Na popis privatizace ústeckých pivovarů by nestačila kniha, vzpomíná manažer

  15:57
V porevoluční době patřil Josef Vejlupek mezi výrazné severočeské manažery i podnikatele. Pracoval v atraktivních oborech – potravinářství, pivovarnictví a v reklamě. V rozhovoru vzpomíná na devadesátá léta a začátek tisíciletí v byznysu. Byl u privatizace ústeckých pivovarů, boje trhy a prodeje pivovarů Heinekenu.

Josef Vejlupek (71) patřil v porevoluční době mezi výrazné severočeské manažery i podnikatele. Pracoval v atraktivních oborech – potravinářství a pivovarnictví a v reklamě. | foto: archiv Josefa Vejlupka

Patřil jste k vysokým manažerům, kteří se v devadesátých letech pohybovali v Ústí. Sám jste také podnikal. Můžete popsat svoji kariéru?
Působil jsem v potravinářském, respektive nápojářském průmyslu. Po ukončení Vysoké školy ekonomické jsem pracoval v koncernu Lihovary a konzervárny. Původně jako výrobní dispečer, později jako vedoucí zásobování, od roku 1989 jsem byl obchodním ředitelem. V té době se struktura podniků začala měnit. V roce 1991 jsem vyhrál výběrové řízení na funkci ředitele státního podniku Fruta, tu jsem vykonával dva roky. Dále jsem pracoval jako obchodně marketingový ředitel a krátce potom jako ředitel akciové společnosti Labena (dříve Konzervárny).

V roce 1996 jsem se stal projektovým manažerem Ústeckých pivovarů a po dvou měsících pak předsedou představenstva a generálním ředitelem KB Likér. V roce 1997 jsem se stal zakládajícím předsedou představenstva Drinks Union a od roku 1999 pak generálním ředitelem Drinks Union. Od roku 2003 jsem pracoval jako prokurista. V letech 2008 a 2009 jsem byl manažer PR Drinks Union, a to už v době, kdy byla firma součástí koncernu Heineken. V roce 2009 jsem začal podnikat v oblasti PR a eventů. Poprvé jsem si podnikání v malém zkusil v 90. letech při zaměstnání o dovolené, a to v úplně jiných oborech. K této práci jsem se vlastně vrátil až v důchodovém věku.

Byl jste u privatizace pivovarů. Jak probíhala?
Kuponová privatizace začala v roce 1992 a já jsem do firmy přišel o čtyři roky později. Víte, na popsání procesu privatizace by nestačila ani celá kniha, nehledě na to, že už je to téměř 25 let a pro osvěžení paměti by bylo třeba prostudování spousty podkladů. Málokterá privatizace, zvláště u větších firem, probíhala jednoduše a přímočaře. Po kuponové privatizaci a díky prodeji akcií získaných lidmi za kupony se postupně objevily mezi akcionáři Ústeckých pivovarů privatizační fondy, banky, právnické a fyzické osoby, a dokonce i cizinci. Nedokážu říci, kolikrát se vlastnická struktura změnila, než se Ústecké pivovary dostaly do skupiny podniků propojených a financovaných Foresbankou. To na jedné straně vedlo k určité vlastnické konsolidaci a na druhé straně k neúměrnému zadlužení pivovarů, když pivovary spolufinancovaly investiční aktivity ve skupině. Nakonec zásahem České národní banky v Agrobance, která byla rovněž s Foresbankou investičně propojena, se celá vlastnická skupina kolem Ústeckých pivovarů zhroutila a pivovary zůstaly samy s rozbitou vlastnickou strukturou, s obrovskými dluhy a s minoritními podíly v různých nápojářských firmách. Tyto informace jsem však získal následně od kolegů, protože jsem nastoupil do Ústeckých pivovarů krátce předtím, než je začaly tížit splátky úvěrů a úroků z nich a ukázalo se, že nápojářské podniky, ve kterých měly Ústecké pivovary podíl, mají s dluhy podobné problémy a vyžadují finanční a obchodní stabilizaci. V představenstvu Ústeckých pivovarů jsem nepůsobil, zde jsem pouze krátce pracoval jako manažer. Později založená akciová společnost Drinks Union, kde jsem byl pět let v čele představenstva, měla v tu dobu dva akcionáře: Ústecké pivovary a Pivovary a sodovkárny Brno a.s.

