Entomolog Pavel Krásenský.

Entomolog Pavel Krásenský. | foto: archiv Pavla Krásenského

Nechal jsem se bodnout štěnicí, abych ji vyfotil, říká makrofotograf

  • 2
Pavel Krásenský z Chomutova se věnuje fotografování hmyzu. Jeho makrofotografie jsou k vidění ve vědeckých publikacích i podél cest v chráněných územích. „Na fotografii oceňuji nápad a obtížnost pořízení,“ říká v rozhovoru pro MF DNES muž, který také spravuje entomologické sbírky mosteckého muzea.

Pavel Krásenský patří mezi přední makrofotografy nejen v České republice, ale i v Evropě. „Makrofotografie živých tvorů v přírodě patří k nejtěžším oborům fotografie,“ říká. 

Kdy jste se vlastně k fotografování hmyzu dostal?
Začalo to tím, že jsem se od mládí věnoval kreslení. Nejčastěji jsem kreslil zvířata, později jsem se věnoval vědecké ilustraci, které zůstávám věrný dosud. Od mládí sbírám brouky a chtěl jsem je obrazově zdokumentovat. Od počátku jsem se snažil dělat fotky trochu jinak. Téměř dva roky jsem doma po večerech zkoušel, jak správně objekty nasvítit nebo jak využívat nejlépe hloubku ostrosti. V roce 2004 jsem si koupil první digitální fotoaparát. Po pořízení digitální zrcadlovky netrvalo dlouho a i díky mému zájmu o bezobratlé jsem začal pořádat fotografické kurzy a přednášky, které dělám dodnes.

Čím se zlepšuje technika, tím víc lidé fotí. Jsou ale fotografie dobré?
Teď už disponují dobrým foťákem i mobilní telefony. Pravdou je, že řada lidí nemá návyky z dob klasických fotoaparátů, a tak řada fotografií vzniká náhodně. Pokud při kurzu zakážu lidem používat náhled, mnozí mají velký problém s tím, že netuší, zda budou fotografie použitelné. Ještě před zmáčknutím spouště je potřeba o výsledné fotografii přemýšlet. Dnes ale fotí mnoho lidí, a tak se kvalitní fotografie objevují poměrně často.

Pavel Krásenský

  • 15 let pracoval jako zoolog v chomutovském zooparku 
  • od ledna 2017 spravuje entomologické sbírky mosteckého muzea
  • fotí do vědeckých publikací v Česku i v zahraničí
  • vystavuje, vede kurzy makrofotografie

Vaše snímky hmyzu se objevují i ve vědeckých publikacích...
Moje první fotky byly vlastně vědecké. Pro tento účel se dnes používá technika skládané fotografie. Málo se ví, že entomologové používali tuto techniku mnohem dříve, ještě před nástupem digitálních fotoaparátů. A pravděpodobně mé první skládané fotografie živých zvířat budou jedny z prvních, které touto technikou vznikly. I přesto, že je to poměrně složitá technika, věnuje se jí dnes celá řada fotografů. Důvodem je téměř neomezená hloubka ostrosti a z toho plynoucí atraktivita snímků.

Jaký je v tom rozdíl oproti normální fotografii?
Základním rozdílem je, že ji lze použít pouze na zcela statické objekty. Není složité vyfotit a vytvořit fotografii usmrceného brouka, ale to už postrádá ten správný adrenalin. Nikam neutíká, můžete si v klidu připravit světlo, doladit okolí snímku. Proto se u živého hmyzu využívá chladného počasí, kdy sedí. Nejčastěji se fotí brzo ráno nebo naopak k večeru. Skládaná fotografie klade poměrně vysoké nároky na techniku, bez které ji nelze dělat. Jde například o stativy nebo různé posuvy, které umožňují posouvat fotoaparát o jednu tisícinu milimetru. To je důležité především ve chvíli, kdy se fotí velmi drobné objekty. U nich trvá vytvoření fotografie i několik hodin.

Jde docílit, aby se živočich během tak dlouhé doby nepohnul?Nejdůležitější věcí je trpělivost a preciznost. I brzo ráno, kdy je venku třeba 10 stupňů, je hmyz schopen pohybu, a tak je potřeba hledat takový, který potřebuje delší čas, aby se po nočním chladu probral. Nejčastěji se tak fotí mouchy, vážky nebo někteří brouci. Nezřídka se stane, že ve chvíli kdy fotografujete a máte za sebou několik desítek snímků, se hmyz pohne a můžete fotit znova. Kvůli těmto komplikacím je lidí, kteří fotí kvalitní skládané fotografie živých tvorů, jen velmi málo. Dokonce v Evropě to jsou ani ne dvě desítky fotografů.

