„Lidé mají představu, že přijde nový majitel či správce objektu a do roka je hotovo. Tak to ale v případě obnovy památkově chráněných objektů není,“ upozorňuje předseda spolku Jakub Děd.
Jak tedy proces záchrany památky probíhá?
Nejdříve musíme najít projektanta a statika, který se památkám věnuje, a následně můžeme zpracovat projektovou dokumentaci a způsob záchrany památky. Poté žádáme památkáře o závazné stanovisko a následně, dle rozsahu, žádáme o stavební povolení. Až když máme všechny tyto podklady, můžeme začít shánět peníze. Ve chvíli, kdy je máme, je pak už v podstatě vyhráno a můžeme začít s obnovou objektu. Než ale přivedete stavební firmu, uplyne zase minimálně rok.
Abyste mohli památku obnovit, musíte být jejím majitelem nebo správcem. Většina památek patří církvi. Je složité se s ní domluvit?
Není to těžké, ale vždy to trvá dlouho. Člověk má představu, že bude za tři měsíce hotovo, ale církev má své postupy a několikastupňové schvalovací procesy. To, co jinde trvá relativně krátkou dobu, v církvi trvá i přes rok. Než se vyřídí všechny papíry, schválí to všechny kněžské rady, dojde k podpisu smlouvy a k převodu památky, je to opravdu anabáze na rok či rok a půl.
Dostáváte při vaší činnosti památky do své správy zdarma?
Ano, většinou se to řeší darováním a možná je i výpůjčka. Když se zavážeme, že památku obnovíme a oživíme, církev nám ji na relativně dlouhou dobu svěří. Znám asi dva nebo tři případy, kdy kostel někdo prodává. To ale naštěstí není náš případ.
Jak dlouho spolek funguje a kolik se snaží zachránit památek?
Fungujeme od roku 2012. Na začátku jsme se věnovali pouze Broumovsku, drobným sakrálním stavbám v krajině a poté skupině broumovských kostelů, staveb od Dientzenhoferů. Poté jsme se shodou okolností a řízením osudu dostali k památkám v celé České republice. Momentálně se snažíme zachránit patnáct velkých památek. Ve většině případů jsou to ruiny či objekty v havarijním stavu. Dá se říci, že to jsou památky v posledním tažení.
Podle čeho se rozhodujete, že chcete danou památku zachránit?
Neřídíme se nijak systematicky, že bychom si třeba řekli, že v každém okrese zachráníme jednu. Hodně se věnujeme dokumentaci památek, takže občas narazíme na objekty, které jsou uzavřené, zazděné a nikdo se o ně nestará. Nebo jsou v místech, kde už není původní osídlení a zůstane tam třeba jen kostel. Začneme se tedy zajímat, zda by se s objektem dalo něco dělat. A když ano, začneme to řešit. Buď ho převezmeme na sebe, nebo se domluvíme s majitelem a ruku v ruce s ním postupujeme dál.
Nedávno jste takto převzali do svých rukou Dittrichovu hrobku v Krásné Lípě...
Ano, ta však nepatřila církvi, ale Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Povedlo se nám ji získat a bylo to relativně rychlé na to, jak dlouho jsme řešili, aby se mezi sebou domluvilo město Krásná Lípa, zmíněný úřad a památkáři. Dnes je situace z tohoto pohledu vyřešená a můžeme začít hledat způsob, jak hrobku stavebně zachránit.
To bude, předpokládám, další problém. Jak těžké je shánět peníze na obnovu památek?
Je to dost složité. Peněz je sice dost, ale rozdělují se po relativně malých částkách. Větší problém ale je, že nejsou peníze na přípravné kroky, jako například na projektovou dokumentaci, která často stojí statisíce. A chybějí i peníze na různé průzkumy, protože v případě staticky narušených objektů musíte dělat sondy do podloží či diagnostiku v krovech. To jsou věci, bez kterých se neobejdete, zadarmo je ale nikdo neudělá.
Jak to tedy řešíte? Z jakých různých zdrojů získáváte finance?
Vyvíjíme vlastní aktivity, pořádáme různé semináře či konference a peníze ze vstupného se snažíme dávat do těchto přípravných kroků důležitých k obnově objektů. Máme samozřejmě i dárce, kteří nám symbolickými částkami přispívají pravidelně, což jsou pro nás ideální dárci. Náklady na obnovu jednoho kostela se pohybují v řádech milionů, konkrétně kostel Zvěstování Panny Marie v Bílině vyjde až na 10 milionů, a takové dárce samozřejmě nemáme.
Dá se nějak odhadnout, kdy se vám tento kostel podaří obnovit?
To si netroufám. Všichni se mě pokaždé ptají, jestli se začne už letos a podobně. Pokaždé, když jsem na to něco odpověděl, se pak ukázalo, že je například stav krovu horší a že i náklady budou vyšší, než jsme si na začátku mysleli. Takže teď raději neříkám nic. Záleží samozřejmě i na tom, jaký dotační titul je k dispozici. Když je to z ministerstva kultury, dává se řádově kolem 700 tisíc ročně. S vlastními prostředky je to asi milion ročně, takže by oprava tohoto konkrétního kostela vyšla na 10 let.
Jaký největší dar jste zatím obdrželi?
Asi před třemi lety jsme obdrželi dar z odkazu baronky Johanny von Herzogenberg prostřednictvím spolku Adalbert Stifter Verein z Německa. Dle poslední vůle baronky spolek rozdělil peníze na obnovu památek v České republice. Z tohoto fondu jsme obdrželi zhruba 60 tisíc.
Na webu spolku máte uvedené číslo účtu. Má každá památka vlastní sbírku?
Ne, to bychom se zbláznili z administrativy, protože každá veřejná sbírka se musí vyúčtovat. Řešíme to tak, že je jen jedno číslo účtu, ale každá památka má svůj variabilní symbol. Kdo chce přispět na konkrétní památku, může číslo uvést, a my pak peníze použijeme právě na tuto památku.
Jsou nějaké památky, které jste se snažili zachránit, ale nedomluvili jste se s majitelem?
Ano, například kostel sv. Anny v Pořejově u Tachova. Tachovsko je zemědělský kraj, jsou tam obrovské pastviny a řada jich je v rukou holandských zemědělců či farmářů. A těm patří i kostel v Pořejově, což je zaniklá vesnice, která byla v 50. letech zničena. Majitel ale s kostelem vůbec nic nedělá a nechává ho jen dožít. Asi chce, aby to spadlo a prostor byl volný. To je bohužel jedna z těch nešťastných památek, kdy jsme s majitelem k dohodě nedošli.