Josef Vejlupek

  • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a anglickou Open Univerzity či London School of Public Relations. Absolvoval mnoho odborných kurzů. 
  • Po studiích pracoval v koncernu Lihovary a konzervárny, od roku 1991 zastával funkci ředitele státního podniku Fruta Ústí nad Labem. 
  • V roce 1996 se stal projektovým manažerem Ústeckých pivovarů, po dvou měsících pak předsedou představenstva a generálním ředitelem KB Likér v Ústí nad Labem. 
  • V roce 1997 byl zakládajícím předsedou představenstva Drinks Union a od roku 1999 generálním ředitelem Drinks Union. 
  • Od roku 2003 pracoval jako prokurista s pověřením řízení vnějších vztahů celé skupiny, v letech 2008 a 2009 byl manažerem PR Drinks Union.

Jak jste vnímal revoluci v roce 1989? V jakých kruzích jste se do té doby pohyboval?
Listopadem 1989 podle mého vyvstala obrovská příležitost změnit dosavadní osudy jednotlivcům i celé zemi. Já jsem byl normální průměrný občan. Ani straník, ani žádný disident. Angažoval jsem se v ROH ve firmě při organizování kulturních akcí, protože mě to bavilo a byla u toho sranda. Události v roce 1989 jsem s radostí přivítal, od roku 1985 to uzrávalo, což věděla většina lidí. Stačilo si poslechnout Svobodnou Evropu a mluvit s kamarády o věcech, které v novinách či televizi nebyly. Nikdo z nás ale nemohl tehdy domyslet, jak se to vše vyvine a jak to skončí.

Vnímal jste tedy situaci tak, že bolševická vláda už nebyla udržitelná?
Ono tomu tak v té době bylo vlastně i v ostatních zemích kolem nás. Polsko, NDR, o tři roky dříve stanul včele SSSR pan Gorbačov, ale i další, například pan Ševarnadze, na kterého se jaksi zapomíná, a tito pánové téměř s dvacetiletým zpožděním začali v Moskvě realizovat pražské jaro. Vzpomněl jsem si na slova jednoho důstojníka Československé armády ze srpna 1968 po okupaci naší země: „Ne, ne vážení, tohle nám nemohlo projít. Obroda musí přijít nejdříve v SSSR a to bude trvat ještě nejméně dvacet let.“ On se spletl jenom o rok!

Vraťme se k pivovarům. Jak jste se do nich dostal?
Manažerskou práci mi nabídl tehdejší generální ředitel Ústeckých pivovarů Vladimír Balach. Ústecké pivovary a nápojářské firmy kolem nich byly tehdy v komplikované situaci a pan ředitel Balach mě znal jako bývalého pracovníka Konzerváren a lihovarů (později KB Likér), znalého práce v potravinářství a nápojovém průmyslu. V té době jsem zrovna studoval krizové řízení a moc se mi to hodilo.

Jak se dostaly ústecké pivovary k panu Haganovi do Drinks Union a pak k Heinekenu?
Milan Hagan byl tehdy akcionářem Pivovarů a sodovkáren Brno, jejichž akcie vlastnily i Ústecké pivovary. Do této „zbytkové“ nápojové skupiny vedle KB Likér patřila i Limona Mnichovo Hradiště. Po tom, co majoritní podíl v Limoně postupně vykoupil jeden českolipský podnikatel a „nepřátelským způsobem“ Limonu převzal a začal řídit, přišly Ústecké pivovary o jakoukoliv možnost podílet se na vedení tohoto podniku, a tedy i o možnost zhodnocení svého minoritního podílu. Tehdejší představenstvo společnosti řešilo problém, jak uchránit hodnotu vlastněného podílu v Pivovarech a sodovkárnách Brno, které chtěl nový vlastník Limony rovněž převzít. A protože Ústecké pivovary byly zadlužené a neměly na nákup těchto akcií peníze, navrhl jsem, abychom vyjednali spojenectví s jinými akcionáři. Nakonec jsme se dohodli s doktorem Haganem a tím se nám podařilo zachránit hodnotu majetkového podílu v tomto podniku. Jak se pak ukázalo, byl to krok dobrý, protože finanční, obchodní i výrobní situaci Pivovarů a sodovkáren se podařilo stabilizovat, zatímco Limona zbankrotovala. Dlužno říci, že součástí skupiny nápojářských firem již v té době byla i firma Drinks Union, ve které měly podíl jak Ústecké pivovary, tak i Pivovary a sodovkárny Brno a jejich zástupcem v představenstvu Drinks Union se stal doktor Hagan. Ten postupně odkoupil další akciový podíl v Ústeckých pivovarech a později se stal předsedou představenstva Drinks Unionu. A zbytek příběhu je už vlastně dobře znám. Nejdříve jsme řešili otázky finanční stabilizace, poté růst podniku k cílové metě milionu hektolitrů a nakonec majetkovou konsolidaci všech nápojových firem. Prodej Heinekenu má svůj vlastní příběh.

