředpokládáme, že bychom těžili celých dalších třicet let. Tomu také musíme přizpůsobit náš provoz. Termín úplného konce těžby a výroby energie z uhlí však není možné stanovit bez toho, abychom věděli, jaké zdroje ho dokážou plnohodnotně nahradit. A nemluvme o zbožných přáních. Pokud chceme zachovat stabilní dodávky elektřiny pro všechny, je nutné pracovat s reálnými možnostmi a technologiemi. Uhlí nám poskytuje čas například na dostavbu jaderného zdroje, je pojistkou při ověřování reálných možností obnovitelných zdrojů. Bylo by nezodpovědné se ho překotně zbavovat.
Jak je těžké plánovat dlouhodobou strategii, když nevíte, kdy padne definitivního termín ukončení těžby uhlí?
V dnešní době snad není tak těžko předvídatelný obor, jako je energetika. Cena elektřiny na burze se pohybuje na historických minimech, cena emisní povolenky naopak závratně stoupá. Pokud chceme obstát, musíme včas a někdy i dost razantně reagovat na změny a výkyvy trhu. V dubnu jsme třeba byli nuceni ukončit hlubinnou těžbu v bočních svazích lomu ČSA. Také proto jsme jako skupina vsadili na rozšíření portfolia firem a činností a získali jsme další zajímavé akvizice v Česku i zahraničí. Věříme, že jedině široce ekonomicky rozkročená skupina dokáže v této složité době přežít.
Zmínil jste ukončení těžby uhlí metodou takzvaného chodbicování na lomu ČSA. Kolik lidí jste museli propustit?
V hlubině pracovalo více než dvě stě horníků. Část z nich odešla do důchodu nebo využila restrukturalizační příspěvek od státu. Bezmála třicet lidí přešlo na jiná pracovní místa v rámci skupiny, především do Vršanské uhelné.
Nabíráte nové zaměstnance, nebo právě kvůli postupnému útlumu těžby využíváte vlastní zdroje? Je například těžké shánět nějaké specialisty a odborné profese?
V lokalitě Most, tedy nejen v těžebních společnostech, ale i v dalších společnostech skupiny, máme dnes necelé dva a půl tisíce lidí. Při ukončení činnosti Dolu Kohinoor jsme všem nabízeli místa v rámci skupiny, a samozřejmě tak budeme postupovat i v případě útlumu těžby v lomu ČSA. Specialisty i odborníky hledáme nejprve ve svých společnostech. Samozřejmě vzhledem k situaci na trhu práce, ale i v odborném či vysokém školství je kvalitních specialistů pro náš obor stále méně. Technické profese jsou v současné době žádané a lidí s technickými kompetencemi není moc. Proto se také dlouhodobě zaměřujeme na spolupráci přímo s technickými školami a podporujeme technické vzdělávání.
Po definitivním ukončení těžby uhlí v lomu ČSA by mělo dojít k úplnému zatopení těžební jámy vodou. Kolik let zabere rekultivace vytěžené plochy a jejího okolí, než k tomu opravdu dojde?
Podle platného povolení hornické činnosti bude plocha jezera zhruba 670 hektarů, což je více než dvojnásobná plocha Máchova jezera. S přípravnými pracemi na napouštění můžeme začít až po vytěžení všech zásob uhlí před limity těžby, tedy nejdříve v roce 2025. Zahájení vlastního napouštění tak odhadujeme nejdříve v roce 2027/2028. Předpokládané náklady na zatápění včetně přípravných prací přesáhnou miliardu korun. Doba napouštění závisí samozřejmě také na tom, jaké budou klimatické podmínky.
Do společnosti Sev.en Energy jste na začátku roku přestoupil z pozice dlouholetého ředitele Palivového kombinátu Ústí, který má na starosti zahlazování stop po těžební činnosti. Změnil se váš pohled na těžaře, když teď na stejný problém nahlížíte z druhé strany?
V PKÚ jsem prošel všemi fázemi od těžby hnědého uhlí přes její ukončení až k likvidaci, sanaci, rekultivaci a následné revitalizaci zasaženého území. K procesu těžby uhlí v aktivní těžební společnosti jsem se tedy jen vrátil. Práce těžařů pro mě není nic nového, co bych musel teprve objevovat.
Těžební společnosti jsou v několika posledních letech vnímané jako firmy, které nemají tu správnou „image“. Jak to vidíte vy?
Nemyslím, že by všichni jednoznačně nenáviděli uhlí. Jistě, proces transformace a dekarbonizace energetiky probíhá a je nevyhnutelný. Musí být ale jasné, co uhlí nahradí, kolik ta změna bude stát a kdo a z čeho ji zaplatí. Já vnímám, že racionálně smýšlející lidé si toto všechno uvědomují a preferují postupný a bezpečný odchod od uhlí, vždyť v ČR je z něj stále bezmála polovina elektřiny! Problém je, že takto velká změna přilákala spoustu politických a zájmových skupin, které do celého procesu vnáší emoce, vytváří tlak, stanovují nesmyslné cíle a postupně zcela vytlačují zdravý rozum. Vzniká tak dojem, že uhelné společnosti, ale třeba i tradiční průmysl, jsou něco nežádoucího a škodlivého. Přitom kdo je dnes větším investorem do životního prostředí než právě energetické a další velké firmy? Sev.en Energy jen do ekologizace zdrojů investuje postupně několik miliard korun. Fandím novým technologiím v energetice, i jako firma se o tyto věci zajímáme a opravdu existuje řada zajímavých výzev, jako je akumulace energie či využití vodíku. Zatím ale žádná z těch cest není v takové fázi, aby zcela pokryla potřeby společnosti, a navíc fungovala i ekonomicky.
