Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Geolog „natahal“ domů pět tun vzorků. Dvě stovky jich má ve vitrínách

  8:51aktualizováno  8:51
Geolog Jakub Mysliveček je přesvědčený, že Krušné hory a České středohoří jsou unikátní svými nalezišti vzácných minerálů. Výpravy za nimi pravidelně popisuje dvaadvacetiletý sběratel nerostů na svém webu. A rozpovídal se o nich i v rozhovoru pro MF DNES.

Za úlovky je někdy třeba se vydat i na nebezpečná místa. | foto: archiv Jakuba Myslivečka

Jakub Mysliveček z Ústí nad Labem patří v komunitě sběratelů vzácných kamenů mezi známé osoby. Weby ostatních znalců a sběratelů vznikají a celkem rychle zanikají, jeho internetové stránky se ale drží a jsou stále více navštěvované.

Fotogalerie

A při vší úctě ke všem šutrákům, jak si nezřídka hledači kamenů říkají, Mysliveček je předčí tím, že se ve výjimečných kamenech, ale v hlavně v okolnostech, za jakých a kdy vznikaly, vyzná.

Dokáže je zpřístupnit laikům a píše i odborná pojednání. Prostě jako většina šutráků nerozmlátí skálu, aby měl něco ve vitrínce a na prodej.

„Jako dítě jsem byl v Podkrkonoší a v potoce jsem našel horniny se zkamenělinami, či spíše jen nějakými otisky. To mi bylo asi šest. V televizi a v kině všude létali pterodaktylové a běhali dinosauři, byl jsem nadšený,“ vzpomíná.

„Pak mě to míjelo, zajímal jsem se ale o živou přírodu a asi ve dvanácti letech jsem potkal kamaráda, který kameny sbíral. Na zkameněliny jsem čas od času zašel, ale nikdy jsem toho dinosaura nenašel, a tak jsem se začal přeorientovávat spíše na minerály,“ vysvětluje Mysliveček.

Začalo ho bavit shánění informací o minerálech, a když navíc na jedněch webových stránkách našel článek o rýžování granátů, řekl si, že to prostě zkusí. Od výpravy za granáty na kameny začal víc jezdit. To se psal rok 2009.

Mohl byste laikovi vysvětlit rozdíl mezi kamenem a minerálem a co je normální kámen a co už sběratelský kus?
Kámen jako takový může být jakýkoliv nerostný materiál. Častá otázka je, jaký je rozdíl mezi horninou a minerálem, přičemž minerál je materiál charakteristických fyzikálních, optických a chemických vlastností. Minerál je téměř vždy krystalově omezen, což však nemusí být na první pohled patrné. Jako příklad minerálu uvedu kalcit s chemickým složením CaCO3, tedy uhličitan vápenatý. Na rozdíl od toho hornina je materiál složený z jednoho a více minerálů. Ale ne vždy. Příkladem horniny, která obsahuje pouze kalcit, je vápenec. Tlakově přeměněný vápenec je mramor. Kupříkladu granit (žula) se typicky skládá ze tří minerálů, a to z křemene, živce a světlé slídy (muskovitu). Co se týče sběratelského vzorku, tak vždy záleží na tom, co vlastně sbíráme. Klasický sběratel minerálů by měl sbírat pěkné krystalově omezené (nemusí být vždy) vzorky, které se nenachází všude, ale spíše na místech s ideálními podmínkami vzniku. Sběratelé zkamenělin zase sbírají kvalitní otisky i opravdové relikty rostlin a živočichů v horninách různého geologického stáří. Znám ale také několik sběratelů, kteří sbírají vše, co se jim líbí, třeba i obyčejné valouny křemene z pláže u moře.

