Kapitána Jaroše používala bývalá propaganda především jako prvního cizince s řádem Hrdina SSSR. O tom, že by byl vydáván za příznivcem KSČ se nemluvilo. Byl charakterizován, jako perfektní profesionální voják. Takže nevím o nějakém novém pohledu i když se přiznáván jsem knihu nečetl.O tom, že dobrovolníky zachránil nábor do jednotky z gulagů se samozřejmě nepsalo. Zkušenost z komunismu měli nejen vězní gulagů, ale i Volyňáci, po záboru Sověty roku 1939. Příchod Němců 1941 nás zachránil před Sibiří tvrdili.

TI co prošli sovětské koncentráky, pokud mšli isluse o komunismu, tak je tam ztratili. Do formující se československé jednotky, přicházeli v dost zbědovaném stavu a to byl gen Píka, který vymohl u sovětů, že ty co utekli před nacisty k sovětům a byli posláni do vyhlazovacích táboru, tak je propustili.

Myslel bych si, že ve 22 letech by historik ještě měl dělat jiné věci než "přinášet nové ucelené pohledy a názory". Vždyť je to ještě málem dítě.

Obávám se, že 22letý historik má už po jednom roce zkoumání archivů mnohem větší povědomí o určitém historickém období (a hlavně o souvislostech) než 90 % obyvatelstva.

Ve filmu / seriálu "Trestní prapor", hlavní hrdina, důstojník degradovaný na vojína politikům říkal "Za Matičku Rus - občane plukovníku".

Měli bychom se už vzpamatovat - na východě padlo strašně moc lidí, kteří bojovali za svojí vlast a ne za stranu. Ty chlapy a ženské hnali proti kulometům s tím, že kdo se zastavil, byl zezadu zastřelen. Masakr na obou stranách východní fronty. Když srovnáme ztráty - z hlediska bojů, prakticky bezvýznamná operace o Duklu má za dva měsíce okolo 150 tisíc padlých na straně vítězů. Prakticky třetinové ztráty za tři měsíce mají Spojenci při vylodění v Normandii.

Prakticky většina vojáků Svobodovy armády nikdy Čechy a Moravu neviděli - šli osvobodit zem svých předků, jako mnoho Američanů.

To, že si z nich politici později udělali žebřík ke své slávě a moci je sprosté, ale proto je dobré, že mladá generace se snaží historii trochu srovnat.

Nahodou i za komunismu jsem se dozvěděl od pracovníka vojenského musea, že vaši jednotku nechali podtupovat proti zakopaným esesákům v pochodových proudech a ti je pak stříleli jako figurky na střelnidi. Nakonec byl rozhovor v televisi s velitelem, který říkal, že zastavil ustupující zmatené vojáky tím, že do nich začal střílet.

Je přeci všeobecně známé že si kpt.Jaroš s komunisty vůbec nerozuměl a že se jeho smrt jim hodila ono je lepší mrtvý hrdina než přeživší ne zrovna přítel Gottwalda a jeho party.

Hned po pádu socialismu koloval vtip o zneužívání mrtvých hrdinů k propagaci komunistické strany. Mrtví propagovali stranu, živí živořili v lágrech - taková "hezká" komunistická tradice.

Tak jsem čekal nějaká zásadní nová fakta, ale tak nějak jsem se nedočkal. Takže PR článek ke knížce.

Máte pravdu, ale vyčítat to nikomu nebudu. Prostě jste se dozvěděl, že vychází tato knížka a proběhlo výročí smrti kap. Jaroše.

Kdyby kpt. Otakar Jaroš válku přežil, zajisté by skončil na uranu v Jáchymově nebo v Bytízu. Tak, jako mnoho dalších bojovníků ze západní i východní fronty. Nic by mu nepomohlo ani sovětské vyznamenání. Pro komunisty i tehdejší byli stateční lidé, kteří neváhají bojovat se zbraní v ruce proti tyranské vládě nežádoucí, v kurzu byli spíše bývalí konfidenti gestapa, u kterých bylo jisté, že budou ochotně donášet i stávajícím mocipánům. Situace se však příliš neliší od současnosti, i dnes jsou rovní, odvážní lidé většinovou společností spíše zatracovaní a nejpopulárnějším politikem je bývalý konfident StB.

Mno, na hrdinu Sovětského svazu si ani komunisti moc netroufali. Viz generál Richard Tesařík, který se svým antikomunistickým smýšlením po Únoru nijak netajil a dostal se do sporu i se samotným Čepičkou. V base si sice taky pobyl, ale musel být propuštěn během celkem krátké doby a stal se velitelem tankové divize - už v roce 1954!

Ty odborníku zajdi si radši na pivo. Kapitán Jaroš položil svůj život za to, abys tady mohl plkat svoje objevy. Zkus se postavit na jeho místo s tím, že tě Němci na sto procent zabijí. Co třeba uctít jeho památku a nechat ho v klidu odpočívat v pokoji.

Vy budete asi myslitel

Otakar Jaroš byl především voják se vším, co k tomu patří. Byl to vlastenec, který plnil slova přísahy.

Protože byl vlastně buržoazní voják, tak komunisté nevěděli, co s ním. Zatímco Sověti mu dali jako prvnímu cizinci Zlatou hvězdu, tak naši komunisté ho jen symbolicky povýšili.

No, a dnes paradoxně ona Zlatá hvězda může za to, že je Otakar Jaroš považován za komunistu.

Zde je jeho obraz v muzeu bitvy o Sokolovo: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=767951376660589&set=a.767951196660607.1073741851.100003372003753&type=3&theater