Právě nyní prožíváte na novém působišti nelehké období, v médiích dokonce proběhla zpráva, že starostka Terezína Hana Rožcová vám po vzájemném sporu hrozila, že městskou policii v Terezíně zruší...
Tuto věc okomentuji jedinou větou - paní Rožcová nikdy nehrozila, že městskou policii zruší.
Spor se starostkouLidovky.cz napsaly, že starostka Hana Rožcová Rotbauera vyslala, aby udělil pokutu za špatné parkování. Vůz byl opozičního zastupitele. „Přišlo mi hloupé pokutovat jedno vozidlo, když jich na té zeleni stálo asi deset. Paní starostka mě tam ale poslala konkrétně kvůli tomu jednomu, což považuji za porušení etiky. Odmítám, aby policie byla nástrojem politiků,“ tvrdil Rotbauer pro Lidovky.cz. Od starostky prý obdržel následně Rotbauer vytýkací dopis. Celou situaci chce strážník podle vlastních slov řešit právní cestou. StarostkaTerezína Hana Rožcová vše popírá. „Není pravda, že jsem pana Rotbauera nutila, aby pokutoval opozičního zastupitele. Ať mi to dokáže. Naopak jsem vždycky říkala, že s opozicí je potřeba jednat slušně,“ řekla iDNES.cz. |
Ale paní starostka vám zaslala vytýkací dopis, ne?
Vytýkací dopis byl jednostranný akt ze strany paní Rožcové, se kterým samozřejmě nesouhlasím. Myslím si, že se nehodí to dále komentovat, a celou věc budu řešit právní cestou.
Jak to berou terezínští občané?
Postoj terezínských občanů mě mile překvapil. K lidem nepřistupuji jako Dracula, ale naopak se na ně vždycky usmívám a ptám se: „Cos to zase udělal?“ Připadám si, ať mi to nikdo nemá za zlé, jako „policejní farář“. Prostě mám rád lidi. Nedávám moc pokut. Pokuty dávám za krádeže. Dělám práci pro lidi, mám rád, když se dodržují demokratické principy. Velice si podpory lidí vážím. Člověk má být lidský, má být četník. Mým úkolem je pomáhat lidem, ne jim vládnout. Když je dán rozpočet pro městskou policii, nevidím důvod, proč ho navyšovat pokutami. Jakou společenskou nebezpečnost má špatně zaparkované auto? Pokud stačí domluva, nemusí být pokuta.
Více než dekádu jste sloužil v Třebenicích a mnozí vás brali jako svého ochránce. Na ceduli Třebenice dokonce kdosi před pár lety připsal „Tady je Tomášovo“. Proč jste odešel?
Důvod proč jsem odešel, byl hlavně ten, že jsem vyhořel ve smyslu poznání. Potřeboval jsem nové pachatele. Po 11 letech jsem cítil velkou potřebu změny. Jinak mám Třebenice jako svou srdeční záležitost a místní lidi mám moc rád. Poznal jsem tam řadu zajímavých lidí, obrovských osobností: profesor psychologie Jaro Křivohlavý, bývalý starosta Václav Vobořil a nezapomenutelný Josef Otradovec. Třebeničtí mi chybí.
Co vás vedlo do Terezína?
Měl jsem v životě velké štěstí, že jsem poznal dva dobré velitele, v Třebenicích starostu Václava Vobořila a v Terezíně starostu Daniela Trapaniho. První odešel do důchodu a druhý zemřel. Daniel Trapani byl důvod, proč jsem šel do Terezína. Byl to nejenom muž velkých činů, ale také muž velkého srdce, po kterém dnes celý Terezín pláče. Když mne povolal do Terezína, jak se lidově říká „do zbraně“, tak jsem šel. Byl obrovský nositel lidskosti.
V čem je práce v Terezíně jiná než v Třebenicích?
Terezín je třetí nejnavštěvovanější místo v České republice, což se velice promítá do místní dopravy. Přijede tam v průměru 50 autobusů denně. V Třebenicích jsem se s ničím takovým nesetkal. V Terezíně je také zařízení pro 60 klientů se zvláštní péčí, což je starost. Ale buďme rádi, že jsme sami zdraví a můžeme pomáhat potřebným. Třetím zajímavým aspektem je, že je to město, kde by mělo bydlet 12 tisíc lidí, a dnes má jen 1 800 obyvatel. Když jsem v létě přijel do Terezína, tak jsem byl překvapen, kolik tam bylo Romů. Po pracovní době, zhruba od šesti do devíti, seděli na terezínském náměstí a zpívali, nevytvářeli žádné problémy, jen se napili a zpívali. Nic špatného nevyváděli, ale lidi si neustále stěžovali a nadávali na ně. Když vidím, jak xenofobie prorůstá naší společností, tak mi z toho není dobře...
V Třebenicích jste dal dohromady několik knih zaměřených na lokální historii, literárně vás inspiroval také Terezín. O čem konkrétně bude vaše nová kniha?
Připravuji knihu o protektorátním četnictvu z Terezína. Terezínské ghetto hlídalo 150 četníků. Když se do tohoto tématu ponoříte, přicházíte na řadu zajímavých historických souvislostí. Mým záměrem bylo zpracovat otázku, kterou se dosud nikdo dostatečně nezabýval. Pro mě neexistuje kolektivní vina. Konkrétní zlo činí konkrétní člověk konkrétnímu člověku. Byli dobří židé, dobří četníci a byli i dobří esesmani. A samozřejmě i obráceně. Zkusit pochopit tuto dobu je pro mne velkým ponaučením. Rád bych v této souvislosti požádal čtenáře o spolupráci. Sháním materiály a artefakty ke zvláštnímu četnickému oddílu v Terezíně v letech 1940 až 1945.
Od policejního prezidenta jste v roce 2009 dostal Medaili cti, kterou jste ale poslal prezidentu Václavu Klausovi na protest proti jím vyhlášené amnestii. On vám ji vrátil zpátky. Jaký je její osud nyní?
Když jsem medaili Klausovi poslal, hodně se o tom psalo. Mezi tisíci reakcemi, které jsem následně dostal, mě nejvíce zaujal dopis mámy, které nějaké - promiňte ten termín - hovado znásilnilo dceru. A pan Klaus ho pustil. Nad tímto textem jsem opravdu skoro brečel. Medaili nenosím a nebude mi chybět. Nechám ji vydražit, ať se peníze použijí na něco potřebného. Pro mne to má velmi vysokou cenu v podobě morálky. Po ocenění netoužím, k životu potřebuju jen postel, fajn lidi a hvězdné nebe nad hlavou.