Je pro vás sbírání minerálů „běžný koníček“, kompletování sbírky, nebo za tím je i nějaký, dejme tomu vědecký důvod?
Sbírám minerály a zkameněliny, protože mě to baví. Dá se říct, že hledám poklady (smích). Částečně se tedy jedná o pouhý koníček, ale v poslední době se i díky stránkám a studiu geologie na Karlově univerzitě v Praze snažím shromažďovat vědecky důležitý materiál, ze kterého dále mohu psát a také píši odborněji zaměřené články. Dalo by se tedy říci, že se už jedná i o vědecký výzkum.

Jak je pro vás důležité vedení webu, kde výpravy za minerály popisujete?
Když jsem začínal sbírat, tak jsem si psal deník, přišlo mi zajímavé dávat ho na internet. Na gymnáziu jsme totiž brali, jak si vyrobit web, a mě napadlo, že se se svými zážitky z lokalit podělím s ostatními. Udělal jsem tedy první index. Dá se to ještě v historii mého webu najít. Pak jsem webdesign stránek pozměnil, začal jsem v on-line galerii třídit minerály i lokality a najednou mi na stránky místo dvou lidí denně, a z toho jsem byl ještě jeden já, začalo chodit dvacet lidí denně. Ono totiž vzniká hodně stránek o kamenech, ale mnohdy vydrží pár měsíců a pak je už nikdo neaktualizuje. Často takovým stránkám navíc chybí zápal a jsou zkrátka pro běžného sběratele nudné. Já tvořím stránky již pomalu sedmým rokem. Musím přiznat, že mě hodně povzbuzuje ohlas lidí, když chtějí nějakou radu nebo třeba napíšou a pochválí mou práci, u které trávím několik hodin týdně.

Stránek je hodně, stejně jako je hodně sběratelů. Mnozí jsou dokonce hodně otevření a na svých webech popisují, kudy přesně dojít na to které místo a co tam lze najít. Nebudeme jmenovat, ale existuje přímo jedna webová televize o šutrech. Přemýšlím, zda je to pro přírodu dobré...
Jsou dvě skupiny sběratelů – první jsou začátečníci, kteří se k šutrům dostali třeba právě přes podobná videa. No a pak je druhá skupina, jde o už starší šutráky, kteří si myslí, že tohle je blbost. Jde o ty, kteří se ke kamenům dostali přes knihy a jejich spolupráce vypadá tak, že se mezi sebou domluví a rady a informace o lokalitách si předají. Není to masové. Takže propagace ano, ale v určitém kontextu a měřítku, ne pro masy. To pak skutečně má ohromný dopad na přírodu. Vezměte si, že když člověk do kamery vypráví, co právě vykopává, a pak ukáže hromadu nálezů něčeho vzácnějšího, tak je asi jasné, že pak brzy na místo přijede tři sta lidí za týden a třeba i rozmlátí kvůli minerálům skálu. Takže videa klidně dělat, ale rozumně, zveřejňovat lokality, ale rozumně. Já nezveřejňuji žádné lokality, které jsou malé nebo jsou na území chráněné přírodní památky.

Kameny se u nás mohou sbírat, ne vykopávat ze země nebo skály. Dodržujete přísně zákony při jejich hledání?
Sháníme povolení od provozovatele a vlastníka lomu, když jdeme něco někam lámat. A když jdeme na jiné lokality, snažíme se po sobě uklidit. Když například kopeme na nějaké žíle, výkop po sobě zase zakopeme. V případech, kdy místo vyžaduje několikadenní návštěvy, necháváme výkop sice otevřený i pár týdnů, ale vždy po sobě nakonec uklidíme. Příroda si s tím pak poradí během pár měsíců. Po zimě již většinou pomalu není vidět, že tam někdy někdo kopal. Je důležité, aby si toto sběratelé minerálů a zkamenělin uvědomili, jelikož řada z nich po sobě nechává spoušť a pak mohou vznikat problémy s majiteli pozemků.

