Loni došlo ve vodárenství na severu Čech k revoluci. Severočeská vodárenská společnost (SVS), již vlastní 458 měst a obcí v Ústeckém a Libereckém kraji, podepsala smlouvu s francouzskou Veolií o odkoupení 50,1 procenta akcií ve firmě Severočeské vodovody a kanalizace (SčVK).
Ta provozuje a opravuje síť vodovodů a kanalizací. Mnozí tak očekávali, že cena vody pro obyvatele by se již nemusela neustále zvyšovat jako v minulých letech. Přesto od ledna narostla o 37 haléřů na 98,68 koruny za kubík.
„Zaplatíme za majoritní balík akcií 1,94 miliardy. Města a obce v Ústeckém a Libereckém kraji budou díky tomu mít plnou kontrolu nad provozem vodovodů a kanalizací už od roku 2019,“ říká generální ředitel SVS Bronislav Špičák.
Kdy zaplatíte Veolii dohodnutou sumu a nebude pak taková zátěž znamenat ještě další zdražování vody pro zákazníky?
Finanční transakce proběhne k 1. lednu 2019. Už od roku 2013 jsme si na to připravovali finanční zdroje, ve zvláštním fondu dnes máme přes 800 milionů korun. Další prostředky získáme z prodeje obchodních podílů v Sokolovské vodárenské a Středočeských vodárnách, čímž budeme mít více než polovinu potřebných financí. Na zbytek si budeme brát úvěr u banky, který ale během pěti let bez problémů splatíme. Zdrojů na to budeme mít dostatek. SčVK mívala ročně zisk 400 milionů korun, po zdanění byla dividenda k rozdělení zhruba o 100 milionů nižší. Polovinu inkasovala SVS a druhou, tedy 150 milionů korun, Veolia. A tyto její dividendy by ještě dva roky odcházely do Francie, ale nebudou a my díky tomu můžeme rychleji tuto transakci splatit. Úvěr vypadá veliký, ale víme, že ho máme finančně pokrytý a nemusíme snižovat peníze určené na obnovu ani zvyšovat ceny vody.
SVS
|
Dividenda 300 milionů korun, to je přiměřená, běžná suma?
Obrat SčVK je zhruba 5 miliard korun, takže 400 milionů je asi 8 procent. Není to výjimečný zisk. Cena vody je dnes zhruba 98 korun, z čehož dividenda pro Veolii činila 4 koruny.
Když budete mít majoritu a určovat cenu vody, dá se pak očekávat, že cena pro zákazníky neporoste tak rychle jako v posledních letech?
SVS bude stoprocentním vlastníkem SčVK. Princip tvorby cen vodného a stočného se nemění. Ročně do obnovy majetku dáváme 1,3 miliardy korun a dalších 300 milionů dává SčVK, celkem to tak je 1,6 miliardy korun. Je to nutné, aby nestárlo vodovodní ani kanalizační potrubí. Hodnota majetku SVS je zhruba 109 miliard korun. Majetkem myslíme například 9 tisíc kilometrů vodovodního a 4 tisíce kilometrů kanalizačního potrubí, 200 čistíren, 60 úpraven vody či tisíc vodojemů. Životnost těchto zařízení je průměrně 50 let. Kdyby byla nyní celá infrastruktura nová, za 50 let se musí kompletně za zmíněných 109 miliard postavit znova. Ročně tak na její obnovu potřebujete přes 2 miliardy korun. Dnes investujeme do obnovy 1,6 miliardy a potřebovali bychom 2 miliardy. Každý příjem navíc jde vždy na obnovu. Opotřebení majetku je v takovém stavu, že na celkovou obnovu při zachování současného tempa bychom potřebovali až 133 let. Důraz na obnovu majetku je důvod, proč voda na severu patří k dražším, ale ne nejdražším. Peníze na to můžeme brát pouze z ceny vody. Tyto peníze jdou pouze na to, aby zásobování vodou nebylo ohroženo.
Sám jste řekl, že cena za vodu patří k nejvyšším v zemi. Ale nelze ji zvyšovat stále, nebo ano?
Stropem pro nás je, že nesmí překročit 2 procenta čistých příjmů domácností v severních Čechách, a řídíme se tím už 20 let. Dnes se pohybujeme na úrovni 1,6 procenta.
Co do tohoto vzorce ještě patří a co tak tvoří cenu vody?
Na zmíněnou obnovu majetku jde z 98 korun za vodu více než 41 korun, 35 korun z toho dává SVS a přes 6 korun v podobě oprav SčVK. Necelých 33 korun jde na provoz, z toho 12 korun na mzdy zaměstnanců a 25 korun si bere stát jako DPH a v poplatcích za čerpání vody a její čištění. To je víc než polovina našeho investičního rozpočtu. V Rakousku je například poplatek za surovou vodu na veřejné potřeby nula. V Německu je DPH 7 procent na vodném a nula procent na stočném. V Česku je DPH 15 procent na vodném i stočném.
Takže vlastně 30 procent. Jednou platíme DPH 15 procent za vodu, která přiteče, a za tu samou, která odteče, dalších 15 procent. Je to tak?
Dalo by se to tak říci.
Vraťme se k odkupu akcií. Proč k němu vlastně došlo, když SVS chce s Veolií dál spolupracovat a založit novou společnost? Jakou a co bude dělat?
Na začátku jednání jsme my chtěli akcie Veolie, ale ta je nechtěla prodat. Pak jsme se dostali do fáze, kdy Veolia byla ochotná prodat, ale nechtěla z provozní společnosti úplně odejít a byla to její podmínka. Pro nás ovšem bylo nepřijatelné, aby jim zůstalo nějaké procento v SčVK. Začali jsme tedy zvažovat variantu, že si vybudujeme provozní firmu na zelené louce, paralelně jsme nabídli náš podíl v SčVK k odprodeji. Nakonec jsme se s Veolií vrátili k jednání a dohodli jsme se na vytvoření servisní firmy, která vznikne oddělením od SčVK. Veolia tak přebere servisní a operativní činnosti v terénu, zbytek zůstane SčVK. Nevzniká tedy nic „navíc“, jde jen o vnitřní reorganizaci stávajících činností se zachováním lidí.
Jaký podíl nebo vliv bude mít Veolia v servisní společnosti?
Důležité je, že prodej majoritního podílu v SčVK byl z právního pohledu nezávislý na tomto druhém kroku. Z naší strany je slušnost. Rámcová dohoda předpokládá, že Veolia bude mít minoritní podíl 25 procent, konkrétní podmínky smlouvy se nyní snaží dohodnout vyjednávací týmy SVS a Veolie. Pro nás je výhodou, že Veolia ve světovém měřítku dosáhne na lepší nákupní ceny než SVS.
Kdy by měla být tato obchodní dohoda uzavřena?
Na začátku tohoto roku bude ohodnocen obchodní podíl servisní společnosti a v dubnu o tomto kroku bude jednat valná hromada. Veolia si bude muset podíl odkoupit, čímž my získáme další prostředky na financování odkupu jejich podílu v SčVK.
