Ladislav Ágh se o víkendu vrátil ze Skandinávie, kam jel na soutěž Mr. Gay Europe. Při několikadenní soutěži, již pořádali norští a švédští gayové, nešlo jen o vzhled, ale třeba i o vystupování či přístup k úkolům.
Účast si Ágh vybojoval loňským úspěchem v soutěži Gayman Česka a Slovenska, kde skončil druhý.
Tentokrát na stupně vítězů nedosáhl, ale to prý vůbec nevadí.
„Bylo to úžasné. Neuvěřitelný a nezapomenutelný zážitek. Už jen cesta tam byla výhrou,“ říká nadšeně.
Není vám ani trochu líto, že jste se neumístil na stupních vítězů? Pokud se ke mně dostala správná informace, že před odjezdem jste v ně trochu doufal...
V první chvíli mi to možná krapet líto bylo, ale vzápětí jsem si uvědomil, co všechno mi soutěž přinesla. Bylo toho mnohem víc, než jsem si myslel. Naučila mě spoustu věcí. Poznal jsem nové lidi. Na letišti před odletem domů jsem se neudržel a ukápla mi nějaká ta slza. Rozhodně to nebylo kvůli lítosti nad tím, že jsem nevyhrál, ale protože opouštím lidi, kteří mi přirostli k srdci.
Co třeba jste se naučil?
Hlavně komunikovat v angličtině. Tam jsem po téhle stránce přijel doslova němý, ale v posledních dnech jsem anglicky mluvil i před kamerami. Vedle toho jsem se učil, jak se víc prosadit, jak odbourat stres.
Jak důležitou roli hrál v celkovém hodnocení vzhled?
Nezáleželo na tom, kdo jak vypadá. Ani na tom, co všechno má v hlavě. Hodnocení jsme byli během celého pobytu. Body se udělovaly za různé věci. Třeba já měl extra body za to, že jsem byl jako první připravený s kufrem k odjezdu ze Švédska do Norska.
Co ještě se například hodnotilo?
Třeba jak kdo reaguje na úkoly, jak se zapojuje do komunikace, jak se obléká nebo chová. A hlasovala i veřejnost prostřednictvím internetových stránek.
Vyhrál Belgičan Raf van Puymbroeck. Čím zabodoval?
Jejich domácí soutěž, jakou je u nás Gayman, je akce obřích rozměrů. Ti kluci se vybírají podle opravdu hodně přísných kritérií. Bral svou pozici a soutěž hodně vážně. Šel za tím. Snad jen párkrát ke konci se nám ho podařilo trošku uvolnit a zasmát se s ním. My ostatní jsme si to spíše užívali. Byla to i slušná jízda o několika večírcích.
A body od poroty dostal ten, co se vydržel nedotknout alkoholu?
To nevydržel nikdo.
Už jste zmínil angličtinu. Před odjezdem jste se jí docela bál. Nakonec jste to tedy zvládl...
Bál jsem se jí hodně, ale byl tam se mnou Marek Gajdoš, co v loňském Gaymanovi skončil přede mnou na první příčce, a ze začátku mi překládal. Nebyl jsem jediný, kdo neuměl dobře anglicky. Stejně na tom byl i kluk ze Španělska nebo Polska. Marek byl mým osobním překladatelem na přednáškách. Při pohovorech mi překládal otázky, ale to už jsem odpovídal sám. S ostatními soutěžícími jsem se bavil anglicky vcelku bez problémů.
Podobné soutěže se často spojují s rivalitou. Zaznamenal jste soupeření?
Byli tam dva kluci, kteří se prosazovali. Měli v krvi vůdcovství. Ale to bych přisuzoval povaze. Celkově jsme si všichni navzájem pomáhali.
Projeli jste poměrně velký kus Norska a Švédska. Co byl pro vás největší zážitek?
Návštěva katedrály v Trondheimu, kde nás přivítal biskup a všem nám požehnal. Program jsme měli fakt hodně nabitý. Jeli jsme třeba na vrcholky hor a pozorovali zvěř.
Co vás čeká teď?
Určitě se začnu plně soustředit na angličtinu. S Markem Gajdošem se také pustíme do příprav finalistů letošního ročníku Gaymana. Čeká nás i Prague Pride. Musím se také vrátit do běžného života. Ale už to nebude jako před soutěží. Změnila mi pohled na hodně věcí a dodala jistou dávku odvahy. Kluci například vyprávěli příběhy, jaké to je být gay v jejich zemi. Z každého si člověk mohl hodně vzít. Norové nám ukázali úctu, byli nesmírně milí. A tohle u nás podle mne chybí.
Loni po Gaymanovi jste si dal za úkol více propagovat vaši komunitu mimo hlavní město. Daří se vám to?
Myslím, že ano, ale samozřejmě to není jednoduché. Každopádně se do toho hodlám víc opřít.
Co vás vedlo k tomu se do Gaymana přihlásit?
Přemluvil mě k tomu kamarád. Řekl mi, že by to mohlo být fajn dobrodružství. Samotného by mě to ani nenapadlo. Dnes jsem moc rád, že jsem to udělal. Díky té soutěži jsem se dostal více na oči ve dvou směrech. Zaprvé máte šanci, pokud tedy máte ten cíl, více prosazovat svou komunitu, jak jsem to již zmínil u předchozí otázky. A také vám to může pomoci k práci. Já jsem třeba podepsal smlouvy s několika modelingovými agenturami. V tomto ohledu je to podobné jako u Miss. Těm holkám se pak také otevírají dveře, za které by jinak nemohly ani nakouknout.
Působíte jako opravdu hrdý gay...
Nejsem hrdý gay. Jsem hrdý člověk, co umí být sám sebou.
Bylo pro vás těžké říct o své orientaci nejbližším? Kdy jste tak učinil?
Mámě jsem to řekl, když mi bylo patnáct. Poslal jsem jí to v SMS. Přišla mi odpověď: „To nevadí, Ládíku, mám tě pořád stejně ráda“. Ostatním jsem nic říkat nemusel. Oni to poznali, věděli to, takže ani od nich jsem nezaznamenal žádný odstup. Měl jsem v tomto ohledu štěstí.