Jaké lokality s minerály vás baví nejvíc? Co hledáte?
Těžká otázka. Jsem ale z Ústí, takže asi okolí. Samozřejmě dříve mě zajímaly „hezké křemeny“, geody plné krystalů v melafýrech (což je starý název pro permokarbonské výlevné horniny se stářím zhruba 330 až 265 milionů let) asi jako každého laika a začínajícího sběratele. Je to krásné a barevné...

Jasně. Nějaký vyleštěný achátek...
Přesně tak, to mají všichni rádi. Když se tím ale člověk déle zabývá, začne sbírat vzácnější věci. Třeba zdejší České středohoří je neuvěřitelně bohaté, pokud jde o minerály zeolitové skupiny. Po Indii a ještě po pár nalezištích je to absolutní světová špička, jak pokud jde o genezi, tedy vznik minerálů, tak pokud jde o množství minerálních druhů a krystalových tvarů. České středohoří sedí na České křídové pánvi, což jsou sedimenty mělkého křídového moře obsahující fosílie mořské flóry a fauny staré kolem 88 milionů let, takže i paleontologové si tu mohou najít své. Na křídu nám zde nasedají terciérní sedimenty zhruba stejného stáří jako České středohoří, tedy 33 až 10 milionů let staré, takže opět zkameněliny, ale tentokrát suchozemského a sladkovodního rázu. A k tomu všemu nám tady v kvartéru, tedy před dvěma miliony let, vyjely Krušné hory, které jsou neuvěřitelně bohaté na rudní a doprovodné minerály. Tenhle kraj je prostě jedno z nejbohatších míst v naší republice a ve střední Evropě.

Zmínil jste zeolity. Můžete tyhle minerály pro laika popsat více?
Jsou to atraktivní kameny, které mají zajímavé barvy a tvary – jehličky nebo krystaly, jež jsou buď čiré, nebo mají skelný až diamantový lesk. Starým českým názvem se nazývají puchavce, jelikož obsahují vodu a při jejich zahřívání se tato nepříliš chemicky čistá voda vypařuje. Když je někde úzká dutina, tak vám minerál vytvoří „sluníčko“ z kruhovitě složených krystalů, když je dutina širší, rostou do kuliček z drobných krystalů. To se dělo například v Mariánské skále v Ústí nad Labem. Tam v hornině zvané česky znělec tvoří kulovité agregáty minerál ze zeolitové skupiny, který se jmenuje natrolit. Kdybyste jel do lokality Soutěsky, tak tam se vám může stát, že ta kulička je tvořená ze začátku mezolitem a na tom pak narůstá natrolit. Na oko to není moc vidět, ale když to vezmete pod polarizační mikroskop nebo uděláte analýzu, zjistíte, že jde o dva různé minerály velmi zajímavé z vědeckého hlediska. To mě baví.

Jak to vypadá, když jdete hledat kameny? Máte přesný plán lokalit, kde budete hledat určitý den a měsíc?
Dlouho jsem si myslel, že nemám systematický plán, ale nedávno jsem si v počítači vytáhl starší soubor, kde jsem měl vypsáno, co bych chtěl navštívit, a zjistil jsem, že devadesát procent z toho jsem pak skutečně navštívil a hledal tam. Ale samozřejmě mi do toho může vlézt i to, že někdo udělal video na určitou lokalitu, mezi sběrateli i laiky ji ohromně zpropagoval, takže se tam raději vypravím rychle, než bude úplně zplundrovaná od davů, a tím tedy naprosto vysbíraná. Toho jsem se bál třeba v případě Jeníkova a Krupky.

Když mluvíte o Jeníkově u Teplic, tak v této lokalitě lze najít kalcity, pyrity, ale i baryty a ty mohou být nebezpečné, jsou radioaktivní, ne?
Tam jsou slínovce patřící právě k České křídové pánvi obsahující mořské fosílie a pod tím jsou křemence, což je tlakově a chemicky zpevněný křemenný písek, neuvěřitelně tvrdý. Je to opět lokalita spjatá se vznikem Českého středohoří a pořád tu puklinami jdou na povrch teplé plyny a roztoky, jež v puklinách vysrážejí krystaly. Skutečně tam ještě pořád radiobaryty rostou.