A mohlo vůbec české pivo zůstat v českých rukách?
Pokud pomineme Budvar, který si český stát jako jediný ponechal ve vlastnictví jistě i proto, že ochranné známky Budweisser byly zapsány na Národní podnik Budvar a hrozilo, že změnou právní formy podniku na akciovou společnost by Budvar o tuto známkoprávní ochranu přišel, což by vedlo k výraznému snížení exportu Budvaru, byl Drinks Union posledním velkým pivovarským podnikem, který byl prodán světové firmě. Vydrželi jsme nejdéle v českých rukách. V té době už několik let zahraniční kapitál pumpoval do Prazdroje, Staropramenu, Starobrna či Krušovic obrovské peníze jak do technologických investic, tak do marketingu a podpory prodeje. Náš úspěch byl postaven na expanzi v gastrokanále v nejbližších teritoriích severních, středních a východních Čech a sousedního Saska a na důsledné celorepublikové distribuci našich značek přes obchodní řetězce v Česku, Německu, Rusku a Polsku. V roce 2000 jsme v Německu založili obchodní firmu Drinks Union Deutschland, díky které se za pár let stal Březňák největší dováženou značkou do Německa a je jí dodnes. Začali jsme také s licenční výrobou v Rusku, kde jsme se během dvou let stali dvojkou mezi importovanými a licenčně vyráběnými pivy, před Prazdrojem, Budvarem i Staropramenem. Drinks Union během několika málo let dosáhl svého kapacitního maxima a management stál před rozhodnutím – zda se znovu zadlužit při nutné neustálé podpoře značek, tentokráte v řádu téměř dvou miliard a vystavět novou a moderní produkční kapacitu, nebo stagnovat na dosaženém maximu. V té době přišel Heineken se svojí nabídkou a bylo učiněno rozhodnutí, které znáte. Prodej tehdy čtvrté největší pivovarské skupiny byl posledním článkem konsolidace českého trhu s pivem, byl vlastně jediným možným pokračováním nepřehlédnutelného úspěchu ústeckých piv v Česku a v zahraničí.

Jak se proměnilo pivovarnictví a ústecké pivo v devadesátých letech?
Stále sílící konkurenční prostředí doslova donutilo české výrobce zvednout a stabilizovat kvalitu piva, realizovat nejnutnější investice do technologie a silně podporovat budování pivních značek a podporovat své postavení v prodejních kanálech, když off trade zcela ovládly nadnárodní řetězce a využívaly svého vlivu na spotřebitele k cenovému tlaku na pivovary. Mnoho pivovarů tuto změnu nezvládlo. Jiné se s ní ale vypořádaly velmi dobře. Logicky nejlépe ji zvládly ty pivovary, které za sebou měly kapitálovou sílu zahraničního vlastníka. Když jsme v polovině devadesátých let přišli do Ústeckých pivovarů, prodával se Zlatopramen ve čtyřech a Březňák ve třech okresech. Když jsme firmu v roce 2008 prodávali Heinekenu, byly Zlatopramen i Březňák celostátními značkami a jsou jimi dodnes.

Tehdy jste ještě nečelili masivnímu nástupu minipivovarů. Překvapil vás jejich nárůst v novém tisicíletí?
Začátek jejich nástupu jsme zažili. Minipivovary potvrzují marketingovou teorii, která mluví o konkurenční výhodě produktu v případě, že se – v tomto případě pivo – něčím odlišuje od ostatních. Čili: každý dělá jiné pivo, a pokud je dobré a zatím jsem z minipivovarů nepotkal špatné, najde si svého zákazníka. Minipivovary jsou logickým odlišením od velkých plošně distribuovaných značek a jedinou možnou odpovědí proti konsolidaci výroby do několika málo subjektů. Tento vývoj jsme ve své strategii předpokládali.

