Věra Nechybová začala vést Ústí nad Labem po divokém politickém tanci. Loni v červnu se přidala na stranu kolegů z ANO, kteří se rozhodli svrhnout svého vlastního primátora Josefa Zikmunda (více o tom zde).
V jeden den se nejprve z pozice náhradnice stala členkou zastupitelstva a hned poté se ujala nejvyšší politické role ve městě (psali jsme o tom zde).
Město má konečně funkční radu s pěti členy. Novou radní je Květoslava Čelišová. Proč jste otevřeli dveře do vedení města komunistům?
Oslovovali jsme lidi napříč politickým spektrem a většinovou podporu získala pouze paní Čelišová. Byla bych ráda, kdyby se do rady dostali i zástupci dalších subjektů. Já jsem pro takzvanou duhovou radu. Uvidíme. V radě jsou ještě dvě místa, tak snad se to podaří.
Co se po doplnění rady změní, pokud jde o fungování města?
Zastupitelstvo už nebude muset řešit materiály, o kterých může rozhodovat čistě rada. Viděli jsme to na každém zasedání zastupitelů. Spousta bodů tam vůbec nemusela být.
Co jako primátorka říkáte na složení krajské vlády?
Pro město je spolupráce s krajem nesmírně důležitá. Budeme se snažit pokračovat ve spolupráci, jaká tu byla a která byla dobrá.
Jste ráda, že v nynější krajské koalici nakonec není vítězné hnutí ANO?
Takto bych se na to nedívala. Pro mě jsou rozhodující osobnosti. Nikdy bychom se neměli bavit o subjektech, ale o jednotlivých lidech. Víc k tomu nemám co říct.
Hnutí Pro!Kraj, jehož jste byla lídrem, u voličů v krajských volbách neuspělo. Co je podle vás příčinou? Nebylo to i tím, že v podstatě sebralo konkurenci těsně před volbami značku?
Nic nesebralo. Ta značka nebyla zaregistrovaná, takže nemohla být ani ukradená. Pokud jde o voliče, pro někoho mohlo být zmatečné, že tu byly dva subjekty s podobným názvem (původní Pro!Kraj se přejmenoval na Jsme PRO! Kraj). Možná se na našem výsledku podepsal i vývoj v Ústí. Těžko říct. Mrzelo mě to, ale beru to jako velkou zkušenost. Už je to každopádně minulost.
Loni jste se stala primátorkou, letos jste z pozice lídra krajské kandidátky chtěla být hejtmankou. Kam až byste to chtěla v politice dotáhnout?
Teď chci v první řadě pomáhat městu. Nad ničím jiným momentálně nepřemýšlím.
Vaše politická kariéra je ale zajímavá. Do městského zastupitelstva jste se dostala jako náhradnice, přičemž po pár minutách vás zvolili primátorkou. Až jako náhradnice jste se dostala také do zastupitelstva části Střekov. Už jste v souvislosti s tím slyšela nějakou jízlivou poznámku?
Ne, neslyšela. A jestli to někdo řekl, nevím o tom. Jsou totiž věci, které nečtu. Snažím se zachovat si zdraví a nerozptylovat se.
Jak s odstupem času vnímáte puč v hnutí ANO, který vás vynesl do křesla primátorky, a pozdější vyloučení z ANO?
Puč... V Ústí se základna ANO rozpadla jako první, tak se o tom mluvilo jako o „puči“. V Českých Budějovicích už to byl jenom „binec“ a v dalších městech „politická krize“. Tehdy jsem si myslela, že je něco takového potřeba, a stále si za tím stojím. Proto jsem se přidala ke straně, která odvolala bývalého primátora (Josefa Zikmunda z ANO). Něco jsme lidem slibovali, ale nenaplňovali to. Já sama jsem bývalého primátora navštívila a snažila jsem se mu říct, že jdeme jiným směrem. Ale nic se na tom nezměnilo, a tak jsem se rozhodla přidat ke druhé straně.
Když pomineme politické bitvy, co je pro vedení města, které už má schválený rozpočet, prioritou pro příští rok? Co chcete ve městě udělat?