No a poločas rozpadu radia je, pokud vím asi 2 000 let, takže mohou uškodit, ne?
Jde tam o klasický hydrotermální baryt, který v sobě má malé inkluze pyritu, který v sobě může mít radium. Když jsme to měřili ve škole, zjistili jsme, že přímo ty pěkné skelné lesklé krystaly skoro nezáří. Naopak „hnusné kůry“, malé zelenohnědé krystalky září poměrně dost. Ovšem pokud budete mít ve vitríně v pokoji pět vzorků, nic se vám nestane. Kdybych z toho měl celou stěnu, tak bych obavy být u toho osm hodin denně měl.

Jak velká je vaše sbírka?
Aktivně sbírám od roku 2010 a za pět šest let jsem natahal domů asi pět tun vzorků. Sbírku mám rozdělenou na tři části, možná na čtyři, ale ta čtvrtá – to už ani není sbírka, ale halda na zahradě. Ta nejlepší část, to je asi 150 až 200 vzorků ve vitrínách. Pak mám depozitář, v němž mám vystavené věci, které už nejsou doma, protože je nahradil lepší kámen, ale je to pořád dobré. V depozitáři mohu pořád na kameny koukat, jelikož je mám na policích. No a pak mám bedny, v nichž jsou věci na výměnu, na focení pro články atd. To postupně probírám a pouštím. Pokud jde o množství vzorků, tak jich mám asi 1 500, když nepočítám haldu.

A nejcennější kousek?
Na jedné straně je finanční hodnota, ale pro mne důležitější je asi počet kusů ve smyslu, jaká je to rarita. Víte, že třeba jeden bismutový sekundární minerál se u nás našel pouze v 30 centimetrů velké kapse, ze které bylo získáno pouze asi 20 vzorečků drobných stříbrných zrn? To je příklad minerálu friedrichitu, který ještě ani není z dané lokality moc popsaný. Je to v podstatě vzácný minerál bismutu, příbuzný krupkaitu, což je typový minerál popsaný z Krupky, podle které dostal svůj název. Sám jsem ho nezískal, ale dostal od kamaráda jako dar. Pokud jde o to, co jsem sám našel, tak nejcennější je asi 20 gramů těžký vltavín. Vltavíny sice nepatří mezi minerály, nýbrž mezi přírodní skla vzniklá při dopadu meteoritu, ale mineralogové je tolerují. Loni na podzim jsem šel po jednom totálně zdupaném a opršeném jihočeském poli, byla tam i tráva. Našel jsem asi pět malých vltavínů a najednou přede mnou zářil velký kus. Asi byl v hroudě jílu, která se předchozí noc v dešti rozpustila. Prostě macek.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Václav Morava u Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Za zapálení bytu v Jirkově, v němž uhořeli dva lidé, dostal muž 15 let

Ústecký krajský soud poslal na 15 let do vězení Václava Moravu, který v únoru zapálil dveře bytu na sídlišti v Jirkově. V plamenech tam zemřeli dva muži,...  celý článek

Bývalá sladovna v Žatci je jednou z řady místních objektů, které by se mohly...
Žatec se příští rok v létě dozví, jestli jeho památky budou v UNESCO

Radnice v Žatci oznámila, že se v létě 2018 dozví, jestli se místní chmelařské památky dostanou na seznam světového dědictví UNESCO. Do té doby organizace...  celý článek

Jiří Piramovský u řopíku poblíž výstaviště v Lounech.
Bunkr v Lounech před válkou postavili za den, jeho oprava potrvá déle

Pouhý den trvala před 80 lety výstavba řopíku na výstavišti v Lounech. Uvedení bunkru do původního stavu však potrvá mnohem déle – několik týdnů. Opravy...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.