Mluvili jsme o revoluci a můžeme se od piva k politice vrátit. Jak vnímáte současnou podobu demokracie a nástup protestních stran a hnutí, jako jsou ANO nebo Piráti?
I to je podoba demokracie. V parlamentní demokracii platí, že vládne vítěz voleb, a já s tím plně souhlasím. Demokracie není ideální, ale zatím nikdo nic lepšího nevymyslel. Demokracie nesmí přerůst v populismus. U lidí mi vždy nejvíce vadily staré jednoduché praktiky zdviženého nasliněného prstu. „Tahle parta to tu šéfuje, tak se k nim dám a budu se mít lépe než ostatní.“ To, co v tomto smyslu platilo před Listopadem, bohužel platilo i v devadesátých letech a platí pořád. My Češi nemáme skrupule. Jan Werich, se kterým jsem se osobně znal, mi jednou řekl: „Jinde se tím hnojí a polovina našeho národa tím myslí.“ Nelze však lidem poručit, co si mají myslet. Každý má právo na svůj názor. To společnost rozděluje. Ale ono to není jenom u nás. Podívejte se na rozdělenou společnost v USA, Velké Británii, Francii, v Německu, Polsku i na Slovensku.

Mnoho let se věnujete pořádání Porty, jak jste se k tomu dostal?
Jako divák jsem Portu znal od roku 1970, jako sponzor jsem s ní spolupracoval od konce 90. let. V roce 2003 a 2004 jsem se ocitl v kulturní komisi města a začal jsem externě spolupracovat s městem při slučování několika ústeckých kulturních institucí a zároveň při vzniku Kulturního střediska města Ústí nad Labem. V té době mi byla nabídnuta spolupráce ve štábu festivalu Porta. Za 15 let i tahle spolupráce měla svůj vývoj, Porta se změnila v Interportu a já jsem dnes jejím předsedou. Je to práce dobrovolná, neplacená, přináší mi starosti i uspokojení. A vrátil jsem se k jedné ze svých zálib.

  • Nejčtenější

Budějovice odvrací i druhý mečbol, Litvínov vyfoukl Kometě třetí bod

24. března 2024  16:50,  aktualizováno  21:11

Zatímco Pardubice se Spartou už odpočívají, zbývající dvě čtvrtfinálové série se potáhnou minimálně...

Budějovice potřetí porazily Třinec, sérii rozsekne až sedmý duel. Litvínov jde dál

26. března 2024  17:15,  aktualizováno  22:41

Čtvrtfinálová série Třince proti Českým Budějovicím zůstává po šesti zápasech vyrovnaná. Oceláři ve...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kometa v Litvínově srovnala sérii, Třinec nevyužil mečbol v Budějovicích

22. března 2024  16:50,  aktualizováno  21:26

Čtvrtými zápasy pokračovalo čtvrtfinále play off hokejové extraligy. Třinec si mohl zajistit postup...

Dvě stě tisíc? Tak nízkou sumu si nechte, odmítla univerzita dar města

22. března 2024  9:54

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) odmítla přijmout příspěvek 200 tisíc korun na podporu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

VIDEO: Jak bude vypadat hokejový stadion v Litvínově po přestavbě?

26. března 2024  15:22

Město Litvínov navnadilo hokejové fanoušky vizualizací přestavěného Zimního stadionu Ivana Hlinky....

Kaše: Postup je poděkování lidem, že nás nevybučeli. I semifinále půjdeme vyhrát

29. března 2024  9:48

Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Že litvínovský tahoun Ondřej Kaše nedal v play off...

Mizera s číslem 99: Láme mi to srdce, bohužel musím Zubří vyřadit

29. března 2024  7:50

Že Murphyho zákony fungují spolehlivě, poznal i lovosický házenkář Bohdan Mizera. První série play...

Zlín porazil Litoměřice a vynutil si v semifinále první ligy sedmý zápas

28. března 2024  20:16

Zlínští hokejisté zvítězili v šestém utkání semifinále play off první ligy doma nad Litoměřicemi...

Vytížení proti odpočatým. Sparta čelí v semifinále Třinci, Pardubice čeká Litvínov

28. března 2024  19:37

Dva nejlepší celky základní části hokejové extraligy si dopřály pauzu na přípravu a od víkendu už...

Advantage Consulting, s.r.o.
RECRUITER V PERSONÁLNÍ AGENTUŘE (30-45.000 Kč)

Advantage Consulting, s.r.o.
Ústecký kraj
nabízený plat: 30 000 - 45 000 Kč

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...