A co třeba rychlí mravenci?
U těch to nejde. Přesněji, jde to ve chvíli, kdy odpočívají nebo jsou zmrzlí po chladné noci. Vzpomínám si na dělnici mravence dřevokaza, kterou jsem našel brzo ráno pod kamenem na louce. Bylo chladno a dělnice hlídala larvu. Když jsem viděl, že se téměř nehýbe, rozhodl jsem se pořídit skládanou fotografii. Přesto se mravenčí dělnice občas pohnula. Nakonec jsem fotografii dělnice hlídající larvu pořídil, ale až na pátý pokus, kdy zůstala dělnice nehybná po celou dobu focení a já mohl vyfotit všech 80 snímků. Zajímavé bylo, že když jsem ve speciálním programu složil všechny fotografie do jednoho výsledného snímku, ukázalo se, že je mravenčí larva krásně bíle chlupatá. A právě to mě na skládané fotografii baví. Podobně vznikaly i mé další fotografie, třeba portrét blechy.

Ta se fotí jak?
Právě v případě blechy se přistupuje k tomu, že se fotografovaný hmyz nejdříve usmrtí ve výparech octanu etylnatého a naaranžuje do pokud možno přirozené polohy. S blechou to složité není, ale pokud fotografujete například roztoče, tak někteří z nich tak rychle vysychají, že se během fotografování zcela scvrknou. Tím pádem není možné skládanou fotografii úspěšně dokončit. Proto jsem například ty nejmenší roztoče o velikosti 0,6 milimetru fotografoval ve spodní části ledničky. Prostředí ledničky sesychání trochu oddálilo a mohl jsem fotografii roztoče zdárně dokončit. Ale co by člověk pro zajímavou fotografii neudělal. Nedávno jsem se nechal bodnout štěnicí. Chtěl jsem vyfotit detail, jak saje krev a vzhledem k tomu, že jsem nenašel žádného dobrovolníka, zbylo to vše na mně.

Takové focení není pro každého...
Důležitým předpokladem pro pořízení kvalitní makrofotografie je znalost fotografovaných objektů, jejich způsobu života. Stejně to platí i při fotografování velkých zvířat. U krajiny musí být člověk ve správné chvíli na správném místě, architektura nikam neuteče, ale pokud chcete vyfotit hmyzího parazita, tak to už vyžaduje znalosti a pomůcky, bez kterých se neobejdete. Podobně složitá je portrétní fotografie, kdy se ke všemu ještě přidává zpětná vazba fotografované osoby. Ta se musí sama sobě na fotografii líbit, protože v opačném případě ani po technické stránce dokonalá fotografie nic neznamená a může se smazat. U hmyzu se naštěstí negativního hodnocení fotografie z jejich strany nedočkáme.

Vedle focení hmyzu do publikací ho i malujete. Co se víc využívá?
V dnešní době převládají fotografie, protože vycházejí levněji než kresba. Občas se na mě nějaký kolega obrátí, abych mu místo fotografie udělal vědeckou ilustraci. Sám vím, že kresba má své kouzlo a jde vlastně i o umělecké dílo. Když si však porovnáme časovou náročnost, vychází fotografie výrazně lépe. Vědeckou fotografii brouka jsem schopen připravit do půl hodiny. Když však stejného brouka budu kreslit, strávím na tom více než 10 hodin čistého času. U vědecké kresby se musí přesně dodržovat veškeré rozměry, poměry délek, směr nebo velikost chlupů. Možná díky tomu je vědeckých ilustrátorů v Evropě opravdu pár.

Dá se fotografováním uživit?
Osobně si myslím, že se fotografováním živit příliš dobře nedá. Důvodem je samozřejmě i to, že dnes fotí velké množství lidí a prosadit se na trhu s fotografiemi není vůbec snadné. Je potřeba nabídnout něco, co ostatní nenabízejí. Zdá se však, že je už vše vymyšlené. K tomu, aby se člověk mohl fotografováním živit, musí si přibrat ještě další aktivity, které jeho příjmy doplní. V dnešní době jsou atraktivní například fotografické expedice.