Ano, povedlo se také schválit rozpočet. Spolu s funkční radou jsou to pro mě dva velké vánoční dárky. Další pozitivní zprávou je rozhodnutí ministerstva financí. Město donedávna bylo ve vážné finanční situaci, mělo zaplatit sankce ve výši 290 milionů korun za evropské projekty. Podalo ale žádost na ministerstvo financí o prominutí, resort mu vyhověl a snížil je na šest a půl milionu korun. To je skvělé. A co v Ústí připravujeme? Chystáme rekonstrukci bazénu v jesličkách. Opravdu to potřebuje. Chceme také, aby město bylo zelenější, takže dojde třeba k výsadbě květin.
Co vnímáte jako ostudu Ústí?
Nejvíce mi vadí opuštěné průmyslové objekty, které jsou v soukromých rukách. Budeme se snažit získat některé do vlastnictví. Jednáme třeba s majitelem Máje.
Nedaleko centra Ústí stojí domy Patrika Oulického a jejich stav dělá dojem majitelem řízené devastace. Roky chátrají. Komunikujete s ním o tom?
Tuto záležitost má v kompetenci můj náměstek Pavel Dufek. Jednání o neuspokojivém stavu budov v celém městě je skutečně mnoho. Rádi bychom změnili celkově nevzhledné a chátrající budovy, ovšem je to jen a pouze na soukromých vlastnících. My v tuto chvíli můžeme jen žádat, s péčí řádného hospodáře investovat nemůžeme.
Ani na staveništi, které stojí naproti krajskému úřadu, se už hodně dlouho nic neděje...
Mají tam být kanceláře a také snad byty. Několikrát jsme se setkali s investorem, který to staví. Máme k té stavbě dost připomínek a chceme, aby je zapracoval do projektu. Je nutné, aby jednu stranu, když to řeknu laicky, posunul směrem dovnitř a nezasahoval tak do naší komunikace. Je to ostuda města.
Je pravda, že by město chtělo nový zimní stadion?
Chtěli bychom multifunkční halu, ve které by bylo i kluziště. Město by si něco takového zasloužilo. Plán je součástí koncepce, kterou schválilo zastupitelstvo. Je to vize. Ještě bych u této otázky zmínila, že chceme rekonstruovat plavecký areál na Klíši, jeho venkovní část. Připravujeme studii.
Už jste někdy zalitovala toho, že jste se stala primátorkou?
Většinou nelituji toho, co udělám. Jsou určitě chvilky, kdy si řeknu, že kdybych věděla, co mě čeká, nešla bych do toho a radši bych byla více se svou vnučkou. Ale pak třeba přijde nějaký Ústečan a něco pochválí, což se také děje, a hned už si zase říkám, že mi to za to stojí.
Hrajete kulečník na sportovní úrovni. Máte kulečníkový stůl i v kanceláři?
Kdepak. Vždyť já mám snad nejmenší kancelář na úřadě. Kulečník by se tam nevešel. Ale je pravda, že je to můj velký koníček. Přivedl mě k tomu manžel, jenž hraje neregistrovanou ústeckou ligu. Jsem v jeho týmu, ale chlapi mě moc nenechávají hrát. Teď se jim ale vůbec nedaří, tak by to mohli přehodnotit.
Ví se o vás, že jste se na čas ocitla v azylovém domě. Co vám to dalo?
Je to tak. Nevyšel mi předchozí vztah a já v jednu chvíli neměla s dětmi kde složit hlavu, tak jsem vyhledala pomoc azylového domu. Byla jsem tam dva měsíce. Dost mě to nakoplo. Nechcete totiž svoje děti vystavovat tomu, že budou chodit domů přes vrátnici a dělit se o kuchyni s dalšími. Nemáte prakticky žádné soukromí. Tehdy jsem měla brigády, uklízela jsem. Nestydím se za to. Není ostuda padnout na dno, je ostuda na něm zůstat. Zní to jako obrovská fráze, ale je to tak. Já díky té zkušenosti vím, o čem mluvím. Vím, že se to může stát každému, a člověk nesmí nikdy nic vzdát. Tenhle postoj se mi teď v politice hodně hodí.
