Autor Indiánské kuchařky Roman Tadič z Rumburku. | foto: Alice Klaubenschalková, 5plus2.cz

Zájem o indiány přivedl muže z Rumburku až k sepsání jejich kuchařky

  • 3
Romana Tadiče z Rumburku zajímali indiáni od dětství. Nedávno dostal nabídku sestavit indiánskou kuchařku. Některé ingredience v Česku možná překvapí. „Třeba modrá kukuřice nebo maso z jelence,“ usmívá se autor kuchařské knihy.

Byl jste mužem několika povolání. Z vašeho úmyslu studovat etnografii sešlo, stal jste se uměleckým řezbářem, pak jste v Rumburku roznášel poštu. Teď jste na volné noze coby překladatel z angličtiny. Jak se z toho všeho dá „uvařit“ kuchařka s indiánskými recepty?
Indiáni byli mojí zálibou od dětství a ta přetrvala dodnes. Jsem amatérským badatelem, v oblibě mám především kmen Šajenů a v Česku jsem tím, kdo o jejich historii i současném životě ví nejvíc. Všechno jsem si nastudoval z nejrůznějších převážně zahraničních pramenů, na sociální síti mám řadu amerických indiánů v přátelích, takže o jejich současném životě toho vím hodně.

A jak vznikl nápad sepsat kuchařku?
Byla to vlastně náhoda. Dostal jsem k překladu vcelku útlou knížku o indiánech, kde byly i nějaké recepty. Jenže překlad jsem vůbec nedělal, zadrhlo se to na autorských právech. Nakladatel mi však nabídl, že bych mohl sestavit kuchařku sám. Tak jsem se do toho pustil. Práce mi trvala pět měsíců.

Jak jste recepty sháněl? Vždyť jste nikdy mezi indiány nebyl a vlastně ani sám nejste kuchařem. Říkáte, že vařit neumíte.
Vařit neumím, ale umím získávat informace z nejrůznějších pramenů. Recepty jsem vyhledával hlavně v zahraničních publikacích i na internetu. V knížce samozřejmě uvádím všechny zdroje, z nichž jsem čerpal.

Jaká ingredience, kterou indiáni používají, vás ještě překvapila a je pro nás exotická?
Mě nepřekvapila, protože kulturu indiánů, jejíž součástí je i kuchyně, velice dobře znám. Ale českého čtenáře, který se o indiány nijak extra nezajímá, některé ingredience určitě překvapí. Třeba mouka z oddenků orobince, semena orobince, mouka ze žaludů, ale třeba i maso z bizona, vidloroha, zvířat, jejichž maso indiáni běžně konzumovali. V Evropě ale tato zvířata volně nežijí.

Takže česká kuchařka si podle vaší knížky neuvaří?
Ale uvaří. Je tam řada receptů z běžně dostupných surovin. Indiáni sice žijí stále v rezervacích, ale mohou se volně pohybovat. Už v 19. století je zasáhla kuchyně bílého muže, i když k ní zprvu byli nedůvěřiví. Třeba rýži považovali za červy.

Jaký recept jste vyzkoušel a který byste doporučil?
Vyzkoušel jsem kaši z muchovníku, to jsou plody podobné borůvkám, nám rostou na zahradě. Ovoce se rozvaří, osladí a zahustí škrobem. Je to moc dobré. Jiný recept zatím doporučit neumím, protože jak jsem již řekl, vařit neumím. Určitě by ale český kuchař zvládl kousky hovězího nebo jeleního masa dušeného s bobulemi podle Lakotů. Kousky masa osmahneme na oleji, přidáme cibuli, vývar, čtvrt litru ostružin a lžíci medu, osolíme a dusíme.