Ten den v Krušných horách rekordně napršelo. Na kraj se navíc valila voda z jihu Čech (psali jsme o tom zde).
„Celou povodeň tehdy způsobila jedna tlaková níže,“ vysvětluje Martin Novák, vedoucí Regionálního předpovědního pracoviště Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem.
Co se vlastně v srpnu roku 2002 stalo, že pršelo tak hodně a na tolika místech?
Tlaková níže začala postupovat z Atlantiku přes britské ostrovy a pomalu se přesouvala k jihu až ke Středozemnímu moři, kde se na chvíli zastavila. Tady do sebe dostala díky velkému výparu z moře mnoho vody a po nějaké době nabrala směr na severoseverovýchod a přes Alpy se začala přibližovat k Česku.
Takže deště, které způsobily potopy, které začaly v jižních Čechách a povodně, jež řádily o pár dnů později v Krušných horách, pocházely z jediné tlakové níže?
Deště, které s sebou níže přinášela při cestě z Atlantiku směrem ke Středomoří, způsobily první vlnu záplav na jihu Čech. Během dne stihlo napršet i 150 litrů vody na metr čtvereční a naplnily se přehrady. Pak pršet přestalo a vypadalo to, že už je konec. Povodí začalo pomalu podle manipulačních řádů vypouštět Vltavskou kaskádu. Za necelý týden, při zpáteční cestě ze Středomoří na sever, putoval střed tlakové níže přes Vysočinu a západ Moravy. A na její západní straně opět přišly vydatné srážky, které způsobily druhou, tentokrát už katastrofální povodňovou vlnu.
Po prvních srážkách byly plné přehrady...
Nejen přehrady, ale i okolní půda. Tím, jak byla nasycená vodou z minulých dešťů, nedokázala už zadržet víc vody. Přehrady na Vltavě začaly přetékat a voda se musela nekontrolovaně vypouštět. Vltava se vlévá do Labe, a tak bylo jasné, že se voda přižene i k nám. Do toho se zvyšovala hladina Labe ve východních Čechách, jak postupovala tlaková níže k severu do Polska a způsobovala záplavy i tam.
Co se dělo v zemi a kraji (do) 12. a 13. srpna 2002
|
První povodňový úder v kraji ale přišel z Krušných hor. Tam také dlouho silně a pak 12. srpna 2002 rekordně pršelo...
V samotném závěru, když už se níže pohybovala nad jižním Polskem, změnila směr a zamířila na západ směrem ke Krušným horám, kam přinesla další extrémní srážky. Těsně za hranicemi v německém Zinnwaldu spadlo za jediný den přes 300 litrů vody na metr čtvereční. Na Flájské přehradě nad Litvínovem to bylo téměř 227 litrů, což je druhý nejvyšší úhrn v historii měření na českém území. Velká voda z hor se tak prohnala Horou Svaté Kateřiny, Dubím nebo i Teplicemi. Jediné povodí, které nebylo deštěm nějak citelně postižené, bylo povodí řeky Ohře, která se nerozvodnila ani po deštích v horách. Naopak podniku Povodí Ohře se povedlo dobrou manipulací s hladinou Nechranické přehrady zadržovat vodu a nepouštět tolik vody do řeky, která by mohla ještě víc zhoršit stav na Labi.
Velkou vodu v roce 2002 vytvořilo tedy několik povodňových vln. Může se něco podobného ještě někdy opakovat?
Nelze říci, že i když to byla tisíciletá povodeň, že se nemůže opakovat třeba po dvou letech. Pravděpodobnost, že se bude opakovat se stejnou intenzitou, sice není vysoká, ale příkladem může být povodeň z roku 1997 na Moravě. Postup tlakové níže byl totiž téměř shodný jako v roce 2002. Akorát to pomyslné „V“, které svým pohybem níže nad Evropou opisovala, bylo před dvaceti lety víc „otevřené“. Pršelo tak víc ve Francii a při cestě na severovýchod na Moravě a Slovensku.
Překvapilo v roce 2002 chování řek i vývoj počasí odborníky?
Všechny nás překvapily obrovské rozlivy řeky na Litoměřicku a jak dlouho pak trvalo, než se voda z povodňového jezera vrátila zpět do koryta Labe. Na jednu stranu to bylo štěstí pro Ústí a Děčín, kde byla povodňová vlna o dost nižší, než se čekalo, ale na druhou stranu trvalo o to déle, než hladina klesla. Třeba řeku Bílinu v Trmicích tvořila voda z Labe, jak se tlačila korytem proti proudu. Do toho hodně stoupala i hladina spodní vody. Například my jsme měli měřicí zařízení mezi obchodem Makro a západním nádražím v Ústí a najednou jsme zjistili, že se tam tvoří jezero ze spodní vody. Jen taktak se nám přístroje podařilo zachránit.
Můžeme se tedy vůbec nějak povodním bránit?
Smysl má určitě budování suchých poldrů, třeba právě na Litoměřicku, kam se může velká voda rozlévat a ničemu neublíží. Od Lovosic po Hřensko, kdy se řeka Labe drží v úzkém údolí, toho moc vymyslet nejde. Například povodí řeky Kamenice je hodně citlivé na přívalové srážky. V roce 2010 tam měli snad čtyřikrát povodeň, která přesáhla hranici stoleté vody. Povodně v roce 2002 nezafungovaly ani tak jako spouštěč nápadů, jak se jim bránit, spíš spustily přísun peněz, aby se nápady, jak povodním předcházet, mohly vůbec realizovat.
Každý sleduje informace, jak se mění klima v Evropě. Je to opravdu tak hrozné?
Klima se měnilo vždycky, nikdy nebylo stabilní a k výkyvům dochází. Je to úplně normální. Otázkou však je, proč se mění a nakolik se na změně podílí naše civilizace.
Máte na mysli potvrzované a zase zpochybňované globální oteplování?Určitě sledujeme trend v oteplování. Roční srážkové úhrny jsou víceméně stejné. Co se mění, je častější proměnlivost srážek, i když měření neprobíhá zatím tak dlouho, aby to bylo zcela průkazné. Četnost vyšších srážkových úhrnů během krátké doby a na druhou stranu počet suchých dnů roste. To jsou věci, které se mění k horšímu. Zatím nevíme, co to bude dělat do budoucna. Podle klimatických modelů, které se počítají do roku 2100, nás čeká ve střední Evropě růst průměrné teploty, ale úhrn srážek by měl být stále stejný. Tím, že bude tepleji, bude voda z krajiny rychleji mizet a srážky by měly mít tendenci k extrémnějším případům, jako jsou delší období sucha nebo přívalové deště. Měli bychom tedy připravit plány na to, jak zadržet vodu v krajině, abychom ji nepouštěli zbytečně rychle pryč, a přichystat se na období delšího sucha, ale i extrémních povodní. Tam by bylo potřeba zamyslet se i nad výstavbou středně velkých přehrad.
